I am such an intolerant girl...
30.05.2006

Tak nějak postupně se snažím pronikat do tajů politiky a politologie. Ne že bych se něčím takovým vůbec kdy chtěla zabývat, ale je dobrý mít přehled. Politologie, jakožto věda, je velmi zajímavá, politika už o něco méně. No, nicméně, koho půjdu volit, v tom mám už dávno jasno. 1. května tu rozvinuli svůj stánek přívrženci komunistického hnutí, minulý týden Paroubkovci a dnešek byl ve znamení ódéesky. Šly jsme zrovna s Ajkou na poštu, a už z dálky byl vidět jeřáb, který vytahoval vzhůru dobrovolníky na bungee. Zablokovaly jsme dveře pošty a s deštníkama nad hlavou pozorovaly odvážnou děvčicu, jaxe vrhá do propastné hloubky padesáti metrů. Vypadalo to jako absolutní nic. Zespodu byste vůbec neřekli, že je to vejška. Nicméně nás hned přepadnul jakýsi ztepilý muž, věnoval nám každé letáček, hořickou trubičku a dotaz, zda půjdeme zkusit bungee, prý je to lepší než sex. Tak jsme se vrátily do práce. Ajce bylo sice líto, že tam je taková fronta na pečeného pašíka, mně, zelinářce, to bylo fuk. V práci jsme s Jakubem začali debatovat o politice, a to nejsou zrovna příjemné rozhovory. Hlavně proto, že on je více zaměřen na levou stranu, a já na tu pravou. Vyměnili jsme si dost ostrých výrazů ohledně politických kanditátů, vhodného či nevhodného chování různých straníků a nestraníků a nakonec konstatoval, že jsem neuvěřitelně zaujatá, což vůbec nepopírám. Vím, proč dávám hlas straně, které ho dám, vím, proč nebudu volit Paroubka, komunistickou sebranku ani žádnou jinou levicovou stranu. A mezi náma, hořická trubička byla mňam, proto si mě získali:o)) Téra

A dnes naposledy...
29.05.2006

Byla jsem na výprodeji knih ve vestibulu náchodské knihovny. Koupila jsem si od Bohumila Hrabala "Můj svět", ve kterém je mimochodem povídka Jarmilka. Pak jsem tam nemohla nechat Almanach světové literatury a do třetice Maxima Gorkého Hořký svět. Skákněte tam, dokud je z čeho vybírat. I když Machy si nejlepší kousky zabral už ráno:o)) Téra

Uklidňuje mě
29.05.2006

Zase pryč
29.05.2006

Pohrávám si s myšlenkou někam zase odjet. Sice snad půjdu do školy, ale je fakt, že mě denní studium už moc neláká. Občas mě přepadne obrovská chuť sbalit si kufry a odfrčet někam do Skandinávie, Británie, Států... za prací, klidně zase chvilku aupairovat, učit se, poznávat... Jenom rychle pryč odtud. Mám pocit, že se mi moc nedaří, cítím se taková osamělá. Většina kamarádů je někde na škole a doma se zdrovna dvakrát nezdržují. Posledních pár dní, týdnů to na mě padlo. Nějak mi to pořád nejde na rozum, protože jsem svého času byla nad míru společenský člověk se zaplněným diářem různých schůzek, kafíček, akcí, mejdanů... Tohle mi svým způsobem moc nechybí. Jen bych potřebovala získat nadhled nad nynějším stavem, situací, odprostit se od toho. A pokud bych odjela, asi by to ze mě opadlo. Nevím, je to teď docela těžké. Léto jsem chtěla strávit v Londýně, ale kvůli češtině v sprnu to zkrátka nejde. Rozhodnu se na podzim jak dál. Zatím neházím flintu do žita, bude líp. Téra

The fucking Monday
29.05.2006

Na blogu jedné slečny jsem objevila odkaz na jiný blog. A téměř dvě hodinky jsem dnes strávila pročtením. Je to blog jistého Kanaďana Jeffa, který vyučuje angličtinu na jazykovém gymnáziu v Hradci. Tohle občasné oprášení angličtiny mi jde k duhu a baví mě víc než učebnicová gramatika. A jinak tu na netu žhavím "Óčko", bo v pořadu Starguitar budou od 22.00 SULK!!! Jo, přesně ti Sulk tady od nás. Ale pouze v polovičatém zastoupení. Lukáš musel v pátek /kdy se to natáčelo/ na předávání maturitních vysvědčení a Mára se bifloval na zkoušku dospělosti. Takže tam odjel pouze Hanz s Machym a určitě to bude mrtě legrande grande. Dnes mám zase takový ten mozkomíšní průjem, kdy se mi slejvá v hlavě tolik myšlenek dohromady a pak zase každá někam do jiného laloku, no prostě se to tam neuvěřitelnou rychlostí přelévá. Střídá se ve mně takový vnitřní klid s obrovským strachem, nedůvěrou ke všemu a všem. Náladovost je má výsada. Téra

Moje literatura
28.05.2006

Jaroslav Havlíček – Helimadoe, Smrt bibliomana

Johann Wolfgang Goethe – Utrpení mladého Werthera

Ernst Hemingway – Stařec a moře

Boris Vian – Naplivu na vaše hroby

Včera jsem dočetla Štěstí od Bohdana Slámy a moc se mi to líbilo. Škoda, že jsem neviděla film, budu muset napravit. A zítra začíná v knihovně opět výprodej knih. Loni jsem to pojala jako brigádku a byla jsem u toho já. Vestibul knihovny plný regálů s knihami. Tehdy se rušila pobočka na Plhově, a tak se prodávala spousta zajímavých knih, žádné braky. Výprodej trval týden, a já coby prodávající jsem si tam doslova lebedila. Knížky jako Svět podle Garpa, Medojedky, Poslední kabriolet a spousta další skvělé literatury byla k mání. Odnesla jsem si z tama pořádnou kupu knih. Letos roli prodavače zastává Machy. A já hned o polední pauze běžím přímo do knihovny. Knížky doslova za hubičku. Nevím, v jaké cenové relaci se budou letos knížky pohybovat, ale vloni stály 3, 5 a 10,- Kč. Téra

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se....
26.05.2006

Silně mě irituje teze, že sportovci mají duté hlavy. Pokud většina vrcholových sportovců tráví veškerý volný čas v mládí na sportovištích, trénincích, závodech či zápasech, těžko po nich chtít brilantní studijní výsledky. Vždyť se docela předpokládá, že sport je uživí a v zápřahu v jakém jsou, doběhnou do školy jen občas a většina má individuelní studijní plán. Například z Jágrovy zkoušky dospělosti udělali novináři před pár lety zmedializovanou frašku. Možná Jágr nevlastní nadprůměrné IQ, ale ruku na srdce, ani mezi námi "obyčejnými" bytostmi nás tolik geniálních zase není. Je dost obdivuhodné, že milionář Jágr, kterému může být nějaká střední školu buřt, se rozhodl zkoušku dospělosti podstoupit. A že výsledky byly protekční? Ale kdeže. Češtinu se holt asi nabiflovat musel, ale angličtinu, kterou vládne jako rodilý mluvčí a ekonomiku či marketing zvládl výborně. Muž, který obchoduje mimojiné i s akciemi, zajímá se o ekonomický trh má předpoklady tohle zvládnout. Proč to píšu??? Tenhle týden odmaturovala opora českého fotbalového národního týmu Petr Čech. A kolegyně v práci prohlásila, že když už odmaturuje on, může jít ona znovu do školy. Jenže Petr Čech patří k velmi inteligentním jedincům. Vystupováním, projevem a hlavou. Jeho jedničky /pouze dvojka z němčiny/ tak nebyly pro mě žádným překvapením. Fenomenální brankář, který chytá v jednom z nejlepších klubů na světě, v Chelsea, získal ocenění nejlepšího světového gólmana, určitě neměl tolik času na studium. Zkuste trénovat, hrát zápasy po celých Ostrovech a po večerech a nocích studovat. Není to tak jednoduché. Chtěl by časem vystudovat práva či psychologii. A proč ne?! I mezi sportovci jsou vysokoškoláci. Bývalý fotbalista Ivan Hašek je právník, jeho jmenovec Dominik Hašek zase učitel, proč by Petr Čech nemohl být právě třeba psycholog? Obdivuju je. Já byla občas pořádný flink, a to jsem měla spoustu volného času. Petr Čech je taky podlě mě prototyp ideálního muže:o)) Inteligentní, úspěšný kocour:o)

Tak a návrat do reality. Rodinka odfrčela na weekend na chalupu. Večer si pustím na videu Želary a pak zkusím na DVD film Piano. A jinak mám velké oči, co se týče studia a knih, tak jsem zvědavá, co do neděle zmáknu:o) Téra

Tell me what U read, I´ll tell you who you are
25.05.2006

Moje nejmilejší rubrika v Reflexu je Na vandru. Doma se mi tyhle časáky kupí a já mám v plánu je někdy všechny oprášit a všechny Vandry si znova přečíst. Super zkušenosti lidí ze zahraničí, ať už pracovně, studijně nebo jen tak. Dnes se mi ale příspěvek moc nelíbil. Slečna, která jela dělat modelku do Atén a neustále srovnávala s Milánem a Paříží. Celá ta její reportáž mě v nejmenším nenadchla. Většinou totiž, když si Vandr přečtu, mám chuť to místo vidět, poznat... nějakým způsobem mě to zaujme. Nevím, asi si to přečtěte, možná je to jen má jakási dnešní beználadovost. Fajn akorát je, že Gabřík odmaturoval, a to mrtě dobře, bičoun. Předevčírem jsem měla volnou hodinku, tak jsem zapadla do knihovny a měli téměř všechno, co jsem chtěla, takže jsem si přinesla Goetheho, Hemingwaye, Havlíčka... no ale včera jsem byla s maminkou a jejími kolegy na obědě a povídalo se o filmech a knižních předlohách. A tak jsem včera sáhla po knížce Štěstí od Bohdana Slámy. Vlastně je to přímo scénář, i když Bohdan Sláma to tak trochu popírá, prý jen jakási předloha, podle které se film natáčel, jednoduše řečeno SCÉNÁŘ!:o) Do knížky jsem se začetla a kdybych tenhle týden neprožívala jakýsi únavový syndrom, asi bych se tím prokousala až do konce. Dnes to střídavě s Reflexem a učebnicí angličtiny Murphy louskám. Moc se mi nevyplácí nejdříve předloha potom film, ale v tomhle případě určitě zklamaná nebudu.

Jinak jsem zjistila, že se vám nezobrazují fotky z boy´s pááárty, njn, jsem asi jediná, kdo je vidí. Ale je to pro mé potěšení, takže další někdy přibudou a snad už budou visible:o) Téra

Zase o rok víc...
22.05.2006

A taky Sokol a Mára měli v sobotu pááárty. No, byla to docela fajn oslava v Barelu. Vůbec bych jejich věk neměla zveřejňovat, ale jsou to ještě mladí jinoši, takže mě určitě neumlátí lopatou a nebudou se čertit. Sokolík slavil čtyřiadvacet a Mára Márovič Márovičatý o čtyři roky méně. Čímž vstoupil do klubu cetek. Pár fotek dodám, až se Mára během svaťáku na chvíli uvolní a pošle mi je:o)) Hanzovo celé nové jméno teď zní: Pán světa a okolí včetně podřízených pracovišť. Proto si klidně odklusal na dámský záchod. Pán světě může holt všechno. Téra

Čachry machry
22.05.2006

Tak si to tak dnes kráčím z práce domů a najednou kolem mě projel oranžový doubledecker ČSSD s nápisem Jistoty a prosperita. A mě to vůbec nezaskočilo. Až pak mi došlo, že tady jsem v Náchodě, kde jezdí maximálně Karosa nebo ten nový čupr výmysl, co drandí k nám na sídliště, a že Londýn je o pár set kilometrů dál. Ale jinak je tahle ČSSD banda šprťouchlatů. Jo a přestože se jednalo o zcela soukromou věc Miroslava Macka, ten lepanec Rathovi víceméně schvaluji. Ne že by se lidi měli bít na veřejnosti, ale tohle byla docela milá potupa.

Včera jsme hráli o zlato. Tentokráte tu žádný report či reportáž psát nebudu. Ale dopadlo to přesně tak, jak jsem psala o pár příspěvků níže po závěru EHT. A to jsme, prosím, spolu se Švédy podle sázkových kanceláří měli být až někde na 5. místě! Stříbro s ohledem na to, jak dobří byli Švédi, je potěšující. Po hokeji se však u nás doma rozpoutala debata na téma Hadamczik, hráči z NHL a hlavně Dominik Hašek. Rozvíjela jsem nahlas teorii, proč spousta opor po ZOH skončila. Kdyby se nejednalo o trenéra a atmosféru týmu, jsem si jistá, že by si některé ze stálic národního týmu posunuli závěr kariéry až po MS. A pak jsem začala polemizovat o tom, zda je Hašek nejlepší či není, zda nebyl nominovám do Turína jen za zásluhy, a že jeho tehdejší "útěk" do zámoří poté, co napadl inline hokejistu Šílu, byl opravdu útěk. Totiž já jsem přesvědčená, že to úprk byl, což naštvalo mého tátu. A také to, že Hašek podepsal s Ottawou, dejme tomu, že chytal dobře a byl nominován do Turína. Během základní skupiny na ZOH nebyla jasně daná brankářská jednička a při prvním zápase se do branky postavil Dominik. Zranil se po pár minutách a odjel. Medaili ovšem dostal. A já se nedopídila po tom, zda ji dostal i čtvrtý gólman Salfický. Na ZOH nedostávají medaile trenéři, lékaři týmu, kustodi, maséři, realizační tým. A podle mě by si to zasloužili víc oni, než Hašek. Hašek zbytek sezony v NHL nehrál, a řekl, že se do branky postaví, až bud na stopro fit. Jenže o Stanley Cup hrají i hráči, kteří jsou zranění, jen aby byli svému týmu nějak platní, dřou a doslova se o pohár rvou. Hašek Ottawě nepomohl. Stávající kouč Haška v týmu pro příští sezonu nechce. A je otázka, zda Hašek v jednačtyřiceti letech bude příští sezonu hájit branku některého ze zámořských celků. Stejně tak mi připadá zvláštní postoj trenéra Brücknera u fotbalového národního týmu. Pavel Nedvěd je bezpochyby brilantní hráč, patří k nejlepším na světě, ale mě irituje to, že jednou ukoční reprezentační kariéru, nechá plavat téměř celou kvalifikaci o MS a před baráží se rozhodne, že se vrátí. Odehrál baráž a jede na MS, což je vrchol, který doposavaď v jeho kariéře chybí. Karel Brückner asi víc, co dělá, Nedvěd bude českému týmu určitě velmi platný, ale tohle čachrování s jo a ne, se mi moc nezamlouvá. No, pokud na to máte někdo nějaký jiný názor, máte k tomu co říct, hoďte ho sem. Téra

Přijímačky
20.05.2006

Sobotní půlodpoledne jsem se rozhodla zasvětit studiu. Snažím se každý den něco vtlouct do hlavy, aby se to pak na mě nějak moc nesesypalo. Jo, abych nezapomněla, já statistik, dnes jsou to přesně na den tři roky, co jsem maturovala. Včera jsem kdesi v útrobách skříně vylovila kdysi vytisklé otázky z literatury do Liberce a chytala se za hlavu. Měli jsme úžasnou profesorku na češtinu, a na literaturu já byla bičoun, ale ani při dobré vůli tohle všechno nemůžete vědět. Vztekle jsem přinesla papíry do kuchyně, aby se táta podíval. A ani on, jakožto učitel češtiny, některé věci jen tipoval, odvozoval, nevěděl. Přeci by testy měly být třeba na základě načtené literatury, a určitě bych nenutila studenty, aby museli umět vyjmenovat veškerá díla Pavla Stránského ze Zap. Nebo kdy přesně vycházel časopis Kritický měsíčník. Můžete mě opravit a říct, že jsem docela solidní béčko, že tohle ví každý, kdo se trošku učí, ale je fakt, že mi tohle teda asi uniklo. Proč školy nezadají téma napsat esej o svém oblíbeném autorovi, knize, ne opisovat nějaká jasně daná fakta, ale spíš vlastní úvahu, zamyšlení, názor, emoce....? Z toho se přeci dá soudit, zda dotyčný kandidát na studenta má předpoklady. Nejsem proti testům, ale vědět, zda Tomáš Pešina z Čechorodu byl exulant nebo ne, to už mi přijde přitažené za vlasy. Přiznám se, že ač mě literatura baví, vždycky bavila a nejspíš i bavit bude, neumím vyjmenovat veškerá díla Vladimíra Holana, popř. Bohumila Hrabala. Něco jsem přečetla, něco jsem nastudovala, ale nevím. A kvůli tomuhle bych měla u zkoušek pohořet? Téra

Medaile nadosah... jen natáhnout prsty
18.05.2006

Český hokejový tým to dokázal. Postoupil do semifinále hokejového MS přes favorizované Rusy. Rusové byli podle sázkových kanceláří spolu s Kanaďani největšími adepty na světový titul. Vždyť po celý turnaj neochutnali hořkost porážky. Až narazili na český tým... Spěchala jsem z práce, ale o téměř celou první třetinu jsem přišla. Skóre znělo pro náš tým nepříznivě, prohrávali jsme 0:1. První náš gól, a vůbec první gól na turnaji, vstřelil Tomáš Kaberle z Toronta. Na 2:1 otáčel Jaroslav Hlinka. Mezitím /rozuměj první a druhou třetinou/ jsem se stihla přestěhovat ob dva vchody dál, navštívila jsem Báru. Byly jsme takový milý páreček. Ona pekla čoklit kejk pro kamaráda k narozkám a myla nádobí a já seděla u televize a čučela na hokej. Jednobrankový náskok jsme udrželi jen dvě minuty, poté Rusové vyrovnali. Nechci si hrát na proroka, ale při jejich tlaku jsem si říkala, že není možné tohle skóre dlouho udržet a že se ještě bude měnit. Ani ne o dvě minuty později upravoval skóre ve prospěch našich Patrik Štefan. Rusové pak nasadili až brutální ofenzivu a jali se do nás pustit. Přineslo to kýžené ovoce a Michnov vyrovnal. A došlo na overtime. Vítkovický Irgl poslal jakousi haluz /říkejme tomu hokejově blafák/ a prostřelil gólmana Sokolova. Nutno dodat, že jsem ohromný srdcař a všechno moc prožívám. Proto jsem při každém gólu nebo jen náznaku šance vyskakovala z křesla, výskala, pokřikovala, halekala, no prostě dělala hluk. Ale je fakt, že já u toho nepotřebuju ani bandu dalších diváků, já si vystačím sama. Komentuju si to pro sebe, a fandím jako bych byla na stadioně. Můj góóóóóóóól se ozývá po celém domě. Dnes to trošku hůř snášel Bářin kocour Max. Obvykle se bojím já jeho, protože on pouze jako kocour vypadá, jinak je to tygr, prostě šelma, která zastraší kdekoho:o)) Dnes se lekal on mě a při mém prvním radostném křiku, kdy jsme dali vedoucí branku na 2:1, utekl. Během prvních minut overtimu mi seděl u nohou a já panikařila, abychom neskórovali, bo by Max třeba i zaútočil. Na mě:o/ Téra

Evropským fotbalovým králem Barcelona!!!
17.05.2006

Před malou chvilkou skončilo finále Ligy Mistrů, ve kterém proti sobě nastoupila katalánská FC Barcelona a londýnský Arsenal. Měl to být zápas Henryho proti Ronaldinovi,ale ani jeden z nich se nestal klíčovou postavou utkání. Hned v počátku utkání byl za faul na Eto´oa vyloučen německý gólman Arsenalu Jens Lehmann a londýnští borci tak museli hrát v deseti. Do branky londýnského klubu se postavil Manuel Almunia a hřiště opustil Robert Pires. I přesto se Arsenalu podařilo skórovat, když po rohovém kopu Thierry Henryho hlavičkoval do branky Sol Cambell, to běžela 37. minuta. Počasí na pařížském stadionu Stade de France fotbalistům moc nepřálo a téměř celý druhý poločas lilo jako z konve. Zápas byl velmi dynamický, 1. poločas to bylo velmi vyrovnané, přestože Arsenal hrál v oslabení. Ve 2. poločase byl na trávníku již jen jeden tým, a to Barcelona, která po většinu času držela míč a bylo jen otázkou času, kdy konečně jednu ze svých šancí promění. V 76. minutě Barca skórovala poprvé. Po Larssonově přihrávce skóroval Eto´o. Rozhodující gól dal Juliano Belleti. Barcelona získala titul nejlepšího evropského klubu po čtrnácti letech.

Já osobně jsem neměla jasného favorita. Barcelona vyřadila moji oblíbenou Chelsea, a Arsenal je pro mě jako fanynku Abramovičovy skvadry jako oblíbenec nepřijatelný. Vyhrála to u mě Barcelona. Přesto jsem tentokráte soucítila s oslabenými londýnskými hráči, když šli do deseti. U druhého gólu jsem si krásně zavýskala. Mám nejraději závěrečný hvizd píšťalky a pak už jen tu radost. Loučící se Guily si nosil na ramenou synka a bylo dojemné, jak ten neustále pusinkuje svého fotbalového tátu a pak se nechává objímat Ronaldinem a Thierrym Henrym. Celý zápas jsem vzpomínala na svého domácího z Anglie, Craiga, který je bláznivý fanoušek Arsenalu, a říkala jsem si, zda na finále v Paříži je, či chybí a sleduje zápas v televizy. Tipovala bych první možnost. Téměř domácí publikum mělo na stadionu pár londýnských hráčů v čele s Henrym, a trenér Arsene Wenger, kteří jsou francouzské národnosti.

Příští rok už snad ta moje Chelsea!!! Téra

An adventure of handwritten letters...
17.05.2006

Dorazilo mi psaníčko z Londýna. No, nebuďme romantičtí, dopisy mi už mi téměř nechodí. Byl to mail z metropole nad Temží. Jinak zájemcům o korespondenci /jako vy mně do schránky/ dám adresu a můžete mi psát. Zajímá mě, kolik z vás ještě umí psát tužkou, perem, pastelkou, prostě nepoužívat klávesnici. Tohle všechno už je asi přežitek doby. Škoda. Má to něco do sebe, netrpělivě rozbalovat psaníčko a čekat, co na vás vypadne a pak luštit klikyháky dotyčného pisatele. Je to takové dobrodružné. Mám kamarádku. Seznámily jsme se spolu na jedné dovolené, když mi bylo asi dvanáct, ona byla o dva roky starší. A protože žila/žije až v Domažlicích, psaly jsme si dopisy celé dlouhé roky. Asi před dvěma lety jsme přešly na mailovou korespondenci. Ale přestože jsme obě měly doma počítač, dlouho jsme tomu podléhaly. A teď, když je možnost psát si téměř neustále skrze elektronickou poštu, nějak to psaní vyhasíná. Dnes jsem ale chtěla psát o filmu Šifra Mistra Leonarda. Totiž včera měl tenhle film v Cannes světovou premiéru a já dnes docela s údivem četla na netu recenze. U kritiků tenhle "trhák" docela propadnul:o/ On bezesporu bude vydělávat, lidi na něj budou chodit, a je mnohem důležitější, jaký úsudek si udělají diváci, potažmo nejvíce čtenáři samotné knižní předlohy, ale je otázkou, zda na to lidi nepůjdou s tím, že to kritika nevzala a oni chtějí přikývnout, že to bylo jasné přeci dávno. Nesouhlasím s postojem církve vůči Brownově Šifře. Nelíbí se mi, jak se k tomu většina věřících neumí postavit a neustále poukazují na nejasnosti, nepřesnosti a fikci. Církev to tím pádem ukazuje ve špatném světle. Máří Magdaléna prý nikdy nemohla být ženou Ježíše Krista a už vůbec s ním nemohla mít dítě. Kde je ta jistota? Není to Brownovo zpochybnění docela vzrušující? Proto že Bible to tak nepodala, je to nepravděpodobné? K Šifře se vztahuje spousta nezodpovězených otázek. Téra

Briefe des jungen Goethe
16.05.2006

Diskutuju se Sokolíkem po ICQ, zda-li jsem srab, když nepiju chmelový mok alias pívo. Tady u nás se vaří /prý lahodný/ Primátor. Zda je či není tak chutný, jak člověk občas zaslechne na ulici, v autobuse nebo nedejbože v některém místním lokále, tak nemůžu posoudit. Kdysi ve třeťáku mě jeden spolužák během bruslení vytáhnul do hospody o patro níž než bylo kluziště a musela jsem vypít alespoň půlku půllitru, abychom šli zpět do školy. Tenkrát jsem vyznávala rebééélii, tak jsem to udělala, ale to byl vrchol mého pivařství. Moje kariéra pivaře ještě dřív skončila než začala. Občas bývám mezi kamarády středem posměchu za to, že vůbec nepiju. Co já si vyslechla poznámek o tom, že už mám konečně vyrůst a dát se na alkohol jako většina mých vrstevníků. A já stále nepiju a není to pro mě nic těžkého. Telecí léta už mám snad za sebou. Dnes jsem se pokoušela učit. Pokus to byl v tom, že jsem nejdřív pět minut hledala u Týnky učebnici politologie a společenských věd, letmo ji prolistovala a usoudila, že ta moje je lepší. Navíc se tam vyskytují vcelku obecně známá fakta, takže mě to vlastně zklamalo. A tak jsem strávila asi hodinu nad knížkou Vladimíra Šmilauera o českém pravopise. Vlastně se to jmenuje Nauka o jazyce českém, a ač je ta knížka někdy ze 70. let, navrhuju ji na nejlepší učebnici češtiny, jaká se mi dostala kdy do rukou. A věřte, že těch učebnic a poučných knih bylo háfo. Zítra si jdu do knihovny pro knížku Utrpení mladého Werthera od Goetheho. Téra

Tak tohle je můj život
15.05.2006

Tak tahle kapela se jmenuje 30 seconds from Mars a ten emokluk hnedle vpravo je Jared Leto. Jo, přesně ten herec ze seriálu Tak tohle je můj život. A to vedle je jedna z jejich desek. Můj dnešní objev.

Dneska to psaní bude takové kusé, bezesmyslu, protože mám chuť něco psát, ale žádný přesný cíl nemám. Ne že by to třeba jindy beze smyslu nebylo, ale... Ale přeci jen tam ta snaha bývá. V práci to byl příjemný den. Asi hlavně tím, že mám konečně nový počítač i s připojením. Dalo by se říct, že tam teď trávím celou pracovní dobu, ale není tomu tak. Fakt ne. Jen po polední chvíle, kdy je klídek a nikdo neruší. Taky mi dnes přišlo CD od Horske chaty, spolu s plackou a nášivkou. Na ipunk.cz je s nima rozhovor a něco málo o kapele. Trošku mě štve, že sice budou konzertovat v Česku, ale převážně na Moravě. Zrovna v sobotu budou hrát v Zábřehu na akci Suiciders fest a já bych je docela chtěla slyšet live, protože cédéčko zní dobře. Docela prekérní situace. Tři moji dobří kamarádi slaví v sobotu narozeniny. Dva mají oslavu společnou, Woltrák má sólo party, myslím na bowlingu, a do toho jsme s Bárou chtěly jet na koncert kapely Stolen Lives do Rychnova. Nějak mě přepadá spánek, ale dnes jsem odhodlaná vydržet. Chci dočíst Salingera Kdo chytá v žitě. Chtěla bych mít vztah s někým takovým jako je Holden Caulfield, fakt;o)) Téra

Coming back...
14.05.2006

Stověžatá Praha, to byl můj weekendový cíl. Vrátila jsem se domů v docela podroušeném stavu, čímž teď vůbec nemyslím nějakou kocovinu, opičku a jiné stavy, ale přivezla jsem si úplně obyčejné nachlazení. Cesta tam byla strastiplná. Čekala jsem na Starém Městě na bus, který měl sekyru třičtvrtě hodiny, takže jsme s Bárou nakonec jely úplně jinou károu. A pohodlnější. Při cestě došla řeč na knížku od Salingera Kdo chytá v žitě, měla jsem ji s sebou. Když tu náhle ji vytáhla z tašky i Bára:o)) Do Prahy jsme dojely zdrávy a vydaly jsme se hledat ulici Řeznickou, kde sídlí Tora Bora. Což tentokrát nemá nic společného s Afgánistánem, je to obchod, skateshop. Oběhly jsme pár obchodů a pak se rozloučily, Bára nabrala směr Tribo a já se odebrala k Lence a Pavlovi. Páteční večer jsme strávili v mexické restauraci v Dejvicích. V sobotu oni prchali na spinning maraton do Sazka areny, já, celá rozlámaná z gauče, jsem dospávala v posteli, a pak se vydala na Letnou se Sokolíkem. On s pivem, já s lahví džusíku jsme odháněli sjeté týpky, kteří přišli prosit o retka. Po třech lahvích džusu jsem se málem ani nepostavila. Kdyby za rohem nebylo Technické muzeum, kde mi ti dobří lidé dovolili použít jejich toalet, asi bych zemřela na prasknutí močového měchýře. Fakt to bylo špatný. Jo, ještě jsem si málem odvedla jakéhosi černého hafana, který si mě vybral na aportování a míček mi nosil ze všech možných i nemožných vzdáleností. Ani při posledním hodu se mě nechtěl vzdát, a tak jsme téměř utíkali /v rámci toho, co mi teda močák dovolil/. A jinak mám pecha na revizory. Kdysi dávno jsem si jednou necvakla lístek a už mě měli. Tentokrát jsem si koupila špatný lístek /samozřejmě úmyslně/ – osmikorunový, do zón mimo Prahu. Ještě že Lenka a Pavel jsou normální uniformy, tím že jsem byla s nima, to pan revizor velkoryse přehlédnul. Jen neopomněl poznamenat, že nebýt s vojákama, neprošlo by mi to tak lehce. Pavel usnul brzy, my s Lenkou při filmu Alfie. Dnes ráno jsme zkoukli Mona Lisa Smile, a teď už jsem opět v Náchodě. Sbohem sladká Praho:o))) Jo, a pro znalce VV, potkala jsem v metru Rostíka. Ač tihle hezouni nejsou moji typové, on se mi líbil:o) Téra

Výlet do Prahy
12.05.2006

Mám dnes dovolenou a za chvíli pádím na autobus ku Praze, ve kterém mi už drží fleka má milovaná xBbx:o)) Užívejte si weekend a slunko. Téra

Maturita
10.05.2006

Maturity se blíží, tabla na pěší zóně a náměstí se jen "blýskají" a čvrťáci jsou správně navnaděni:o) No, taková je má představa. Oni to asi vidí jinak. Letos na maturitu vzpomínám nějak víc než dříve. Pročítám si různé blogy, kde někteří maturanti vzdychají nad svým údělem a bojí se, co /ne/umí, co se musí ještě naučit, načíst... Asi jsem nebyla jiná, ale pro mě bylo období maturity jedno z nejhezčích na střední. Jakési finále. Vítězné finále, i když jsem zrovna nebyla bičoun. Už od února jsem terorizovala celou svojí klásu hlášením, kolik hodin účetnictví, ekonomiky a němčiny nám zbývá do svaťáku. Přesně jsem v tom už měla započtěné i to, že jsem plánovala několik dní se ulít. Takže jsem vždy poslušně hlásila: Už je jen X hodin účetnictví, ale já jich mám jen XY. Vždycky se už jen sborově ozvalo: Teeerko, nech toho....!!! Svůj svaťák jsem si prožila tak neobvykle, romanticky. A kamarádky mi říkaly, že jsem při zahájení maturit jen světýlkovala a mezi vytrémovanými spolužáky vypadala až nápadně sebejistě. Netvrdím, že zkouška dospělosti je fraška, ale domnívám se, že mnohem větší soda je ústní zkouška při přijímačkách na vysokou. Na střední vás profesoři znají a dovoluji si tvrdit, že vás neshodí, bo by shodili sami sebe, pomůžou, poradí, podpoří. Profesoři na vysoké? Ne-e. Ty tam od toho nejsou. A vy pak musíte umět vybruslit i z dotěrných otázek: Slečno, jak dlouho už máte ten piercing v nose? No, říkám Vám všem maturantům, že když jsem maturitu zmákla vcelku v pohodě já, zmáknete ji taky!!! Téra

just hanging about Monday....:o/
8.05.2006

Myslela jsem, že volné pondělí využiju smysluplněji, ale nějak mi došla síla, lépe řečeno, přišel na mě bolehlav a nějak nic mě nedokáže povzbudit. Včera to tady naši zabalili a i s Týnkou a Dorotkou vyrazili na Rýzmburk, kde se konala soutěž o nejhezčího voříška. Náš westík je sice čistokrevný, ale když se občas v něčem vyválí, vypadá jako pravý vesnický Punťa. No, včera byla asi moc čistá, takže nic nevyhrála. Zase ale postoupila sousedovic Klára, se kterou Dorotka vede věčné rozbroje. Už i naše předešlá Fanynka se s ní nesnesla a zalehávala ji hned na parkovišti naproti našemu domu. No ale Fanča tehdá vytvořila skupinku s dalšími dvěma westíky a vyhráli věnec buřtů, který ji na krk navlékl porotce Zdeněk Srstka. Dorotka se ale s nějakou smečkou moc nesnese, a tak o skupince nemůžu být ani řeč. Já včera dopoledne osiřela, ale moc dlouho jsem se doma neohřála a už jsme s Bárou opět nazuly inline brusle a pustily se směle po cyklostezce. Spadlý strom, vinnou vichřice, nás donutil zahrát si na Indiana Jonese /jak to nazvala xBbx/ a i s našima brusličkama jsem se skrze spadlou třešeň prodíraly. Večer jsme pak vyrazily na benzínku luxovat Chevyho, kde se docela nechtěně při návratu ze sobotního koncertu rozsypaly křupky. Za pětikačku si můžete vyšůrovat autíčko, jak je vám libo, haha. A pak už jsme si to namířili do centra, kde měl večer být ze zámku, jako každý rok, ohňostroj. Ale protože jsme se snažily dostat před Beránek, kde nás čekal Mára se sombrérem a nešlo se tam dostat přímo skrze náměstí kvůli množství lidí, obcházely jsme to všelijakýma náchodskýma uličkama. A když jsme pak od Beránku viděly tu masu lidí, Bára trefně poznamenala, že by nebylo těžké teď lidi zaskočit a střílet do davu, všichni jako na mušce. Večer jsem pak začala číst knížku od Williama Saroyana "Náhodná setkání", zatím totiž od něho znám jen samou "tygří" literaturu. A dnes čtu knížku o konfliktu mezi Palestinou a Izraelem, bo dle pána, který má tuhle knížku na svědomí, Češi mají o konfliktu na Blízkém východě hrozně zkreslené představy. Média /i ta seriozní/ o tom podávají vcelku kusé informace, tak se snažím dovzdělávat:o)) Jinak zítra mi Machy přinese čtyři céda od Placeba:o)) Téra

Maze, Trash Zone, Sulk, Heebies Jeebies, Masterpiece...
7.05.2006

Včereješí večer byl ve znamení závěrečného koncertu Prima sezony. Jak už jsem uvedla v nadpisu, představily se kapely Maze, Trash Zone, Sulk, Heebies Jeebies a Masterpiece. Ale náš večer začal úplně jinak. Před sedmou jsme s Bárou, ségra a Koulem naskočili do Barčinýho fára a namířili jsme si to směr Penny Market, kde jsme se všichni vybavili gumovýma medvídkama, pavoukama a žralokama. Jen Bára zůstala u sojového suku, bo želatina má zviřátkový původ. A hned Kouleho pavoučí obal mě zaujal. Člověk si myslí, že žere nezdravé věci, ale na druhé straně obalu se může vzdělávat, takže malé info o našich pavoučích sousedech na planetě Zemi:

• Druhý nejjedovatější pavouk na světě se jmenuje Černá vdova /jaxe teda jmenuje ten první, aha?/
  
• největší pavouk na světě měří asi 30 cm s roztaženýma nohama
  
• nejvíc jedovatých pavouků žije v Austrálii

Takže nejen, že si můžu zkazit zuby a želatinou si zaplácat žaludek tak, že chytám křeče, ale můžu se i něco chytrého dozvědět. Nuž a teď směrem ke koncertu. Když jsme dorazili k Vatikánu, Maze už byli nastartovaní a jejich vystoupení bylo v plném proudu. Upřímně irituje mě velmi jejich zpěvák Balík, který přesto, že zpívá česky, hází do toho anglický přízvuk, což zní fakt děsně. No prostě Maze se mi nelíbí. Nemám nic proti grunge stylu, ale jejich songy jsou všechny na jedno brdo a hlavně závěr koncertu patřil "coveru" od dívčí skupiny HOLKI!!! Jo, nekecám. Klukům trošku ušlo, že tuhle písničku zpívá jinak děvče a tudíž to zní od nich dost nepřirozeně. A jinak mě fascinuje /v dobrém slova smyslu/ Beran, který hraje na basu zcela nezúčastněně, jakoby se ho to absolutně netýkalo a nebyl tam:o))) Druzí se představili Trash Zone. No, klasický vesnický rock. Jak to vystihl Koule, bubeník bubnuje dle odpočítávání jedna, dvě, tři, čtyři, jedna, dvě, tři, čtyři. Když budete čtyřicet minut počítat s ním, dojdete až k cíli. Ta hudba nebyla úplně špatná, ale jejich texty se mi vůbec nelíbily. Třetí Sulk. Nejlepší, co náchodská a okolní scéna může nabídnout. A nepíšu to proto, že to jsou kamarádi. Oni jsou opravdu čím dál lepčejší. Myslím, že se o tom svědčil i plný sál, potažmo kotel. Čtvrtí Heebies Jeebies. Brébova rock´n´rollová kapela. Veselé texty, které pobaví, většina lidí to tam proskákala. Prima sezonu uzavírali Masterpiece. Vyslechla jsem si celé jejich představení. Jen mě zmátl bubeník Georgin, který se obvykle svléká v závěru koncertu, podle čehož obvykle poznáme, že už finišují. Teď se svlékl hned při druhém songu. Já si nemůžu pomoct, většina těch písniček mi přijde hrozně stejných. Říkala jsem si, že třeba když se mi dost líbí písnička I say, zaujmou mě i ty ostatní. Ale líbily se mi jen dvě další. Přitom bych řekla, že co se týče podání a interpretace, není to špatné. Dva kluci z těch pěti na mě působí docela mile. Nesedlo mi věčné propagování webových stránek, upozorňování na prodeje plakátů a CD. Vím, že se to dělá, ale stačí jednou a je to. Každý je nějaký. Celkově to byl fajn večer. Tak zase za rok:o)) Téra

Poslední večer Prima sezony....
6.05.2006

Včera jsem se zcela nečekaně vydala do kina na film Účastníci zájezdu. Na film natočený podle předlohy Michala Viewegha jsem se chystala, ale až někdy příští týden. Jenže páteční večer je dlouhý, a tak trošku kultury by mé hlavince neškodilo. A tak jsem se ocitla v kině. Knížka Účastníci zájezdu se mi od Viewegha líbila úplně nejvíc. Viewegha hodně lidí nesnese, vadí jim druh humoru, možná snaha o zviditelnění autora, ale já se u jeho knížek pobavím, a mějte mě klidně za komerční nanynku spotřebitelku. Kino bylo nabouchaný, a já se nemohla pohodlně usadit, pořád jsem se vrtěla. A film... herecké obsazení skvělé, nejvíc se mi líbila Anna Polívková, Eva Holubová, a pak tak trochu nečekaně Jitka Kocurová, která hrála "naivku" Pamelu. V knížce působila Pamela jako husička, ale to, jak věrohodně ji Kocurová zahrála, nemělo chybu. Měla jsem sto chutí se postavit a jednu ji natáhnout. Místy to byl i docela vtipný film, který ale ztrácel takovou roztahaností a občas docela vytrženými scénami. Nemůžu říct, že by se mi film nelíbil. Ale nebylo to to, co jsem od toho čekala. Holt nevyplácí se nejdřív číst knížku a pak hurá na film. Takže se mi nakonec nejvíc z celého kina líbila ukázka na film "Šifra Mistra Leonarda", na kterou jdu 1. června.  I když i v tomto případě se bojím případného zklamání, když už knížku mám přelouskanou. Ale věřím tomu, že to tvůrci natočili natolik věrně, abych to zkusila pobrat i jinak než literární předlohu.

Teď odpoledne jsme si s Bárou daly zdravotní vycházku, ale když se Barča na louce náhle rozsmrkala a rozkýchala z alergie, vzaly jsme auto a nabraly kurs vyhřívaný bazén ve Velkém Poříčí u Bářiných prarodičů. No a asi tak za hodinku frčím do Vatikánu na koncert, který je ještě stále pod záštitou Prima sezony. Vystoupí Maze, Sulk, Masterpiece, Heebies Jeebies. Na název čtvrté kapely si bohužel teď nevzpomenu. Ale je to něco z Meziměstí. A ve čtvrtek jsem si šla zaplatit poplatek do knihovny. Přiznávám, po dvou letech! Chodila jsem na ségřinu průkazku a jinak máme doma takové kvantum literatury, že bych si vystačila až do důchodu. Ale přeci jen jsem sháněla jednu knížku, kterou doma fakt nemáme, a navíc, když mám v práci pauzu na oběd a nechce se mi nikam na jídlo a zůstávat v kanclu už vůbec ne, můžu zapadnout do knihovny a hodinku si číst:o)) Dobrá finta, zvlášť, když mě korzování po naší hlavní třídě už nebaví. Téra

Čína
4.05.2006

V minulém čísle Reflexu byla dvacetistránková reportáž o Číně. Pohled na dnešní Čínu v kontrastech. Úplně mi to vyrazilo dech. Z mého pohledu nejvyvedenější reportáž v Reflexu za poslední dva roky, co si ho kupuju pravidelně. Tak schválně, co můžete s určitostí říct o Číně? Co jste o ní slyšeli ve škole? Co o ní víte? Já věděla to, že Číňané vynalezli střelný prach, hedvábí, že exportují rýži, pochází odtamtud Konfucius, něco málo o Mao Ce-Tungovi, o tom, že v roce 2012 bude Peking hostit letní olympijské hry a že je to nejlidnatější země na světě. Takové strohé informace, které se dají vyčíst ledaskde. Přepisovat tu reportáž nehodlám, ale v pár bodech bych ráda shrnula nejzajímavější informace. Ač se Čína v posledních letech snaží tvářit demokraticky, je to stále silně komunistická země. Bývalý diktátor Mao Ce-Tung je stále nedotknutelnou ikonou.

• 1,3 miliardy obyvatel; v roce 2030 by počet obyvatel měl kulminovat a dosáhnout 1,5 miliardy obyvatel
  
• v Šanghaji stojí největší ruské kolo na světě /160 m/
  
• propast mezi městem a vesnicí je největší na světě /spolu se Zimbabwe/
  
• rozdíl mezi městy na jižním pobřeží a vesnicemi na severozápadě země je stejný jako mezi USA a severní Afrikou
  
• ve 30. letech 20. stol. spotřebuje Čína více ropy, než se jí dnes na světě vytěží
  
• vláda Mao Ce-Tunga zahubivla více lidí než Hitler nebo Stalin
  
• sedm z devíti nejznečištěnějších míst na světě jsou právě v Číně
  
• lidé smějí mít ve městě pouze jedno dítě, na venkově dvě, pokud je první holčička

V Reflexu je k tomu spousta fotek. Na jedné straně nejvyšší světové budovy, na straně druhé chatrče, "mao-cetungové" baráčky, ve kterých žije například třetina obyvatel Pekingu. Lidé ohozeni do nejlepších světových značek X lidé ve starých šedých potrhaných šatech, města X venkov, ... DOPORUČUJU!!! Téra

Na postu trenéra Rakušan Schallert...
3.05.2006

            /Schallert a Landererse/

Tak přeci jen nevyslyšel slovinský trenér Vasja Bajc české přání, a to aby zůstal na postu kouče české reprezentace ve skoku na lyžích. V loňských dvou sezonách přivedl Jakuba Jandu do nejužší světové špičky, a letos Janda Světový pohár vyhrál, když k tomu připočteme triufm na Turné čtyř můstků a loňské medaile z MS, úctyhodný výkon. Vždyť po dlouhá léta český skok stagnoval a po příchodu Bajce, jako by byl polit živou vodou. Tým se vzmužil a Janda dobyl skokanský svět. Jenže poměry v českém skoku a věčné tahanice a boj s Jandys týmem, špína házející se na hlavu skrze média, otrávila Bajce natolik, že kývl na nabídku Slovinců a český tým opustil. Přestože! Jandovým přáním bylo trénovat pod Bajcem až do konce kariéry. Takovéto bylo přátelství. Nelichotivá slova a vůbec celá slovní přestřelka mezi vedením úseku skoku a Jandys týmem, tak možná "odstřelila" Jandu. Je spousta takových, kteří teď Jakubovi nevěří jako doposud. I já bych patřila mezi ně, kdyby byl post trenéra české reprezentace obsazen českým trenérem /odpusťte m, pánové/. Nevěřím, že někdo tady je taková autorita, takový přítel... Ale...Svaz angažoval rakouského trenéra, bývalého vynikajícího skokana na lyžích Richarda Schallerta. Muž, který kromě rakouského "áčka" trénoval snad všechno, podepsal s českou reprezentací do roku 2010. Jeho cílem je připravit český mančaft na MS v klasickém lyžování, které se koná v roce 2009 v Liberci, a hlavně na ZOH ve Vancouveru právě v roce 2010. Včera již byl Schallert představen českým hochům, včetně Jandy. S sebou si Schallert přivezl i fyzioterapeuta Gernota Landererse, který je ve svém oboru velmi uznávaným. Asistenta u repre byl měl Schallertovi podle všeho dělat Jakub Jiroutek, který v minulé sezoně "velel" B-týmu. U "Béčka" by snad měl pokračovat Slovinec Matjaž Zupan, a jako asistent David Jiroutek. Jsem zvědavá, jak se příští sezona povede. Ale držím Schallertovi pěsti! Téra

Demo SULKu
1.05.2006

Bubeník SULKu Gabřík má úchylku na ovečky. A je jedno, v jaké podobě. Může to být pečínka, čokoládová ovečka, plyšová, živá... on se rád pomazlí, ať se jedná o jakoukoliv. Také je to největší ochránce ovcí. Bo když jsem dostala mýdlo, na kterém je krásná ovečka přežvykující čtyřlístek, zakázal mi ho používat, abych ovečku náhodou nezahubila. Před dávnými časy jsem dostala od něho plyšovou ovečku, kterou jsme pojmenovali OUCE. Později přibyla ještě Kudrnka, a jeho velmi slušná sbírka zahrnuje Aloisii, Márinku, Kudláčkovou... na ostatní si bohužel jmenovitě nevzpomenu:o/ Dnes jsme měli debatu o pohádce Anička s lískovými oříšky, kterou dnes vysílala ČT1. V Lukášovi se nezapřel milovník ovcí, a tak se jeho nejmilejší pohádkovou princeznou stala ovečka Anička. Před chvílí mi poslal po ICQ návrh na obal dema SULKu, které se určo letos objeví "na trhu":o) Look at this!!! Téra

1. Máj a třešinky jen kvetou...
1.05.2006

Pondělí 1. května – oslava svátku práce. A nebo taky první Máj, lásky čas a polibek pod třešní, chcete-li. Ale tyhle třešničky /viz. picture 2/ nepoukazují na romantiku pod stromem, ale patří starým známým komunistům. Dnes po poledni jsem se vydala do centra na rockový koncert, a když jsem procházela kolem jednoho velkého parkoviště, praštila mě do oka velká cedule, na které "trůnilo" pár portrétů Mgr. Soni Markové. Čtyři roky to byla má učitelka dějepisu na ZŠ. Vzpomínám si, jak jsme v roce 1998 /chodila jsem do 8. třídy/ rozdávaly s holkama létáčky ODS, bo kamarádčin tatínek byl ve straně, my vyfasovaly trička s nápisem Kdo si věří, volí Klause, a velice jsme si to odpoledne užili. Druhý den jsme pak veškeré letáčky s podobiznami Václava Klause a Zdeňky Horníkové přinesly do třídy a vyzdobili si nástěnku. Ovšem hned po hodině dějepisu přišla do třídy naše třídní učitelka a museli jsme "výzdobu" zase pěkně sundat. Po koncertě jsme tak nějak zevlovali po Náchodě, vyprovodili Sokolíka a Martinku na autobus ku Praze a vydali se směrem ke komunistickému ležení. Tam už nás očekávala kupa demonstrantů s nápisy typu Vaše Prima sezona už skončila, teď začíná ta naše; rok 1948; padla tam i zmínka o obětech komunismu během pokusů o útěk na Západ... Mohlo tam být tak třicet lidí. Docela nás to pobavilo. A protože to pobavilo i pár našich kamarádů, kteří už tam dorazili dříve, přidali jsme se. Komunističtí příznivci byli samozřejmě důchodci a pak mě překvapilo, kolik se tam vyskytlo Rómů. Skupinka demonstrantů provolávala hesla jako hanba a podobně. Důchodci se urputně bránili. A ve tváři Mgr. Markové byla patrná spokojenost. Hanz do toho řval Rebéééélie, no bylo veselo. Popravdě, nechápu a asi nikdy nepochopím, co lidi vede k tomu, aby se dali na stranu komunistů. Ano, věřím tomu, že musí být hezká představa stoprocentní zaměstnanosti a všichni jsou si rovni, ale to už tu jednou bylo a neosvědčilo se. Sakra, vždyť rok 1989 byl jedinou správnou cestou, krokem k lepší budoucnosti, která třeba spoustu Čechů zklamala, ale na druhou stranu dá se předpokládat, že naše děti už se budou moci rovnat Rakušanům, Němcům, prostě Západu. Hlavně je důležité, aby se do čela vlády dostala pravice a pár volebních období tam vydržela, aby dokázala uskutečnit veškeré své plány a my se hnuli o velký kus dopředu. Je 16 a půl let po Revoluci a komunistů je tu stále jak nasráno. Dnešek mě tak nějak utvrdil v tom, že hlavní podporovatelé jsou opravdu důchodci, dovolím si tvrdit, že můžou tvořit tak 70% komunistických voličů. Vyčkejme tedy patnáct let, tahle generace vymizí a  strana se třeba nedostane už ani do parlamentu. Téra