o nenažraných zubařích
8.02.2010

to mi zase jednou něco hýblo žlučí. otevřu seznam.cz a vyskočí na mě titulek plaťte čtyřista korun za amalgámovou plombu, požadují zubaři. nenažranost zubařů nezná mezí. měla jsem príma dětsku zubařku, ale ty věky, kdy jsem měla mléčné zuby či naprosto zdravé druhé zuby, je pryč. používám mezizubní kartáčky, singlekartáčky i klasické měkké, které mi neničí dásně, přesto se občas kazu nevyhnu. a tady nastává kámen úrazu. nemám problém za kvalitní službu něco zaplatit, ale když si zubař za bílou plombu řekl dva a půl tisíc, šli na mě tenkrát trošku mrákoty. dva roky na to mi objevil kaz vzadu nahoře na sedmičce. řekla jsem si, fajn, je to nahoře vzadu, není tam vidět, nač opět platit nějakou šílenou pálku a požádala jsem o tmavou plombu. účet mi byl vystaven na čtrnáct stovek! znovu jsem neměla daleko k mdlobám. poslední kapkou byl fakt, kdy mi bylo řečeno, že potřebuju vyčistit kanálky v zubu, protože tam mám odumřelý nerv a může dojít k zánětu. tentokráte jsem si cenu nechala říci předem a začalo mé první zubařské povstání. odmítla jsem zaplatit dva a půl tisíce za vyčištění a požádala jsem zubařku, aby byla tak laskava a udělala to NA POJIŠŤOVNU. a ono to šlo!!! GRATIS. a tím jsem u těchto manželů zubařů skončila. až později jsem zjistila, že můj nový zubař je zřejmě ten nejdražší v našem městě. a tak mi bylo řečeno po zrentgenování vyplněných kanálků, že předchozí zubařka mi je vyplnila jen tak na půl a tudíž se mi tam dělá zánět znovu. a tak začalo další čištění. tentokráte to však na pojišťovnu dle jeho slov nešlo. čtrnáctset. a poté mi bylo sděleno, že na ten zub budu potřebovat korunku. na čtverku nahoře vskutku nechci kov, takže keramiku. PĚT TISÍC DVĚSTĚ!!! chvíli jsem byla rozhodnuta do toho jít. a pak jsem si udělala takový malý sociologický průzkum po známých, abych zjistila, na kolik taková malá bílá korunka přišla je. max. tři tisíce. a tak už půl roku zubaře nenavštěvuji, používám veškeré své kartáčky několikrát denně a doufám, že se mi mezitím podaří objevit někoho, kdo si nevydělává jen na dovolenou na maledivách či v africe. a tyhle zasraní vydřiduši chtějí cálovat od pacientů i posranej amalgám, kterej se za chvíli vydrolí??? budou to pak brát jako reklamaci? nebo očekáváj, že pak si lidi dají konečně tu bílou plombu a oni si budou mnout ruce a cpát kapsy? ráda bych se vztekala nad tím, jak si platím zdravotní a ještě platím tyhle "umělce", leč jsem jen student a zdravotní pojištění za mě hradí stát. nicméně jak moc dobře si pojišťovna pamatovala, že před pěti lety jsem měla na půl roku pojištěné odhlášené vlivem pobytu v UK, a tak když byli různé věrnostní akce, nebyla jsem úplně nejvěrnější, to si pamatovali. jediné, za co mě zubařka nezkásla bylo vytržení moudráků. haha. jakmile to jde ven, nechce nic. a ještě mi nalila panáka. ale tím nějaké milodary končí. to jsem se zas jednou naštvala!!!

tak alespoň, že chels je ve formě a přejela včera gunners 2:0. drogba dával oba góly. smart honey. a blues jsou zase první před manutd. juchů. 

a jinak jsem dnes psala test z té regionálky a mám z toho vskutku dobrý pocit, ačkoli vím o chybách. ale tak snad. téra

without words
6.02.2010

nebaví mě to, nebaví! bez jakéhokoliv důvodu jde dnes o den blbec. bolí mě záda, mám tu kolem sebe miliony papírů na regionálku a nemůžu se dopočítat devíti ruralistů, když všude jich je zmiňováno jen pět. natož k nim pak přiradit díla. na stránkách brněnské fss si prohlížím navazující mediální studia a asi je rovnou i zavrhuju. pohodlnost. pokud budu ještě studovat, tak jen v místě, kde budu pobývat. už žádné trmácení se. 

potěšilo mě, že se hranice návštěvnosti na této stránce přehoupla přes stotisíc, nicméně počítadlo počítá znovu od nuly. tak to krásné číslo neuvidím, no. 

těšila jsem se na match mezi gunners a chels, abych otráveně zjistila, že dnes hraje live a everton a následně manutd, který se klidně může na čyřiadvacet hodin dostat do čela. fuj.

včera jsem teda vyrazila s macem a ivou. pak dorazil druhej míra. a prostě si nemůžu pomoct, jsem na toho člověka alergická. a pak mě mrzí, že jsem třeba ironická, sarkastická, nepříjemná, ale mě to tak nebaví. prostě jsem se náramně nudila, pohupovala si nohou do rytmu, pila mangový ledový čaj a o půl jedné jsem už zapínala v posteli CM. 

dnes se ta sešlost koná asi tak dvacet metrů od našeho domu, skáknu tam, dám si presso a zase se odporoučím ke svým papírům. téra

sebrali mi ji, SAKRA!
5.02.2010

                                 source: hopelessly lovedrunk

to by člověk nevěřil, že v rámci regionální literatury si počte vskutku na všech frontách. včera jsem zamířila do knihovny, poté opatro výše do studovny, kde je oddělení s regio literaturou a pak do oddělení dětského, kde jsem potřebovala různé pohádky o krakonošovi. připadám si jako nějaký rychločtenář, který má mít přečteno něco na čas. a tak jsem včera přelouskala předtuchu od pujmanové a žháře od hostovského. a pokud uvidíte na trase ná-hk, hk-lbc, či lbc-jaroměř, jaroměř-ná brunetku, která nevnímá svět a netváří se příliš nadšeně, jsem to já. /// s D. jsme se domluvili, že bychom se někdy mohli v lbc vidět, tak nevím, zda mám jásat nebo se radši neozývat. // včera jsem do lbc jela, těšila jsem se na rastamámu, jak pokecáme, jenže ta přišla zhulená a decentně pod parou, tak jsem odkvačila na bar s věrkou. a bylo to příjemné vzpomínání na letní dobrodružství na zeleném ostrově plné běhání s tácem pití a jídla po place, a taky jsem si během našeho povídání uvědomila, že moje novinářská kariéra se začala rozvíjet okolo devátého roku mého života, kdy jsme s kamarádkou martinou u nás vyráběly časopis s názvem či-čin-ka. skončily jsme u třetího čísla a každé číslo navíc mělo jen dva "výtisky". jeden můj a jeden martinin. časopis jsme sešívaly jehlou a bavlnkou. byla v něm křížovka, text známé písničky, většinou obrázky z brava, básnička a tak, muhehe. i čapek nějak začínal, že jo. 

předevčírem mi psala barča, že nocuje v lbc na kolejích u frenchie a zda s nima nechci někam vyrazit. poprvé mě fakt mrzelo, že nejsem v lbc. škoda přeškoda. s frenchie vyrazíme jindy a s barčou snad taky dáme řeč brzy. jak je ta blogsféra malá, haha. 

včera jsem se zděsila nad článkem v respektu o fsv, resp. přímo o výuce žurnalistiky tam. a být středoškolák před maturitou, tak si tam asi přihlášku nedám. dnes jsem na toto téma hovořila s alexem, uvedl spoustu věcí na pravou míru a příští týden mám v lbc sraz s jedním z vyučujících z tama, abych se dozvěděla, kam můžu po studiu médií směřovat, a tak. nakonec stojí o pohovoření více spolužáků, tak to bude příjemný pátek. // dnes jsem se opět dozvěděla, že hlasivky nemám oukej a že hlubokej chraplák je sice sexy, ale měla bych s tím něco dělat. dobrá tedy, tak jsem se zašla po příjezdu domů podívat na foniatrii, kdy ordinují. brala jsem to docela na lehkou váhu, ale musím říct, že vzhledem k tomu, jak mě to už dlouho trápí, se trošku začínám strachovat. nechci přijít o hlas v relativně raném věku. 

ráno mě zastavila prodavačka v pekařství na šalďáku, že už dlouho sleduje mé jelení náušnice a zda se konečně může podívat, hehe. jsem trapná, jiné teď vůbec nenosím. // zítra jdu jen na decentní posez s náchodskýma v jednom z bytů. a zcela nečekaně dnes vyrážím ven. plánovala jsem nováč a véču s álou a ester, jenže počasí je proti mně a moc se mi v tomhle nečase, kdy ještě předevčírem náchod vyhlašoval sněhovou kalamitu, cestovat autem nechce. tak jsem nejdříve pohrdla ivinou pozvánkou, ale než jsem stihla odepsat záporně, zavolal týdžej a upozornil mě, že zítra se po té "domácí" seanci jde do laguny, a to mě znechutilo natolik, že jsem se rozhodla jít pak hnedle domů a raději zamířit někam dnes. // ale ještě předtím mě čeká taková událost, která dosahuje téměř vánoc! nový díl CRIMINAL MINDS. povinně by jste se na to měli dívat a obdivovat doktora spencera reida a celou BAUcrew!!! nikdy, nikdy v životě jsem nepropadla tolik žádnému seriálu. pravda vždycky jsem se pro něco nadchla, sjela co nejvíc sérií a vypadala se zase jinam. ale CM mě drží už vskutku dlouho. nejpropracovanější crimi ever. téra

Takže John Terry...
3.02.2010

... od šminek k fotbalu. // média si tohohle brilantního obránce, kapitána chelsea a anglické reprezentace dávají, jak jen můžou. sledovala jsem to nejdříve s pobavením: a jé, další fotbalový záletník. jenže... fandím chelsea spoustu let, mám pro ni slabost, a pociťuji nechuť k britských bulvárním žurnalistům. ne proto, že terry je z chels, ale proto, že novináři strkají svoje zvědavé čenichy tam, kde jim potom vůbec nic není. vím, že jsem to už jednou zmiňovala v souvislosti s adamem malyszem, kdy si ohřejval polívčičku a řekl něco, co si měl raději nechat pro sebe, že když je jednou člověk osoba veřejně známá, měl by si dávat pozor na to, jak se chová a co říká. a jde to vůbec? to, že si john terry užil s bývalou přítelkyní wayna bridge, navzdory tomu, že je ženatý, se stává. asi žádný nevěrník nechce ubližovat partnerovi, se kterým je. jediný, kdo chtěl Toni, manželce Terryho, ublížit, byla média. jdou přes mrtvoly. je jim naprosto šumafuk, že zničí něco jen proto, že jsou lační uznání a peněz. mně osobně je takových chudáků líto. fakt. nemají dovyvinutý mozek, mají mozeček a potřebují si namastit kapsy. a tak má john terry průser jak sviňa najednou jsou všichni kolem moralisti. fanoušky hullu na něho pískají, předpokládám, že tudíž jediný sex provozovali kdy se svojí manželkou a nevěru znají jen z filmů a bulvárních plátků. alespoň že carlo ancelotti je solidní pán, který nemá potřebu brát terrymu kapitánskou pásku a shazovat jeho kvality. nejen fotbalové, ale ani ty lidské. je terry špatný člověk, protože podváděl manželsku s nějakou kočkou? dále kvituji chování jeho kolegů z klubu i z reprezentace. v tisku proběhlo, že fabio capello pomýšlí na odebrání kapitánské pásky terrymu. naštěstí spoluhráči si odhlasovali, že terry je dobrý kapitán. stejně tak mi přijde absurdní, že mu mohlo hrozit vyloučení z reprezentace. nač tahat osobní život do toho pracovního? když si vyhodím z kopýtka někde jinde než doma, neudělám za trest ve škole nějakou zkoušku? vyhodí mě z práce? // na fb jsme trošku diskutovaly o chování terryho s janou. souhlasím s tím, že terry je idolem spousty mladých kloučků, kteří chtějí být jako on. ale skutečně si nemyslím, že by to mělo mít nějaký zásadní vliv na psychiku či chování chlapců v rozmezí 7-13 let. buď neví, o co vlastně jde. anebo to ví, ale sami nic takového schopni uskutečnit nejsou:) a až vyrostou, už si na prohřešek kapitána londýnského velkoklubu nevzpomenou. taky jsem si ve třinácti chtěla brát angela z kelly family a bydlet s ním na houseboatu a v sedmnácti mě už nic takového nenapadlo. haha. xxx jo, jsem schovívavější k chování kapitána chels, stejně tak jako jsem byla schovívavá ke gestu a vzkazům, které adresoval didier drogba po vyřazení v semifinále ligy mistrů hlavnímu rozhodčímu övrebömu. ale tohle mi přijde vskutku přehnané. 

a je to venku. a příště třeba zase o šminkách, muhehe. téra

postavím si domeček, bude plný oveček
2.02.2010

                                       hel-looks

                                         hel-looks

tak je to už skoro týden, co jsem udělala tu důležitou zkoušku. od té doby vegetím a stresuju se doma. ale stresuju se jen tak decentně. protože se učím regionální literaturu a je toho mraky. a já se teprve teď rozhodla ke každému autorovi přečíst něco, aby se mi to lépe pamatovalo. já bláhová. v pondělí píšu. včera jsem dočetla klostermanna, dnes už jsem v půlce s havlíčkem a jeho helimadoe a zítra mě čeká matka od čapka. a do toho bych ráda četla mistra a markétku od bulgakova, poněvadž jsem teď zpracovávala téma michaila bulgakova na světovou literaturu. // mezitím jsem byla učit dva dny, což bylo super. akorát chodím domů taková ztahaná. ach ta učitelská řehole. xxx včera jsem si před spaním pustila dvd zkrocená hora. hodně silnej příběh. četla jsem tu povídku od annie proulx tak před rokem a pořád jsem se nemohla odhodlat k filmu... ne snad proto, že bych byla filmem zklamaná. tentokráte ne. protože ta povídka sic byla pěkná, ale žádné terno. nikdy mě nenapadlo, že i láska mezi dvěma muži může být tak neuvěřitelně silná. a obdiv krásné michelle williams, která hrála enniho manželku a o všem věděla. vím, že budu za prosťáčka, ale byla jsem fascionována množstvím krásných vypasených oveček. 

dvě fotky z hel-looks. web, který sleduju zhruba dva roky a pořád ho žádný jiný nepřekonal. a tak rok navštěvuji stránky dvou fajn slečen z curychu, jedna má však turecké kořeny a druhá korejské. mají skvělý cit pro módu, který není přehnaný tím, že by se nutně řídily aktuálními módními trendy a jsou prostě zajímavé. xxx byla mi darována skvělá pevná světlá taška, na kterou už přijdou jenom jeleni a bude. není to žádný kus hadru jako je má taška my other bag si chanel. jinak nemám ani chuť nakupovat, ani nic jiného. občas si totiž začínám připadat pošetilá. ale když čtu fashionblogy, které mám skutečně ráda, připadá mi, že je to s mou pošetilostí ještě dobré. // také poslední dobou narážím čím dál častěji na lidskou povrchnost a značně mě to znepokojuje, protože jsem zvyklá pozorovat svět s otevřenýma očima. proto je raději začínám přivírat. xxx v sobotu už další nová menší knihovna a nová postel, juch. přála bych si nějakou měkčí matraci. // opět tu usrkávám zázvorový čaj, který v tomhle počasí upřednostňuju před kafem. o weekendu jsem si nakrájela dokonce zázvor, dala ho vařit a pak si čaj dochutila medem a citronem. jinak z vlastní lenosti piji zázvorový čaj pouze sáčkový. // zítra mě čeká milá ranní káva s kamarádkou, která přijede po čase domů. a přidá se týdžej. prej. však jsem říkala, že po státnicích zavedu pravidelné snídaně v nějakém bistru či kavárně. křupavé tousty, horká káva či čaj, můj oblíbený mangový džus, který je specifický pro moji každou návštěvu v ice-prentau, a čerstvě tištěné noviny. ráno člověk ten přísun informací vnímá nejlépe:) xxx o weekendu jsem si dala dva nejnovější díly criminal minds a teď musím čekat zase až do pátku. skutečně není nad propracovanější seriál kriminálního rázu. 

btw doporučuju předposlední článek na blogu u captaine sab, páč se musím smát. hezky to vystihla.

co se týče milostného trojúhelníku johna terryho, wayna bridge a nějaké kočičky, zastávám názor, že britští žurnalisté jsou přízemní čmuchalové. a john terry měl být opatrnější, když je jednou veřejně známá osoba. nicméně je to jen člověk, je to jen muž, a jako fotbalista je brilantní. fandím mu. 

čím víc po sobě své posty čtu, tím méně mi připadají smysluplné. ale je to pro moje zpětné bilancování a sentimentální a nostalgické vzpomínání. a o to jde. záznamy víceméně pro mě samotnou. a pokud se to někomu zamlouvá, jsem jen ráda. nechci psát žádnou vysokou intelektuálštinu, ačkoli se považuju za docela obdařenou osobtu, co se týče velikosti mozku. občas mi tam sice zašustne maličko slámy, mám pocit, ale aspoň je veselo. a průšvihy jsou od toho, aby se řešily. i když teď na to nahlížím takhle, nedávno mi hej skutečně nebylo a toto tvrzení bych z úst nikdy nevypustila. téra

i long to go back...
31.01.2010

... to je syndrom snad každé aupairky, kterou znám. go back to london to live there. nemůžu na to město zapomenout. a i když jsem se tam párkrát vrátila, nikdy jsem se nenabažila. realita, že bych se tam vrátila a usadila? v mých očích maličko utopie, protože už nechci dělat aupairku, nechci dělat za barem a properjob s vystudovanou českou filologií? moje nejlepší kamarádka mila se před rokem a půl přestěhovala z londýna do portsmouthu. za přítelem. teď se rozcházejí. mili se nikdy nedala přesvědčit, že k práci za lepší peníze se dostane přes rekvalifikační kurzy. jenže kancelářská práce? to by si prý musela podřezat nudou žíly. a tak vždy pracovala v nějakém obchodě a její příjmy stačily na nájem, poplacení účtů a pak už musela obracet každou penny. teď má sice nějaký job v portsmouthu v nemocnici, ale je to jen P/T a odstěhování od teď už expřítele je komplikované. prahu mám ráda. možná potěšitělé, naivní, hloupé, ale z hlediska mého měřítka jediné město, kde chci žít a realizovat se. alespoň dokud jsem relativně mladej člověk. // irsko jsme s myslitelkama už dávno zavrhly. resp. s veronikou. věřím tomu, že by věrka jela, kdybych kývla. strávily jsme tam léto a můžeme vůbec říct, že jsme byly v irsku? za tu dobu pět dní volna. dublinem jsme se poslední odpoledne ploužily jakomrtvoky po půldenní cestě z roundstone, tedy přes celý zelený ostrov – ze západu na východ, a předchozím festivalu, kdy jsme jely čtyři dny téměř nonstop v kuse a poslední propařenou nocí. v podstatě nebýt spousty fotek, které mám, nevím, zda bych si troufla říct, že jsem byla přes léto v irsku. // auparkování mělo takových svých výhod. a nemít v česku svého bubeníka, asi bych se tenkrát jen tak nevrátila. zvykla jsem si, měla jsem fajn rodinku, skvělé kluky, se kterými jsme si celý ten půlrok hráli na theIncredible life, kdy já byla elastic girl, ben byl dash a jack byl jack-jack. úsměvné. mám spoustu fotek, spoustu vzpomínek a přání od kluků na rozloučenou s tím, že jsem jejich nejlepší elastic-girl. hrozně ráda jsem jim před spaním četla. nebyla to má povinnost, ale já se jí tak nějak ujala, byla to příjemná tečka na konci dne (vlastně tou bývaly několika hodinové telefonáty s mým bubeníkem třikrát týdně). seděli jsme na jedné posteli, oni oba dva v pyžamkách, ben v zebřích bačkůrkách, které jsem mu pořád podstrkovala, protože byly zkrátka nejlepší, a četli jsme si. // občas jsem si připadala jako služka, když jsem měla milion práce přes den. každý den to samé – vytřít celý barák, všechna tři patra, vyluxovat, utřít prach, vycídit koupelny, pondělí, úterý a středa vyměnit povlečení, prát, žehlit, uááááá. ve čtvrtek jsem se zabývala vívc kuchyní, moje nejmilejší činnost, vždy jsem si vybrala nějaké skříňky, které jsem vycídila a přerovnala. volná odpoledne v knihovně na millhill, či trajdání o brodwayi nebo edgware. weekendy s holkama v centru. i loved it. 

druhá, pouze letní aupairkovská štace, byla zkušenost, ale asi bych ji příliš opakovat nechtěla. dva měsíce v lůně přírody mezi londýnem a brightonem. jeden dvou a půl letý rozmazlený chlapeček, super pes a absence lidí. gail pochopila, že pro mě asi není přílišné terno být dva měsíci na samotě, kde není nikdo, s kým bych si popovídala, s kým bych někam vyrazila. snažila se mě brát po okolí, vymýšlela akce, přesto jsem o weekendech nejraději utíkala do londýna, kde jsem přespávala u mili a trajdala jsem po londýně, protože mila většinou v práci. naposledy jsem byla v londýně "na otočku", když mi jana umožnila podívat se na zápas chelsea. byla jsem jako ve snech, když jsem otevřela mailovou schránku a tam byla tahle nabídka. od té doby věřím, že člověk je v podstatě hodný tvor. já měla pocit, že se takové věci nedějí, že lidé nedělají věci nezištně. a tady stálo, že mi půjčí na zápas permanentku a můžu se jít podívat na drogbu a co. tenkrát jsem janu vůbec neznala. pamatuju si, že se mě pokoušela kontaktovat přes blog na konci mého letního aupair pobytu, leč protože jsem za tři dny odjížděla zpět do česka, nějak jsem to nechala plavat. hrozná pecka je to, že vám někdo takhle věří. nechtěla po mně ani občanku ani pas jako záruku, že jí permanentku přinesu zpátky. prostě mi jen ukázala vstup do správného gatu a já najednou seděla mezi "modrýma". 

chtěla jsem psát úplně jiný post; a najednou zírám, jak se ty asociace rozjíždí do všech stran, ubírají se jinými směry... zajímavé, na jaké bázi funguje lidský mozek. xxx včera se slavil macův inženýrský titul. bylo to megafajn. zašla jsem včera do dm drogerie a koupila si nový pudr od rimmelu, protože ten starý se mi rozsypal. neznám hebčí pudr. už s make-upem od rimmelu mám jen ty nejlepší zkušenosti. krásně sjednotí pleť, vypadá pak jako porcelánová. což já, světlounká brunetka oceňuju. už dávno jsem vzdala fakt, že bych byla snědá a dobře se opalovala, a tak si ujíždím na tom, že se ze sebe snažím dělat aristokratku a kupuju si světlý make-up i pudr. tuhle jsem si koupila, ani nevím, od jaké značky už, vysouvací tužku na oči. a po dlouhé době tužka, se kterou jsem skutečně spokojená. linky vydrží opravdu celou noc. a čemu jsem včera ještě neodolala.... potřebovala jsem novou řasenku a na ty od rimmelu byla na 50% sleva, tak jsem si ji koupila. je úžasná. nádherně prodlužuje řasy a neslepuje je. včera jsem si udělala fakt hezké řasy. jako mrkací panenka. // v knihovně jsem si půjčila knížku do klostermanna a světe div se, ono je to čtivé. uf. takže dnešním úkolem je, zdolat tuto knihu. zítra a pozítří jdu na základku učit english. mám prý deváťáky vyzkoušet ze směrů. chůďata malá. 

odcházím na zimní procházku s kávu do bonata. téra

volí jeleni?
29.01.2010

vařím si zázvorový čaj. žádný sáčkový tentokrát. ale skutečně ze zázvoru. dávám si ho obvykle vždy, když sedím v krásných ztrátách v praze. včera jsem se trošku picla, dnes musím zdravěji, muhehe. a taky dnes bdím. otvírá se nám stag a já si chci o tři předměty upravit svůj rozvrh hodin na letní semestr. dva předměty ubrat, jeden přidat. myslím, že je docela slušná bilance to, že se mi podařilo mít za tři semestry studia na filologii všechny povinně volitelné předměty, které moji spolužáci plnili semestrů šest. ale já zase měla uznaných mnoho volitelných a povinných. hned je to všechno takové veselejší. dnes jsem chtěla jít shánět gumovou ovečku, leč nepřálo mi počasí. hned po ránu jsem přečetla knížku od petry procházkové a pak jsem opět zabrala a vydala se do té břečky až v momentě, kdy jsem měla sraz s našima a šly jsme společně na oběd. // odpoledne jsem byla naposledy ve starém bytě na Brance. prodáno. v pondělí se předávají klíče novým majitelům. branka byla totálně pod sněhem, tam není kam hrnout sníh, hotový konec světa. našla jsem tam pinzetu a štětec na růž na tvář, což jsem postrádala a myslela si, že už to nikdy neuvidím, proto jsem si pořídila nové.  ta jelení mikina na fleru pořád je. kupte si ji někdo, ať na ni nemusím pořád mlsně zírat (http://www.fler.cz/zbozi?id=40078). 

odpoledne jsem navštívila babičku a dědu a nejvíc jsme probrali politiku. jsem pyšná na to, že moji prarodiče si nestrčí nohu za krk z toho, že paroubek by důchodce uplácel 13. platem. politika je věc, kterou se svými přáteli rozebírám téměř denně. vlasy mi vstávají vzhůru, když někdo tvrdí, že volit nechodí, protože je mu to jedno. je mu jedno, že budou vládnout oranžoví a zadluží neskutečným způsobem stát, protože všem slibují hory-doly a ti prostoduší se na chytí? matky na mateřské budou za patnáct stovek navíc vhodit hlas paroubkovi a jeho krů, důchodci mu to budou valit za 13. důchod, sociálně slabší inteligence za bezplatné školství, poplatky ve zdravotnictví se zruší, však stát všechno bude platit. teď asi některé naštvu, ale myslím si, že sociální demokracii volí (až na výjimky) lidi, kteří mají sotva maturitu, jinak si neumím představit, jak rozumně smýšlející člověk může souhlasit s progresivní daní. proč by něco takového mělo být zavedeno? vystuduju vejšku, budu pracovat a vydělávat si slušný peníz. proč bych měla platit vyšší daň jen proto, že jsem se vzdělávala a za něčím šla? stejně jak souhlasím se školným na vš, které propagují modří. neříkám, že to musí být vysoké školné; tak by se alespoň oddělilo zrno od plev. teď to myslím tak, že vidím kolem sebe, jak spousta lidí jen kalí, nic kloudného nedělají a prolejzají vejškou jen proto, aby nemuseli do práce a rodiče je živili. vůbec nechápu, že je tu taková spousta lidí, která dopustí, že tu od června možná bude vládnout krásný jyrka s chytrou petrou a jejich oranžová crew. téra

jeleni, ovce, vlašťovky a gepardi
28.01.2010

                                 fler.cz: deers-kamila

                                      fler.cz:babaf

                    s kamarádkou mejty a jelínkama na uších

celý týden jsem přemýšlela, zda psát či nepsat dál blog. vykecám tady spoustu věcí, což se mi vymstilo a mě přešla veškerá chuť dál zveřejňovat svůj osobní bulvár. včera, kdy se vše tak nějak vyřešilo a mně se ulevilo, jsem se rozhodla, že budu dál psát, nicméně budu opatrnější víc než kdy jindy a taky jsem se samovolně rozhodla ukončit popisování náchodské limonády a vysvětlovat vztahy a nevztahy, které zde panují. toť na úvod. potěšilo mě, kolik návštěvníků můj blog za poslední týden mého nepsaní měl a i to byl impuls psát dál. docela by mě zajímalo, kdo to tu čte. aspoň nějakým komentem typu JÁ:XDDD

přišla mi jelení brož (viz. obrázek no. 2). tak jsem si ji hned přidělala na svetřík. jelení náušnice jsem dostala už k vánocům. mám je na uších na posledním obrázku, kde jsem s matyldou. propadám zvířecím motivům čím dál víc. vydám se zítra do víru shánění obyčejné bílé plátěné tašky, na kterou si natisknu jeleny. ráda bych podobnou té, na které mám napsáno my other bag is chanel. a jinak vlašťovky, ovečky (tak to je už léta jasné, že jo:)), jeleni a gepardi. už hrozně dlouho sháním na krk ptačí klícku. 

včera jsem dala zkoušku, které jsem se bála tři a půl roku a pak jela domů a dostala skoro migrénu z té úlevy. takhle na mě působí slast, haha. tenhle týden byl stoprocentní, dala jsem čtyři zkoušky a hned mám pocit, že to k těm státnicím směle dokopu. do lbc jedu na otočku jen příští pátek. do té doby zasněžený náchod. pondělí a úterý učiteling na základce. jinak bych ráda pohnula s bakalářkou, naučila se syntax, regionální literaturu a dodělala pár restů. o weekendu mám teď v plánu přečíst čtyři knížky. mám tu jednu od mé oblíbené válečné novinářky petry procházkové, od kte ré jsem četla frištu, knihu o vile tugenhadt, o kterou se budu přetahovat s mamkou, a pak helimadoe od havlíčka a kolju. minulý pátek jsem zdolala od párala mladý muž a bílá velryba a musím říct, že po padesáti stránkách četby mě to nakonec totálně nadchlo a pohltilo. taky jsem si minulý týden zaběhla do videopůjčovny pro pianistu. a všichni, kdo tvrdili, že nebudu zklamaná, i když jsem už četla knížku, měli pravdu. skvostnej film, po kterém jsem zatoužila prohlédnout si waršavu. // // // macmac včera udělal poslední státnice a je z něho pan inženýr, tak jsme byli dnes po třech týdnech pohovořit, měla jsem pět drinků a šlo se mi domů zvesela. občas to člověk potřebuje. xxx konečně se cítím zase spokojená. téra

to be or not to be, that´s a question
20.01.2010

včera jsem se při procvičování grafů a tabulek, kde ovce byly pojídány veverkami, užuž bála, že můj nouťas odchází do věčných lovišť, fakt to tak vypadalo a bohužel mám pocit, že už tu se mnou dlouho nebude. sejčkuju už s tím dlouho, ale teď už skutečně leží na smrtelné posteli a já se bojím, co budu dělat paki. jak všichni víme, jsem hrozně bohatá, zlatý kreditky mi čouhaj z peněženky a místo bílých korunek si nechávám vsázet zlaté zuby, abych byla ještě lepší partie, a tak mě ztráta mého asusu nemůže tolik bolet. kór když jsem na tom tak dobře, že nakupu ve slevách věci, jako pončo, které se na leden dost nehodí. s ubytovacím stýpkem už na mě nikdo nemyslí, na to už letos nemám nárok, jak jsem zjistila v pondělí zhruba v osm ráno, takže super začátek týdne. musím nějak uživit svůj občasný společenský život a hlavně ten komp. mobil už na mě taky pár měsíců pomrkává, že po třech a půl letech má relativně dost, no prostě všechno se proti mně spiklo. musím přečíst otravnou knihu na textologii na zítřek, takže mám o večerní program postaráno, dovedla bych si představit bohulibější zábavu, pomalu začínám pochybovat o následujících čtyřech měsících, které bych měla strávit v lůně katedry českého jazyka, protože jak to vypadalo, že se vše chýlí ke konci, tak posledních deset dní mám naprostý pocit zmaru a stává se ze mě nihilista. přemýšlím, v jaké oblasti bych mohla udělat kariéru, nechtějí se mi prodávat trička na tržnici, ani vysedávat za přepážkou na poště. s novinařinou jsme se již rozkmotřily, na profesi učitelky již zdaleka netrvám. já nakonec zase skončím v nějaké irské hospodě a budu točit pivka takových jako byl john dooley, nebo já nevím. /// fakt se zcela hodně zabývám posledních pět dní svojí budoucností, a nejraději bych jela pomáhat někam do afriky, stavět školy a vyučovat malá černá robátka angličtině a základním počtům (na víc v matice nestačím), nebo bych chtěla pracovat někde, kde budu moct pomáhat s integrací menšin do naší společnosti. jenže za to je vskutku mrzký peníz, takže budu asi muset hledat něco, co mě skutečně uživí. svého času jsme hodně stála o to dělat cestovní delegátku, leč cena kurzu mě maličko zaskočila. zkusila jsem si to předloni na euru ve švýcarsku a byla jsem nadšená, jenže mým handicapem je zase ten pitomej lymfedém. čímž se tedy i redukuje to, že nesmím mít sedavé zaměstnání. tak já nevím, mohla bych se pomalovat zlatou barvou a třeba někde mezi václavákem a staromákem dělat takovou tu nehybnou sochu, co se občas pohne, aby vylekala kolemjdoucí. ale pak bych určitě měla takovou "kliku", že klobouk, který bych nechala položený před sebou, by mi někdo sebral a utekl by, a co si budeme povídat, žádný usain bolt teda fakt nejsem. z čehož teda plyne, že nevím, kde bych mohla řídit lidi, připadat si fakt důležitá a brát za to slušný peníz. xxx takže jsem si dnes pro radost koupila pončo za hubičku a pásek za ještě větší hubičku, abych si udělala radost a spravila náladu. ještě předtím jsem byla s filologama v iceprentau, což bylo nejvíc fajn a teď asi schovám hlavu pod polštář a až ji vyndám, budu číst tu textologii. // taky mě naštvala nominace skokanů na ZOH, která snad ještě není konečná, ale budiž. potěšil mě drogba, jemuž se africkém šampionátu daří a nosí oranžový dres a je prostě nejvíc smart. /// všichni dělají příští týden státnice a já ict. /// ale abych neměla jen ty špatné vyhlídky do příštích pár týdnů, tak za dva týdny jdu na tři dny učit broučky na základku angličtině, pak taky začnou ZOH a 21. února historický moment, jdu do divadla na hrdého budžese. budu dělat nápovědu, páč bych mohla hrzánovou i alternovat, haha. xxx tak! ulevila jsem si trošku tímhle emopsaním a jdu něco dělat. čest práci. téra

malé milé moje
17.01.2010

poklidný a milý weekend. v pátek jsem se rozhodla, že film P.S. Miluji Tě chci vidět, a tak jsem si ho běžela do půjčovny prodloužit. a bylo to hezký, slzydoočíženoucí, něžný a veselý zároveň. nakonec z těch tří filmů vyšel vítězně. protože ten byt ve 4. patře, ve kterém hlavní hrdinka nechtěla vychovávat děti, byl skvělý, newyorský, takový, jaký mně by se líbil. xxx jak jsme diskutovaly s alicí pod minulým postem, asi může být knížka skvělá a určitě se k ní dostanu, jen jsem ráda, že jsem nejdříve upřednostnila film. nejsem jediná, pro koho filmy nedosahují kvalit knih. zažila jsem dvě výjimky. zfilmovaný román pro ženy, který se mi líbil krapet víc než kniha a na stejnou úroveň jako knihu bych postavila sophiinu volbu. ale to především kvůli hereckému výkonu meryl streepové. a náhodou to je poklona jak spisovateli, tak tvůrcům filmu, že film povznesli na úroveň knihy. bohužel v životě hodně srovnávám. s tím, co bylo, je a může být. na všech frontách. pamatuji si to velké zklamání... v xantypě (vychází ještě vůbec?) rozhovor se salmou hayek o roli malířky fridy khalo. pak naprosto senzační životopis fridy khalo od barbary mujici, a pak film... neříkám, že byl špatný. ale v mých očích nevypovídal nic o fridě. nejsem příznivkyní michala viewegha, ale nepopírám, že jsem pár jeho kousků četla. účastníci zájezdu mi přišli nejzdařilejší. ale pouze podoba knižní. u filmu jsem se v kině výsostně nudila. v půjčovně jsem kroužila kolem filmu kmotr. jenomže kniha the godfather je jeden z nejlepších kusů, co jsem kdy četla. a bojím se, že si to filmem opět zkazím. ještě že murakamiho se nikdo zfilmovat nepokouší:) xxx neviděla jsem mikulášovy příhody, abych mohla soudit. doufám, že to bude další film, který nepřekoná, ale dorovná úroveň knihy. 

včera jsem přečetla od jiřího hájíčka selský baroko a nakonec se mi to dokonce i velmi líbilo. dnes se peru s páralem a jeho prózou mladý muž a bílá velryba. nemůžu říct, že by to bylo nečtivé, ale na větvi z toho skutečně nejsem. // dnes jsem se probudila do zasněženého rána, vstala jsem na mé poměry velmi brzy a těšila se na přespolední "akci". oba naši rodičové slaví padesátiny, taťka před dvěma týdny, mamka za týden, a tak byl v bonatu zamluven velký stůl. dalo by se říct, že to bylo přímo v zimní zahradě a hrozně se mi to líbilo. celá naše famílie, babička+děda, strýko a teta, sestřenka, bratránek s manželkou a s oňuchňáníhodným rok a půlletým viktorem. dolu z brabáku sjížděli ulyžovaní sjezdaři, jídlo bylo šmakózní, vybrakovala jsem peněženku eurocentů, švýcarských drobných a českých korun a dvoukorun, abychom s viktorkem mohli házet do malého vodopádu uvnitř restaurace mince a volat "žbluňk". když penízky došly, musela jsem si vyhrnout rukávy a lovit ty původní, aby jsme mohli dělat "žbluňk" i dál:) završili jsem tříhodinové posezení výbornou kávou, někteří štrůdlem či palačinkami. // odpoledne dorazila indiánka a šly jsme do arcany na frappé a pak se přesunuly k nám, kde jsem dostala mnoho užitečných instrukcí, jak pracovat s calculem. sepsala jsem si manuál a doufám v úspěšnou středu. řeknu vám, že se sakra bojím.

s týnkou jsme našim adoptovaly v zoologické zahradě ve dvoře králové k narozeninám zebru. 

tonda hájek zaskákal famozně v sapporu, dnes byl čtvrtý. myslím, že vancouver má jistý. naopak mi připadá, že koudy jede za zásluhy z minulé sezony. jakub janda si musel vždycky všechno vybojovat a koudelka to má téměř "grátis". nechci mu křivdit, protože skákat zřejmě umí, ale k čemu je to platné, když má něco jako "vokno" na můstku a skočí těsně pod buben? 

phonex s bostonem budou nejspíš zahajovat nhl v praze, a pokud to bude všechno takové jako loni mezi tampou a rangers, kdy se lístky na nedělní zápas prodávaly před halou za pětistovku, půjdu tam. 

jdu si přečíst o jekatěrinburgu a londýně z rubriky na vandru v reflexu, a poté se psychicky připravovat na zítřejší návrat do města pod ještědem a všechno to, co mě v týdnu čeká. téra

getting down aneb o mém malém lednovém...
15.01.2010

ještě že tenhle týden už končí. a sakra brzy začíná ten další. a mě čeká milion věcí, které musím stihnout, než ten příští začne. začala jsem tím, že jsem si vytiskla asi tunu papírů a zítra a pozítří mě čekají cvičné rozstřely na čas v calculu, protože my nemůžeme jako slušní lidé pracovat ve wordu a excelu při zkoušce. // čtvrteční pětiminutový projev do kamery byl nakonec úplně bez problémů. po dvou větách ze mě veškerá tréma spadla a bylo to dobré. pak jsem uháněla na tramvaj a domů. v pondělí, když jsem do lbc odjížděla, bylo u nás víc sněhu než tam; včera jsem přijela a proti náchodu v lbc je sněhu téměř poskrovnu. celé ty dvě hodiny z lbc do hk jsem se choulila pod kabátem, poněvadž pan řidič nepovažoval v lednu za důležité topit. přemýšlela jsem včera, co dělat. a tak jsem si po dlouhé době došla do videopůjčovny. mám to ráda. pro tu atmosféru. stáhnout film si umí každej a není to ono. byla jsem mile překvapena, kolik lidí tam za tu půlhodinu, co jsem si vybírala něco na zhlédnutí, přišlo. nakonec jsem si půjčila všemi vychvalovanou marii antoinettu. a nebyla jsem tak nadšená. kirsten dunst byla skvělá jako vždy, kostýmy fantastické, král ludvík byl trouba... něco mi na tom filmu chybělo, doteď nevím co. resp. asi jsem si toho přečetla předtím o skutečné MA víc a trošku tvůrci poupravili skutečnost/minulost. bavila mě na tom rocková hudba a pak záběr na veškeré přesladké lodičky a jiné krásy na podpatku a mezitím se válely conversky:) xxx pak jsem si půjčila nouzový východ, který jsem chtěla vidět už dávno. leo dicaprio a kate winslet. resp. já chtěla tu knížku. a ten film mě nebavil. prostě ne. i kdyby byl oceněn devatenácti oscary. třetí bonusové dvd gratis jsem si vybrala PS Miluju Tě, ale to jsem nestihla, protože a jelikož musím dělat i jiné bohulibé činnosti jako je študing a tak, tudíž toto dvd vrátím netknuté a mrzí mě to, chjo. // dopoledne jsem se vypravila k obvoďákovi, protože se mi rozjel zánět močáku a navíc mě pořád trápí ty hlasivky. tak jsem dostala opět antibiotika a alespoň mám důvod být celý weekend zalezlá doma a učit se. // půjčila jsem si to selský baroko, které už musím fakticky přečíst, resp. v mém příadě stačí dočíst a nějaké povídky od škvoreckého, které ještě neznám. // došla jsem si do dm drogerie, abych u s-he okoukla žlutý a šedý lak a byla jsem těžce zklamána. žlutý je moc šlutý a šedý je příliš tmavý a ještě se mi pozdávalo, že má nějaké třpytky. tak jsem si alespoň koupila úžasné melounové tělové mléko, pak došla k číňanům pro pikantní kuřecí polévku to go a opět jsem se šla léčit. myslela jsem si, jak si dojdu na plhovské náměstí do galanterie pro nějaké nášivky, ale můj stav mi to příliš nedovoluje, vždy po deseti minutách vinou svého onemocnění chodím na záchod, resp. můj močák se tváří, že to vyžaduje, tak se nemůžu vydávat na dlouhé túry. a viděla jsem v lbc včera slečnu s nejvíc gepardím páskem a kabelkou. a ten pásek by se klidně dal vyrobit, tak jsem chtěla jít shánět nějakou látku. // na fleru jsem objevila úúúúžasnou! a když říkám úúúúžasnou, tak myslím nejúúúúžasnější šedou mikinu s jelenama! není z nejlevnějších, a tak mě těší fakt, že už ji mají jen ve velikosti S, tudíž nemusím ronit slzy. ale chodím se na ni dívat každý den. no a protože jsem šedou mikinu chtěla, tak si ji prostě někde zakoupím a mamka mi přislíbila jelení potisk. a placku s jelenem taky někde seženu, a když ne, tak budu mít jelení brož. 

včera jsem dumala nad tím, proč jsou někteří pedagogové fakt na hlavu. k čemu jim je to dobré, když praví, že ten test napoprvé stejně nikdo nenapíše. tak proč ho nekoncipují tak, aby ho ti, co se to naučí, napsali? u této vyučující je totiž velký rozdíl mezi slovy naučit a naučit. její předmět není u státnic, rozumím, že nějaké povědomí člověk mít musí, ale k čemu nám je mít v hlavě telefonní seznam? téra

jeleni, jeleni, kdepak si lítáte?
11.01.2010

s cestováním do lbc to nakonec dopadlo tak, jak jsem předpovídala v postu předchozím, s jedním větším rozdílem, že jsem nakonec po pěti a půl hodinách na cestách dojela. byla jsem tuze neklidná z toho, že zítra píšu tu morfu a pak sociální komunikaci, kterou jsem se musela vskutku naučit, poněvadž ji budu psát sama o konzultačkách. a tady to se to stalo... učím se takhle sociální komunikaci a narazím na pojmy proxemita a haptika. je mi to známé už z jiných lingvistických seminářů. jenže tady je bližší specifikace a já tak zjišťuji, podle svého neverbálního chování, proxemity a haptiky, že jsem normální INTROVERT. pětadvacet a půl let žiji v tom, že jsem extrovert a ono ne! ještě si jednou pročtu své poznáky na sociální komunikaci a normálně to zatáhnu. je to se mnou na pováženou. // včera jsem si z fleru objednala dalšího jelínka. brož. a těch jelenů, co po fleru běhá! nadchla mě naprosto dokonalá šedá mikča (po jaké toužím), která má dva jeleny na předních kapsách, pak spoustu malých na zádech a dvě placky s jelenama. a taky běhá po fleru spousta oveček a létají vlašťovky. normálně podléhám. zítra, jen co napíšu obě zkoušky, běžím do lindexu. a pak šprtat syntax a trošku se vyspat. připadám si i přes dostatečný osmihodinový spánek totálně grogy. hlavně dnes. a je to způsobeno tím, že už několik nocí mám školní hororové sny. téra

za plotem z neloupaných planěk se rozkládala ovocná zahrada
10.01.2010

weekend ve znamení knížek, povalování se, dodělávání školních restů, učení se a decentního paření v pátek. šla jsem s macmacem, mírou a macmacovou novou ilegální kočičkou do sportu. nejdřív hrozné brodění se na náměstí, presso v arkaně a pak přesun. zničila jsem macův deštník, kterým jsem se chránila před tou vichřicí, hrála si na pana taua, prozpěvovala jsem si hlasitě "zvonky štěstí" a hopsala až na disco. nebylo tam příliš přecpáno, tak to bylo ohromně fajn. musím říct, že mírova nová ilegálka je velká pařmenka a taky trošku blondýnka. ale byla to legrande grande. jen jsem pak před náchodskými děvčaty musela uzamknout fb, aby si nemohly prohlížet fotky a ty nejvíc hustokrutopřísňácký jsem beztak raději nezveřejňovala. xxx přišla jsem asi o půl třetí a ráno na půl devátou kráčela prostředkem silnice na lymfologii. lidé teprve vylézali ze svých příbytků a někteří obchodníci se dali do odhazování sněhu před svými koloniály, zeleninami a replayimi. konečně mi byly předepsány komprese jen ke kolenům, tak jsem hodně spokojená a šťastná. po návratu od lékařky jsem zase upadla do hlubokého komatu a vzbudil mě jen fakt, že se mi zdálo cosi o škole, tak jsem se pustila do přepisování recenze, hledání defektního textu a následné jeho opravy, tvoření referátu o hyperkorektnosti, vypisování pojmů na morfu a hlavně čtení skvělé knížky, na kterou padl můj zrak v knihovně u novinek zakázaná žena, knížka z arabského prostředí, evropanka x muslim, mé oblíbené téma. // včera jsem zůstala doma, i když macmac sondoval co jako, a dívala jsem se na jakousi romantickou docela legrační komedii a pak si do půl jedné četla a pak v minutě umřela. no a v jednu hroznej štěkot, a já, páč jsem byla nejvíc rozespalá, jsem se zavřenýma očima vyběhla do obýváku a hrozně jsem se lekla a vůbec jsem nechápala, co se děje a tak, a to jen náš bystroň westík zpatřil cosi venku a štěkal jako pominutý a moje sis ho uklidňovala a pak si Dorotku nakvartýrovala k sobě do postele. dnes střídavě rozkládám slova na morfémy, učím se svůj projev na čtvrtek na Alexe, budu monotónně vyprávět o naganu 1998 o skocích na lyžích, čímž doufám uspím všechny hned v páčátcích a bude mi pak hej, poněvadž ze mě spadne nervozita. a taky si koupím v lindexu ještě to jedno fešné tílko. // zítra jedu do lbc, ale je možné, že tam nikdy nedojedu, protože kalamita, no. královéhradecký kraj vyhlásil stav kalamitní nouze, takže do libereckého kraje vůbec nevjedu možná. téra

těší mě... bloud, velbloud
8.01.2010

bylo toho mnoho. tak teď tak polehávám, abych byla večer fit a ready. nějaké zápočty jsem dostala a tak. jestli přežiju ve zdraví příští tři týdny, tak to bude největší prozatímní štěstí roku 2010. zkoušky, no. // nechala jsem si v úterý dodělat opět nehty a jsou najs. tak jsem si dnes byla vybírat nějaký lak na nehty – jiný než černý, rudý a růžový – a nevybrala jsem si nic. a pak jsem projížděla moje oblíbené blogy a u katchenky mě nadchl žlutý a šedý! zítra asi vyrazím do města udělat si radost. zapomněla jsem v lbc svoji kosmetickou converse tašku, ale jelikož a protože jsem děvče prozíravé, mám s dekorativkou ještě jednu doma. akorát tužku na oči a nové stíny jsem si musela doběhnout koupit. ale to je milá povinnost. před vánoci jsem si koupila zlatý a tyrkysový stín a dnes jsem si koupila hodně výrazně zelený (téměř až křiklavý by se dalo říct). byla jsem ohromně nadšena, protože... všechny slečny z fashion blogů nakupují v lindexu. nikdy jsem o tom já, prostá to duše, neslyšela. kliknete na pár švédských a finských blogů a na nich slečny s taškama z HaM a lindexu pózující právě před lindexem. v úterý jsem byla v lbc ve fóru a zcela náhodou, v zapadlém koutě tohoto nc, jsem objevila lindex. blaho. okamžitě jsem si tam zakoupila černé, skutečně dlouhatánské tílko, a ještě se tam vrátím pro jinou barvu. xxx moje náušnice s jelenama jsou boží. vždycky (kromě období, kdy jsem nosila roztahováky a tunely) jsem náušnice střídala i několikrát denně. a teď? jen jelínci. a musím zkusit ty gepardí. v týdnu si mě na ulici fotila jakási paní, a včera ve škole terka. jelíííínci.

ve středu jsem viděla druhé kolo závodu z bischofshofenu. nic jiného jsem z t4m letos neviděla. ale koflerovi jsem přála. a ahonenovi. a simonovi, samozřejmě. jediné, co jsem si příliš nepřála, aby schlieri t4m vyhrál. závod v bisho vyhrál morgi před ahonenem a ammannem. turné však ovládl kofi, druhý ahonen, třetí wolfi loitzl. schlieri nakonec až na příčce bramborové. a dnes toníček hájek vyhrál kvalifikaci na kulm.

teď jsem si dala lymfomasáž, jdu si chvíli předčítat čapka a u toho na chvíli asi odpadnu. večer s macmacem do sportu asi. téra

btw jdu si takhle po poledni zasněženým náchodem a naproti po silnici si to kráčí velbloud, tři králové, dva policisté a kupa lidí:)

bek in blek lbc
4.01.2010

jsem ve svojí čistě povlečený liberecký posteli, sedím si tu v tureckém sedu, přede mnou rozložené úvody do různých teorií masových komunikací, žurnalistik, slovníky atd a fakt mě to neba. poněvadž je to všechno takové rozkouskované a já z toho musím udělat celek. navíc mi došlo, že už konečně musím dočíst od párala mladý muž a bílá velryba, a prostě páral, no. nevím, jaký k němu máte vztah vy, ale mě příliš neoslovuje. tak jsem si pro jistotu přivezla další tři knížky, které můžu číst na cl4 a regionálku. jenže... já neodolala! zkrátka a jednoduše doma ležela knížka od jana šmída z paříže... jan šmíd je zahraniční zpravodaj českého rozhlasu ve francii, žije v paříži a tohle jsou jeho postřehy. a mě to baví. navíc jsem objevila i jeho velmi zajímavý blog, takže je asi snadné si představit, že mě baví všechno víc než psaní bakalářky. doufala jsem, že rastabarka si povšimla předevčírem na fb mého komentáře u jejího statusu a že bychom mohly dnes do dandy, jenže barka asi někde filozofuje na starém městě. ale těším se, až dorazí na cimru a popovídáme si zase po dlouhé době jako dvě slušné ženy, hehe. // zítra asi nevstanu o půl osmé na přednášku. po vánočních prázdninách to prostě takhle brzy nedávám. půjdu až na tvůrčí psaní a doučovat pak angličtinu. xxx taky si velmi lámu hlavu nad tím, o čem bude můj tří až pětiminutový monolog do kamery na hodině kultury mluveného projevu příští čtvrtek. mám dva nápady. nepřekvapivé u mě kupodivu. skoky na lyžích nebo fotbal. možná bych mohla mluvit o téhle čupr knížce od jana šmída, páč i ostatní by se mohli vzdělat v oblasti francie, haha. // jinak je mi už dva dny zima, což mě uvádí do podezření, že něco není ok. až teď po novém roce začínám věřit na prasečí chřipku. poněvadž ji měl můj kamarád jára, se který jsem ještě na dlouhou noc seděla od půl třetí do půl páté ráno v murphysu a předtím čtyři další hodiny po klubech. ale snad je cajk, páč jsem ho z dálky dnes zahlédla v náchodě (ležel pár dní ve špitále v praze). asi půjdu brzy spát, co jiného rozumného jde dělat o půl deváté večer, když nejsem už z nejmladších? // zítra jdu na nehty, protože mi dva uletěly a některým se olamují špičky, tak mě to pěkně štve. a zítra, zítra jdu do mcdonaldu buď na vanilkové latté nebo mcflurryho. to je odměna za to, že musím být zase v lbc. téra

There's nothing like morning coffee and kisses
3.01.2010

z celých více než dvou týdenních prázdnin jsem toho dnes udělala do školy nejvíce. a přeci mám pocit, že málo. xxx včera moje milovaná sestřenka porodila chlapečka ondru, dnes mi poslala dvě mms a je oňuchňáníhodnej. pak mi volala a já jsem byla naprosto dojatá, že má vlásky, že pořád spinká a je droboučkej. a taky z toho, jak ten porod byl rychlej. ačkoli porod je něco, co je pro mě nepředstavitelné dost dobře a děsí mě to. léňa se bojí, že to nebude všechno umět, ale já myslím, že je jen otázka pár dní, než si na sebe s mimounkem zvyknou a pak to půjde všechno samo. // včera jsem konečně přelouskala tu prózu na cl5 a udělala z toho referát. nikdy jsem nečetla poezii, neoslovovala mě, ale v týdnu jsem přečetla něco málo od seiferta a dnes od wolkera a nevím, jestli nebude směšné, když to nazvu něžnou poezií... // trošku se trápím s bakalářkou, protože to nemůžu nijak poskládat. ©©© včera jsem opravdu hodně chtěla vypadnout ven. mluvit. jenže dosty už odjel z hronova do prahy, tak jsem přemluvila macmaca. vyrazili jsme po dlouhé době do murphysu, dorazila tam andrejka s honzou, luckou a pražskej filip a chvíli na to další míra. a bylo veselo. poněvadž macmac zase řádil. pil. bavil celej murphys. přesun k mílům, kde byla včera poslední akce a pak se to zavírá, ale byla to tristní nuda, takže sport. potkala jsem rykiho, tak jsme alespoň mile popovídali, filip si znepřátelil už třetí náchodský lokál, resp. jeho obsluhu, macmac do sebe sál zelenou a jinak tam byli samí úchylové, kteří se zabývali mým výstřihem. týdžej do mě totiž v opileckém amoku strčil a vylila jsem si na bílé tílko do výstřihu černorybízový džus. radost. tak jsem si byla nucena to tílko sundat a nechat si jen tuniku. a byla jsem ráda, že jsem ve třičtvrtě na dvě odcházela. xxx zítra frčím do lbc, kam se mi vskutku nechce. protože prostě je to lbc. tenhle týden bude docela fajn, protože je to poslední týden semestru a někteří vyučující skončili výuku už před vánoci. 

leeds, kterej kope třetí ligu, dnes porazil v poháru manutd. unbeliavable. ale já beztak neměla čas na to pořádně zírat. neviděla jsem ani závod t4m z innsbrucku, kde opět vyhrál schlieri. nicméně přála bych celkové vítězství kofimu. neskákal se ko systém, páč kvůli včerejší nepřízni počasí se kvalifikace posunula až těsně před dnešní závod a dvojice by si asi nestihly poskládat. podle očekávání, koudy se nedostal ani do závodu. 

dnes jsem objevila další prímový ne úplně fashion blog, ale má k němu sakrablízko. konečně se takové věci dějí i u nás, tralala. // odkládám notebook, jdu třídit publicistické žánry v novinách a dávat dokupy úvod o médiích. řehole začíná. téra

you are my guilty pleasure
2.01.2010

dalších 365 dní na odškrtnutí
1.01.2010

                 s Fany

                     s Mejty

                      s jedním z Mírů:)

                  mafiánova hračka

                   macmac Pinokiem

                     v esesmanském kabátě

                   péro za kloboukem

... střípky z mého velmi vyvedeného silvestru. jeden z nejlepších. komorní akce o deseti lidech a ve vzduchu mafián. // všem přeji krásný rok 2010, aby byl plný štěstí, zraví, pohody, nečekaných okamžiků, lásky a ...... doplňte si, co se vám hodí:) Téra

miluju a maluju
28.12.2009

začala jsem právě dnes psát bakalářku. no, psát. to je příliš silné slovo. mám takové ty úvody. taky poděkování už, haha. a babrám se tu v literatuře a přemýšlím, co se hodí jako úvod o médiích. chtěla jsem to nechat stranou a začít samotnou analýzou novinových článků, ale jak jsem si tak pročítala, co mi pan profesor k tomu všemu řekl, jsem decentně zmatena. udělala bych si to maličko jinak. po svém. tak, jak jsem si to představovala, když jsem si zadání tohoto tématu vybírala. příští týden předložím svůj návrh na konzultačkách. // jinak nám byl naježen satelit i do pokoje (teď si nejsem jistá, zda jsem to už nezmiňovala) a znamená to, že jsem předevčírem zírala na zápas birmingham-chels a včera na zápasy gunners s aston villou a poté hullu s manutd. i love it. // střídavě čtu poláčkovi muže v ofsajdu a čapkovy anglické listy. dnes jsem navštívila knihovnu jen k pultíku, vrátila knihy, pobrala ty, které mi přišly meziknihovnickou výpůjčkou a fofřila jsem raději pryč, už tak toho mám na čtení mnoho. dostala jsem k vánocům dalšího murakamiho, ale jelikož jsem ho už četla, zopáknu ho až později, až nebudu muset přečíst milion všeho na literaturu 20. století. áááááá. // mimojiné mi milý pan Ježíš donesl i nemoc. v noci ze Štědrého dne na 25. prosince mě začalo bolet v krku, nemohla jsem polykat a bylo vymalováno. celý weekend jsem se opět léčila sama, tudíž nijak, a ráno jsem vstala v osm, přešla ulici a usedla v čekárně u pana obvodního. poklábosila jsem mile se svojí milou paní češtinářkou ze základky, pak se sestřičkou, která obdivovala mé jelení náušnice a už jsem vyplazovala jazyk na herr doktor. no, mám zánět hlasivek, antibiotika a zákaz příliš mluvit, jinak přijdu o hlas. on ten alex měl pravdu, když mi během prosince dvakrát zopakoval, že mám unavený hlas a hlasivky a měla bych vyhledat lékařskou pomoc, jinak brzy přijdu o hlas. jen jsem nad tím mávla rukou. a teď to mám. přišla mi na návštěvu indiánka skotačivá, takže jsem ticho rozhodně nebyl a teď mě opět hlasivky zrazují, to mám za to. velký otazník visí i nad Silvestrem. zda nějaký v mém podání vůbec bude. je možné, že si budeme s dorotkou dělat vzájemné garde a večer bude ryze filmový. uvidím, jak mi bude, poněvadž mám od rána i zalehlé ucho a navíc mě bolí, chjo. xxx dnes jsem doma připravovala latté a jako mňam. zítra si přelakuji svoje sobí nehtíky na rudo, páč jsem si koupila už asi osmý rudý lak na nehty. mám další dvě nejvíc "brože" na kabát a ještě si myslím na to, že si musím sehnat malou ovečku (takovou tu "gumovou", je to pro dětičky na různé jejich dřevěné a plastové farmy:)) a vyrobím si z ní velmi cool přívěšek na krk, jako jsem viděla na jednom žůžoblogu. // včera jsem neodolala a po dvou a půl letech si pustila, pro mě skvostný, film when harry met sally a musím říct, že mi tentokráte maličko ječivý hlas meg ryan nevadil. ale byl to boj, poněvadž jsem se rozhodla, že bych ráda tenhle film viděla, o půl osmé. a od osmi v tv běžel harry potter a vězeň v azkabanu, a to je v knižní podobě můj nejmilejší harry. ale film jsem viděla, není to tak dávno, a tak to vyhrála dvojka harry a sally. a večer, večer dávali na dvojce film, který jsem už rok chtěla vidět. scoop od woodyho allena opět s krásnou scarlett. allen nezklamal. // jdu obklíčit psa na gauč, oňuchňat ho, poté si uvařit čaj, přečíst kapitolu z průvodce českou literaturou a pustím si asi film piano. // středa = divadlo v klicperáku v hk, sales v hk a tak:) téra

naše modrá planeta...
25.12.2009

jestli je něco zoufalé, tak deset stupňů nad nulou 25. prosince. to mi teda byl milejší ten neskutečný mráz minulý weekend, kdy to vypadalo, že se stanu příznivkyní kamaší či co. včera jsme byli na tradiční štědroodpolední procházce a na zámku u vojenčáku sníh trošičku ležel. dnes už určitě nebude. kolem čtvrté jsem jela do skalice pro babičku a dědu a když jsem projížděla kolem rybárny a hodila očko nahoru na branku (bývalé nejlepčí moje bydliště) i tam leželo decentně snížku. na dlouhou noc tradičně střídáme návštěvu s rodinou V., a nejinak tomu bylo letos, takže letos jsme jeli k nim na branku. dali jsme si dárky, snědli mísu zeleniny (co se týče jídla, vskutku to nemělo chybu, ne nadarmo se nazývají vánoční svátky svátkami obžérství, ale páč jsem věděla, že mě ještě čeká jedna společenská akce, nesměla jsem to přehánět). asi tak na půl jedenáctou jsem jela do arkany, kde bylo velmi neobvyklé složení lidí, ani jsem si nic neobjednávala, poněvadž následoval přesun části společnosti do sportu. a tak jsme se najednou já+iva+jára+flamingo+macmac bavili u baru a bylo to docela fajn. pak ale kluci začali otravovat s tím, že se nutně musí ject do vifixu. já tam nikdy nebyla. byla jsem před tímto podnikem varována. před sportem jsem potkala kamila, který akorát z vifixu odešel, a tak mi věnoval takový ten pásek na ruku, jakože jsem zaplatila vstup. už při parkování před vifixem jsem se obávala toho, že mi někdo objede mazdu pětikorunou. vevnitř to byl fakt mazec. věkový průměr, nepřeháním, šestnáct let!!! uprostřed to rozjížděla tahle malá koťátka na rednex, kolem dj pultu šlehal oheň, na baru neměli brčka ani skleničky a mé oko nevěřilo jedno druhému. no, a nejvíc mě rozsekalo, když jsem se nakvartýrovala na bar a můj zrak spatřil kousíček ode mne vyskládané loňské deváťáky. mávali na mě a volali "dobrý den, paní učitelko". brek. hrozný. pak jsem se zcela neznámým chlapcem hrála stolní fotbálek proti macmacovi a dalšímu mně zcela neznámému chlapcovi a vyhráli jsme. samozřejmě! naštěstí jsem pak v té hrůze potkala šimona a pěknou dobu jsme klábosili. chtěla jsem ject už domů. jára mě ale přemluvil a pozval mě na kafe do murphysu. řekla jsem striktně, že půl hodinka, poněvadž bylo půl třetí a já nechtěla na štědrý den vypadat jako zombie obecná, ve čtvrt na pět jsem byla doma.

teď vstávám, dám si vanu a budu znovu číst povídku anna na krku, abych mohla udělat rozbor na světovku. no nic se mi nechce, no. ale na seznamu toho mám vskutku nemálo.

ježíšek byl fajn, dost mě dojal diář imresionistů na rok 2010. takže kašlu na moleskine. hru česko jsme hráli s rodinkou třikrát a nikdy jsem nevyhrála, protože prostě příroda a věda nejsou mojí parketou. a v dějepise taky nejsem zrovna dvakrát honěná. // jelení náušnice nejvíc!!! téra