hyenismus
31.01.2007

Je to obyčejný nechutný a nelidský hyenismus. V neděli se zastřelil skladatel Karel Svoboda, a nějaká policejní hyena jeho fotky prodala Blesku. Trošku mě znechutil postoj Blesku, který považuju za bulvární škvár. Na idnesu se objevila obálka, kde je vidět kus těla KS a v ruce držící pistole, a pod tím nápis: VÍC TOHO NEOTISKNEME. Je to snad samozřejmost z hlediska etiky, mně ale připadá, že Blesk si na tom honí své ego, jací to jsou kabrňáci a jaká je to od nich vlastně blahosklonnost, že více fotek neuveřejní. Bulvár typu Blesk se neštítí téměř ničeho, otravuje jako odporný hmyz životy známých tváří. Téra

Co s volným dnem?
31.01.2007

Tak jsem si byla napsat etiku, otázky jako minule, které jsem se konečně doučila, takže to asi mám. Už se tenhle boj, který se mi někdy jeví jako ten dokichotský s větrnými mlýny, blíží ke konci. A pak hurá do dalšího semestru. Tentokrát si rozvhr tvoříme sami, a já si vybrala v angličtině tři volitelné předměty. Nerada bych to přepískla a pak si s tím nevěděla rady. Ale teď jsem trošku k mé úlevě zjistila, že anglická historie a reálie je volitelná jen pro zimní semestr, takže si dám další praktický jazyk, který doplní ten povinný a taky bych ráda překladový seminář. Jen si říkám, abych nebyla nebývalá aktivka a pak se tam nesešla třeba se čtvrťáky. Co se týče češtiny, výběr je až smutně tenký, a ze společného základu jsem chtěla religionistiku, bohužel opět všechny dobré předměty jsou volné až na zimní semestr, jděte mi k šípku. A srbochorvatština asi volitelná není:o// Dnes uvidím asi po třech týdnech Barču a Wesnu. Včera jsem to pěkně zvorala. Bára byla na ICQ online a já si pustila pusu na špacír, že už se o jejich zatáhnutí vejšky nebudeme bavit, že si o tom myslím své, ale jsou dost velké na to, aby věděly, co a jak. A na druhé straně káblíků seděla Bářina maminka, která neměla ani potuchy o skončení Barčina studia. Chjo, ale jak jsem to mohla vědět?!? Dnes se chci stavit v NY, koupit si nové návleky na ruce, už ne pletené, ale takové ty multifunkční, které jsou na všechna roční období. Už je okukuju od předvánoc a chci si udělat radost. – Mazdu by dnes měli převést do Prahy. Docela se bavím, bo si vzpomínám na časy, když mi bylo tak 14 a hltala jsem každé info o skocích a chtěla znát všechny adresy, telefonní čísla, popř. maily skokanů. Dnes jsem v té pozici, kdy mi to přijde veselé, bo mi píší náctileté Polky, které jsou zaláskované do našich skokanů a chtějí tohle veškeré info ode mě:o)) Téra

Raději s Kotalíkem v Buffalu, než-li vyrytá do zdi...
28.01.2007

Čekal mě můj první let letadlem. Měla jsem spakovaný velký kufr a chystala jsem se na přelet přes oceán do USA. Cíl Buffalo. Na letišti mě měl čekat hokejista Buffala Sabres Aleš Kotalík. Doma jsem jen stroze oznámila, že odlítám a přijedu za měsíc a když jsem je seznámila s cílem výpravy, řekli mi, že mi koupí adidasky. Přistála jsem na letišti v Buffalu, kde mě čekala mlaďoučká holčina, prý Kotalíkova sestra a vedla mě domů ke své babičce. V tu chvíli se z buffalské usedlosti staly harcovské koleje, kde jsme s Míšou řešily výsledky writingového testu a vyrazily jsme do centra. Vlezla jsem do New Yorku a procházela obchodem, když mě zastavila prodavačka v pruhovaném svetru a chtěla mi ho vnutit. Já si to nenechala líbit a vylila jsem jí i pokladnímu na hlavu kelímek s vodou a utíkala pryč. Ve streetshopu za rohem, který fungoval jako trafika jsem obdivovala diáře na rok 2007, když jsem zjistila, že mi ujel autobus na kolej a že mě pronásleduje prodavačka s pokladníkem. Zaběhla jsem do nějaké čekárny, jak jsem zjistila později, byla to zubařská čekárna, ale vypadalo to tam úplně jako ve vagonu metra. Ty dva doběhli za mnou a chtěli vyrýt do zdi u autobusové zastávky, že jsem pí*a. Vysvobodilo mě probuzení. Téra

do u like the belgian truffles?
27.01.2007

Martina sviští do Belgie na semestr, chjo. To chjo je čistě závistivý povzdech, bo bych taky jela někam. Jenže musím čekat až na letní Londýn. Přišla jsem z knajpy, kde jsme se čistě dámsky loučily a Marťou. Ty jo, fakt se asi buď neuvidíme až do podzimu, nebo se ke konci června jen tak mineme na chvíli. Půjčila jsem si z knihovny od Natálie Kocábové Schola Alternativa. Už první čtyři stránky byly nečtivý a když jsem zběžně prolistovala zbytek, všechno na jedno brdo. Nedoporučuji. Tak jsem se rozhodla, že se pustím do Procesu od Kafky. Jenže po náročném zkouškovém období mi to hlava nějak nebrala. Hned od počátku jsem měla zlost na dva pány dozorčí, které Josefu K. nevysvětlili, proč ho zatýkají. Což jak vím z hodin literatury, nevysvětlí až dokonce, než ho zabijí. Takže pokračuju v další knížce od Karla Kyncla. Honza Mazoch se uzdravuje, když vše dopadne, příští týden ho převezou do Prahy. Téra

Borec nakonec
25.01.2007

Honza Mazoch se probudil z umělého spánku!!! Komunikuje, plácnul si s manažerem a usmál se na přítelkyni!!! Jeho stav je však nadále vážný, MAZDO, BOJUJ!!! Téra

nebýt nevymáchaná huba, žilo by se mi lépe
25.01.2007

Hrozně mě štve, že moc mluvím a nedomýšlím důsledky. Takže mluvím rychleji než přemýšlím. A asi tím občas dost ubližuju. I přestože jsou to lidi, kteří jen tak prochází mým životem a nijak zvlášť se mě nedotýkají. Ale sdílím s nimi jednu posluchárnu, jednu třídu a žijí o patro níž na koleji než-li já, a ještě před pár měsíci jsem si s tím člověkem měla co říct, i když mi některé věci třeba vadily. Třeba milá vzpomínka bylo šacování na fotbale, kdy jsme tam čirou náhodou propašovaly nevědomě huleníčko, a jak jsme seděly ve spaťanském kotli a téměř ani nedutaly. Třeba některé věci půjdou vzít zpět. Rozumím tomu, že jsem tomu člověku ublížila svoji upřímností, a že mě viní ze všech nepříjemností plynoucích z téhle situace. Chjo, občas musím nejdřív víc přemýšlet. --- Tak jsem dnes byla na zkoušce z angličtiny a paráda. Byly jsme s Verčou vesměs pochváleny, uffff, jsem byla krutě nervozní. Vyprávějte si něco inteligentního s patra o dvou obrázcích a nevíte, co chytrého byste o tom vyprávěli v češtině natož v angličtině. Ale vypořádaly jsme se s tím slušně. A pak jsem strávila v kavárně víc jak dvě hodiny s jednou spolužačkou, o které bych neřekla, že si s ní budu mít tolik co říct. A odpoledne dorazila Míša a místo writingu, který jsme rozebíraly pouze decentně, jsme si docela užily odpoledne až podvečer. A teď tu smolím paragrat na zítřejší writing o mé lásce. Píšu o Mile, holka, doufám, že mě nezabiješ, ona je moje nejpřátelštější láska, best friend:o)) Téra

chumelí se sněží...
24.01.2007

Přišla zima a nikdo to nečekal. Pořád hlásili cosi o nějaké sněhové kalamitě u Budějic a Brna, ale já tomu nevěnovala značnou pozornost. Chtěla jsem si teď koupit nové ády, ale asi se to odloží, bo zimní botky jsou mi konečně k službám. Přijela jsem do hk, abych přesedlala na jiný bus a jela do Lbc. Jenže.... jádro pudla vězí v tom, že ten bus na Liberec jel z Brna, tam byla ta kalamita.... těm bystrým z vás už docvaklo, že jsem v hk na nádraží pěkně mrzla. Dvě hodiny! Tak dlouho stál v koloně za kamiony bez řetězů můj autobus. V době, kdy už jsem měla být v Liberci, jsme vyjížděli z Hradce. Trošku těžko jsem to rozdýchávala, bo čekání nenávidím. Dnes mám za sebou zápočtový test a za chvíli budeme s Verčou konverzovat anglicky, jakožto příprava na naše zítřejší vystoupení u zkoušky:o) --- Co se týče mého poznatku k hokeji, neříkám, že mám patent na to, abych všechno znala, ale všímavá jsem, to zase jo... beci z I. a II. krajské ligy umí sice dobře bruslit, ale rozdíl mezi nimi a hráči z vyšších lig je takový, že když jede soupeř na jejich branku s pukem, neumí se otočit a couvat spolu s nimi ve stejné rychlosti. Takže jedou s nimi popředu, do toho se občas bokem otočí a zašmajchlují hokejkou. Hráči dokáží předvést hezké kombinace, ale nesmí jim v tom bránit soupeř, jinak si pořádně ani nenahrají a vše střílejí naslepo. Jen mě to prostě zaujalo. A jinak mě to baví, proto na takové zápasy chodím, ne abych kibicovala. – Btw nejsem zlodějka! Že jo, Michale? Téra

Expedice ke druháčkům
22.01.2007

V rámci pedagogické praxe jsem vyrazila na základní školu. Angličtina v 6. třídě, čeština v devítce, a matematika u druháčků. Jen tak na čekanou, teda dívat se, jak takové hodiny probíhají. Už jsou to věky, kdy i já sedávávávávávala u školních stolečků. Teď sice máme identické lavice i na vejšce, ale to je přeci něco úúúplně jiného. Šestáci byli fajnoví, je vidět, že je ještě nepřepadla paní puberta. Dělali poslechy, diskutovali o školních předmětech, a nakonec se učili hodiny. Čeština v devítce byla docela zajímavá. Ani by mi nevadilo učit ty kluky, ale některé mladé slečny byly na facku, unuděné, votrávené obličeje… vrcholem tří hodin budiž jmenována matematika ve 2. třídě. Sedla jsem si na židličku úplně dozadu, děti se ptaly, jestli bych neseděla vepředu, aby se na mě mohly dívat, nakonec měly vykroucené hlavičky dozadu, bo asi nejsou na takové návštěvy zvyklé. Naprosto úžasní, spontánní, neustále halasející, vykřikující, vyskakující z lavic, trošku se předvádějící, a hlavně!!!, říkali mi PANÍ UČITELKO, nářez!!! A krásně počítali. --- Zítra mě čeká cesta do Liberce, chjo. --- Honzu Mazocha převezou do Prahy asi až ve středu nebo ve čtvrtek, stále je v kómatu, v novinách a na netu se objevují pouze kusé články o jeho zdraví, takže se snažím odebírat informace i z polských webů. Polští fanoušci jsou velmi vstřícní a soucítí s Mazdou a jeho rodinou, posílají k nám na web spoustu podporujících zpráv, tak snad alespoň to trošku povzbudí Mazochovi, kteří také patří mezi návštěvníky. A jinak mám nové poznatky k hokeji, ale to až jindy. Téra

Hrozivý pád, octne se Hoffer pod palbou kritiky?
20.01.2007

Sobotní závod v polském Zakopaném skončil po hrůzně vypadajícím pádu českého skokana Jana Mazocha. Již nejednou čelilo duo Walter Hoffer a Miran Tepeš kritice ze strany trenérů, závodníků i médií, že ne vždy jsou podmínky, do kterých pouští závodníky, regulérní. Fanoušci vyžadují atraktivitu závodu, dlouhé skoky a byli by rádi, kdyby se SP v Zakopaném uskutečnil v plné parádě. Ale za jakou cenu?

Hoffer se dostal pod palbu kritiky už po úvodním závodě v Kuusamu, kdy podmínky byly od začátku neregulérní, takže závod byl po 1. kole ukončen. Skokani se doslova vysmáli „šaškárně“, kterou museli absolvovat a byli rádi, že jednokolový závod mají za sebou, nehledě na body které /ne/získali. Po váhání na Turné čtyř můstků, kde bylo druhé kolo závodu v Garmish-Partenkirchenu zrušeno, bylo vidět, že Hofferovi případné „ztráty na životech“ nejsou jedno a byl médii pochválen. Ve čtvrtek přepadla celou Evropu vichřice, finští skokané zůstali „viset“ na mnichovském letišti, tréninkové kolo a následná kvalifikace se v Zakopaném zrušila, a to mělo být první varování, že se může v závodě něco stát. I dnešní kvalifikace se oddalovala kvůli větrným podmínkám. Ve 2. závodním kole vše vyvrcholilo pádem Mazocha. Jeho propad mezi lyže, následný pád na hlavu, bezvědomí a klouzání po dojezdu až dolů, kde zůstal bezvládně ležet, nemohlo nechat jediného diváka chladným. Jan Mazoch byl převezen do nemocnice. Dle posledních zpráv by měl být snad v pořádku, žádné zlomeniny, černou tečkou zůstává fakt, že se z bezvědomí stále neprobral.

Kdy se pánové Hoffer-Tepeš, kteří neustále žvaní o bezpečnosti závodníků konečně proberou? Dokud nepopadají jako švestky velká jména, budou dále pouštět skokany za každou cenu do nepřijatelných podmínek? Jakub Janda pro sport.cz řekl, že začínat druhé kolo v takových podmínkách byla jednoduše hloupost. Naopak udivující je výrok domácího orla Adama Malysze, který tvrdí, že vina je na Mazochově straně, v jeho nezkušenostech. Berme tedy Malyszovu hlášku s rezervou, jsem si jistá, že nechtěl zklamat pořadatele a publikum a shodit domácí závod! Někdy není jednoduché vyjít vstříc televizím, které vlastní práva na přímé přenosy a divákům, ale proboha, nejdůležitější je zdraví samotných závodníků!

Londýnský zpravodaj se hlásí a Finové uvízli na mnichovském letišti, bude se skákat?
20.01.2007

Ve čtvrtek jsem dělala vše proto, abych se vyhnula učení, a tak jsem se povětšinu odpoledne válela u televize a dívala se i na pořady, které jinak unikají mé pozornosti. Nakonec jsem skončila u seriálu Kriminálka Las Vegas a mrtě mě to pohltilo. Venku skučel vítr, pršelo, blesk míhal blesk a vypli proud. Ku*a, zrovna, když člověka něco fakt zajímá… Tak jsme zažehli svíčky a já předčítala tátovi i Týnce Mikulášovy patálie, začínám s tím předčítáním být nějaká úchylná. Ráno jsem měla jít s tátou do školy, abych okoukla, jak se učí na 1. a 2. stupni, jenže proud ani po probuzení stále nešel, tak jsem zůstala doma a jdu se na to mrknout až v pondělí. Došla jsem si do knihovny, půjčila si Londýnský zpravodaj se hlásí od Karla Kyncla. Nedávno to „recenzovala“ Lucka na blogu a ona má víceméně dobrý čich na knihy, jen některé německé mě zabíjí:o)) Jedním dechem jsem jeho fejetony a reportáže dočetla do půlky a dnes to dojedu, a rovnou jsem si od něho půjčila další knížku. Měla jsem netradiční dotaz, prý první, jak se píše bibliografický údaj webových stránek. Jakž takž mi poradili, takže kdybyste věděli někdo úplně přesně, budu vděčná!!! Ségra začíná být marod a mě furt bolí hlava, takže jsem spolu s čajem a brufenem opět zkejsla u televize. Objevila jsem půjčené dvd Prime, taková slaďárna, ale oslabenou mysl to pobaví. Btw zkusím kariéru lektory angličtiny, *lol*. Jo a taky mi napsali z polské televize TVP, aby mě informovali, jak budou různé přenosy ze SP v Zakopaném. Ty bláááho, začínám si připadat důležitá, když mi už píší i z polské televize mail:o)) Téra

i já mám občas kliku
18.01.2007

Tak tenhle týden byl mnohem úspěšnější než ten předchozí, přesto mám stále zamračené čelo. Včera jsem to v Liberci zabalila a jela domů, vracím se tam až v úterý navečer, bo mě ve středu čeká zvuková stránka češtiny, kterou z duše nemám ráda, ve čtvrtek angličtina a literatura a v pátek writing. Tenhle týden mě potěšil. Občas ležím v učení dlouho do noci a skutek utek´, tedy vědomosti po příchodu do učebny utekly, lépe řečeno, rozpustily se jak pára nad hrncem a nějak to nedopadlo. Započala jsem tedy novou éru. Cíl: nebdít, nýbrž spát, učit se jen decentně. Hle, výsledky se dostavily! A jaké!!! Zatleskejte bičounovi. Usoudila jsem v úterý večer před testem, že nemá cenu se nic učit a odešla jsem do knajpy na kus řeči s Martinou. Po příchodu se ve mně pohnulo jakési svědomí a já otevřela skripta a řekla si, že si musím vystačit s faktem, že interdialekty jsou pouze čtyři – obecná čeština, lašský, hanácký a moravskoslovenský. Těmito fakty vybavená jsem ráno vyrazila ke škole. Odpoledne doma najedu na stag, splněno, navíc velmi slušné bodové hodnocení! Další příklad – dětská literatura. Totálně nudný předmět. Kvantum knih na přečtení, kvantum učení, úkolů… chjo, kdo to má zvládnout. Tak jsem si tuhle v neděli po obědě k tomu sedla, přečetla pár stránek, podškrtala údaje, které bych si možná měla pamatovat, což nějak nesplnilo účel, a rozhodla jsem se, že to půjdu zkusit. A na podruhé půjdu už na jistotu. Hodinku před testem u mě seděla na podlaze spolužačka a předčítaly jsme si některé otázky. Takže například, že jistý pan Sluníčko začal vydávat časopis pro děti s názvem Včela. Nebo… jeden z velmi oblíbených socialistických časopisů pro dívky byl časopis Zora. Již asi nikdy mi z hlavy nevypadne fakt, že první dětská příloha v časopise vyšla v roce 1808 ve Vídni, v šesti jazycích s obrázky. Nepoužitelné údaje, které se v testu nikdy nemohou vyskytnout. Usadila jsem se do druhé lavice a vyslechla, že když napíšeme test za jedna či dvě, zkoušky se již účastnit nemusíme. Platí to i pro druhý pokus. Rozhodla jsem se, že to snad nenapíšu a druhý pokus dopadne parádně. Včera jsem hledala výsledky na profesorčiných stránkách. Nejdříve jsem se hledala mezi těmi, kteří neuspěli. Nenašla. Zklamání. Dostala jsem trojku a musím na zkoušku. A najednou mě bouchl výsledek do očí, za dvě. A opět bez učení. Nevím, kam až mě může tahle metoda klidného spánku a neučení se zavést, pokoušet to už  moc nebudu, ale občas to stejně znovu vyzkouším.

Zítra se jdu podívat do školy, jaxe vyučuje, abych měla jako přehled. A pak hurá do knihovny, konečně se snad dostane i na nestudijní literaturu a skripta a já něco i přečtu. Téra

Jak vznikají fámy....
14.01.2007

Vzteky se mi chce brečet. Veškerá pravidla, která na libereckém peďáku platí, mají délku jednoho týdne. A vůbec nezáleží na tom, co je v sylabech. Stačí mít podělanou tlustou Američanku, oslovující nás mlaskáním… za jednu hodinu writingu toho sežere jak při krmení slonů. Ministerstvo školství by si mělo trošku kontrolovat, na jaké účely dává finance, protože dvacetitisícový plat, nebo jak velký takhle rádoby lektorka pobírá, by mohl jít na lepší účely. Jednoduše, rozumím tomu, že se zahraniční lektoři na univerzitu, potažmo libereckou univerzitu, zrovna nehrnou, ale mám pocit, že kdyby před tabulí stála živá koza přežvýkávající lupení, byla by ta hodina přínosnější. Zkrátka a jednoduše, zítra si jdu na vedení katedry postěžovat. A nechápu, že když jsou na ni stížnosti od začátku semestru, nikdo, ale NIKDO s tím nic nedělá. Že jim je jedno, jakou si tím dělají vizitku. Poslední dva týdny trpím školní psychózou, moje sny jsou ryze o škole, zápočtech, toho co umím a neumím a já tím trpím. Ale jsem zaseklá, že mě odtamtud nevyhodí, to by mě museli vynést nohama napřed. Do léta tam vydržet musím, pak se uvidí. – Včera jsem vyrazila do knajpy, potažmo na kulečník, Kachna slavila narozky. Docela fajn slezina, na chvíli mě opustily chmurné ideje o škole. Největší zábavou večera budiž jmenován kulečník s Týdžejem, kdy jsme na sedmkrát nerozstřelili. Taky fotbálek byl super. Vyzvali nás dva frajeři, Týdžej šel do útoku, já byla jako gólman. Téměř jsme si neškrtli. S Lukášem a Banym to pak byla maličko vyrovnanější partie. Taky jsme řešili, jak vznikají fámy… Po příchodu domů jsem to nevydržela a sáhla po skriptech na pedagogiku. S Komenským v hlavě a myšlenkami na pansofii jsem usnula kolem druhé hodiny:o)) Téra

Spring is here, r u ready?
10.01.2007

Vytvořila jsem si tahák na test. Jo, přiznávám, chtěla jsem podvádět. Vlastně jsem měla na taháku pouhopouhou jednu malůvku trojúhelníku úst a na něm zaznamenané difthongy a jak v ústech vznikají. Zastrčila jsem si papírek do rukávu a neodvážila se ho použít. Buď je to tím, že jsem se většinou spoléhala na svoji hlavu, a nebo z důvodu toho, že tak milou profesorku nemůžu podvádět. A nebo zapracoval normální pud sebezáchovy, kdy by pro mě byla potupa největší, kdyby mi byl papírek s tak neuměleckou malůvkou zabaven. Obrázek, taková bleška, byl z dálky téměř neviditelný a nečitelný, takže bych si ho musela dát asi přímo před svůj zrak, abych na něm spatřila to, co jsem potřebovala. A tak jsem raději jela po paměti. Poté následoval poslední jazykový proseminář v semestru. Moc mě nebavilo poslouchat, jaké dublety objevili spolužáci v českém národním korpuse. Byla jsem jedna z mála, kdo úkol splnil již na minule, a tak jsem seděla v lavici a kreslila jsem si stadion Stamford Bridge a frustrovaného Jose Mourinha. Nakreslila jsem parádní lavičku, střídačku, hřiště, tribuny, diváky, hráče, trenéra a obchod se suvenýry pro fanoušky, takzvaný megastore, a nad stadionem létali ptáci. Tahle aktivita mi zabrala veškerý čas až do konce hodiny. Stačila jsem si jen poznamenat nějaké novinky ve psaní malých a velkých písmen a jakousi nápovědu, co bude příští týden v testíku. Kromě psaní tohoto postu, se rádoby učím, ale na chvíli si zalezu do postele a budu si číst Ronju, dceru loupežníka. Jako malá jsem jí tenhle ryze malý fakt, že je loupežnice, záviděla. Asi ve mně dříme zčásti klučičí dušička, bo jsem si přála žít v lese, v jeskyni nebo nějakém bunkru, být chudá a žít z darů přírody, checht. Téra

Btw příroda je zblázněná, ptáčci zpívají, těším se, až odložím zimní kabát a budu se kochat kvetoucí přířodou:o))

když se realita přenese do snu
10.01.2007

Abych vás uvedla do obrazu, Mila je má nejlepší kamarádka a žije už nějaký ten pátek v Londýně. V březnu to budou dva roky, co jsme se naposledy viděly, ale mailová a smsková korespondence je stále v plném proudu. Na léto se chystám do Londýna a můj sen mě znepokojil.... spolu s Ivou, další spolubojovnicí z mého pobytu v Londýně před dvěma lety, jsme se vydaly v Náchodě na autobusovou zastávku, které se říká Parkány, kde nás Mila měla čekat. Už zpovzdálí jsem sledovala osůbku v naražené hučce na hlavě... opravdu to byla ona. Samou radostí jsem se na ni vrhla, ale ona mi připadala odtažitá. Jely jsme autobusem k nám na sídliště a já se divila, že jedna cesta podražila na 10,- Kč. Z busu najednou byla doubledecker a my si to mastili přes Finchley Road v Londýně. Zamířily jsme do Starbucks Coffee, kde nás obsluhovali Vietnamci a já si nebyla schopná vybrat jakýkoliv lahodný mok v podobě spousty druhů kafíček a čokolád. Mila, stále úplně jiná, než kterou znám, vytáhla z tašky čokoládu, z jejíž krabičky se na mě smála podobizna Bjoerna Einara Romoerena. Snědla jsem dvě kostičky a byla jsem přiotrávená, bylo mi špatně a už jsem si vůbec nic z nápojového menu nevybírala. Mila seděla vedle mě a Ivany, byla naprosto jiná, její vlasy, obvyklé délky do půl zad, teď dosahovaly jen pod ramena a ona nám vysvětlovala, jak její otec nesnese fakt, že má vlasy teď tak krátké, a proto si je musí žehlit, aby je protáhla. A už to nebyla Mila, ale moje spolužačka ze základky Alena. A do toho jsme jim vyprávěla, o znělosti a neznělosti anglických hlásek, zda jsou to bilabialy či alveolary. A tabulka, kterou jsem ještě večer uměla jako bičoun, se záhadně měnila, přibývaly pojmy a já se s hrůzou probudila... a šla psát test z anglické fonetiky a fonologie. Téra

První zápočet...
9.01.2007

... z tělocviku, muhaha. Ale i to se počítá. Prostě paní profesorka byla nejrychlejší, co se týče zapisování do indexů. Mé ego pohladil fakt, že jsem napsala tu angličtinu, prý to víc jak polovina študentíků nenapsala. Všichni mi argumentujou tím, že mám FCE a byla jsem nějaký čas v Anglii. Jenže půlka z těch lidí vůbec netuší, jaký jsem nervák, jak si všechno hrozně beru. Navíc za mnou chodí spolužáci a myslí si, že spoustu věcí vyřeším. Ale já kolikrát nemám ani sílu. Nebyli jsme schopni dát dohromady okruhy na dětskou literaturu, spousta lidí se na to vykašlala, tak si říkám, proč bych měla zařizovat něco pro lidi, kteří nebyli schopni udělat něco pro nás. Táta říká, ať si jedu na svoje triko a neohlížím se na ostatní. Ale neumím být takový egocentrista. Pokud vůbec tohle je egocentrismus. I když jsem už tolikrát zjistila, že důvěřovat se nevyplácí. Přesto si myslím, že lidi jsou veskrze dobří tvorové a dát jim šanci je fér. Večer píšu psychologii. A upřímně, tohle přehrabování se v duši lidí fakt nemám ráda. Už tak mám co dělat sama se sebou, natož se rýpat v duších potenciálních žáčků. Poslední roky je velmi IN se zajímat o psychologii, chtít to studovat a dělat vrbu jiným. Mně stačí znát fakt, že jsem něco mezi sangvinikem a cholerikem, a mázlá melancholií. Při tělocviku mě překvapila spolužačka, která mi řekla, že jsem sluníčko, prý mám věčně dobrou náladu a na všechno se dívám s nadhledem. Vážně tak na lidi působím? To je frustrující. Bo jakmile zabouchnu dveře pokoje, všechno to na mě padá a já si tak v pohodě nepřipadám. – Kdyby nám přestali dělat bordel ve stagu, v termínech, které jsou fiktivní a vůbec co jednou řekli, platilo by alespoň delší dobu než jeden týden, bylo by to velmi příjemné. Literární proseminář to bude hrůza děs už proto, že jsem došla do stádia, kdy na hodiny nemůžu ani chodit, jak mi profesorka vadí, a kdybych o ní řekla, že je kráva, urazila bych tenhle domácí užitečný tur. Ale jinak taková pesimistka zase nejsem, věřím, že Karlovy Vary porazí Liberec!!! Téra

Kde je nějaký záchytný bod?
7.01.2007

Turné čtyř můstků skončilo a mně nastává život ryze tvrdě studujícího studenta, checht. Včera jsem ale ke svému milému překvapení zjistila, že jsem napsala zápočtový test z angličtiny, čímž se mi zvedla nálada a už nevidím všechno tak černě. Však ono to nějak dopadne. Trošku, trošku dost, mi vadí, že nic jiného téměř kromě školy nestíhám. Dočítám Grandhotel, těším se, až konečně uvidím film, a objevila jsem dnes při utírání prachu /další bohulibá činnost dnešního dne/ knížku, kterou dostala mamka k Vánocům Vzpomínky na 20. století od Honzy Dědka. Některá ta interview jsem už četla v Reflexu. Trošku jsem se už dnes začetla, překvapil mě Paulo Coelho a Terry Pratchett, na které jsem se vrhla jako první, bo mám oba autory ráda. A ani jeden z hodnocení autora nevyšel kladně. Co se týče jejich odpovědí, říkala jsem si, že především Paulo Coelho působí jako protivný „dědek“. Pratchett spíš dost náladově. Nic to ale nemění na tom, že bych ráda viděla jeho Maškarádu v divadle v Dlouhé. Tenhle týden bude ve škole dost divoký, sedm testů v pěti dnech. Vlastně už jen šest, dva se nám kryjí, takže kráčíme na supertest z dětské literatury. Dnes jsem se tím docela slibně prokousala. Já vám teda nevím, na jednu stranu se toho bojím minimálně, protože mám pocit, že na tom nemůže být nic těžkého. A to jsem těch papírů a stran dnes pročetla sakra hodně. Zato na páteční lahůdku v podobě zvukové stránky češtiny kráčím nepřipravená s tím, že náhradní termín to jistí. Nezodpovědná studentka? Nemyslím. Neměly jsme jedinou možnost cokoliv splnit v předtermínu a teď to máme zmáknout během několika dní. Ač se učím ze všech sil, prostě všechno stihnout nemůžu. Kdo si na mě v týdnu v dobrém vzpomene a ukápne nějakou tu slzu, pomodlí se za mě, abych to všechno zdárně sepsala a napsala, tomu koupím čokoládu. Téra

Jacobsen celkovým vítězem Turné čtyř můstků
7.01.2007

Vítězem Turné čtyř můstků se stal norský instalatér Anders Jacobsen. Rakouský objev sezony Gregor Schlierenzauer, který dnes slaví sedmnácté narozeniny, vyhrál poslední závod v Bischofshofenu. Divácky atraktivní závod se odskákal na můstku Paula Ausserleitnera. Můstek, který je svými parametry považován za téměř letecký, má konstrukční bod K-140, rekord drží Japonec Daiki Ito 143,5 m z roku 2004.

Let´s go Norway
5.01.2007

Taky bych ocenila, kdyby Bjoern Einar Romoeren konečně chytil formu, je docela smutné, když světového rekordmana přeskočí i Mario Innauer:o/ Téra

Myslím si...
4.01.2007

Dívala jsem se dnes na přímý přenos ze třetího podniku Turné čtyř můstků v Innsbrucku. Odjela jsem z Liberce domů hned ráno po testu, na literární proseminář jsem se vykašlala, neboť se raději dívám na skokanské hezouny než na profesorku, na kterou mám silnou alergii. Už mám za ty roky systém, jak si dělám veškeré zápisky a hodnocení, abych pak měla podle čeho sestavovat reportáž. Sumíruju si to pomalu už na gauči při sledování, a občas do toho míchám až moc subjektivní názor. Vím, že ho do reportáže zahrnout nemůžu, proto jsem se rozhodla, že to co se mi nelíbí, nebo naopak i líbí, sepíšu sem. Pro nesportovní čtenáře to bude opět obrovská nuda. No trošku si fandím, když si myslím, že to ostatní není:o)) Beztak si to píšu proto, abych si měla za deset let co číst a usmívat se nad tím. Obdivovala jsem sportovního komentátora Jiřího Baumruka, když pak musel ČT opustit a jeho místo komentátora skoků obsadil Marek Svačina, byla jsem proti tomuto pánovi docela zaujatá. Připadal mi neprofesionální, údaje měl tvrdě nastudované a byla jsem přesvědčená, že toho vím mnooohem víc. Sebevědomí mi nescházelo. Postupem let k Svačinovi získávám respekt. ČT udělala dobrý tah, po hubených letech, kdy naši jen „bubnovali“, začal Janda a spol předvádět optimální výsledky a letos po dlouhé době Svačina nekomentoval z pražského studia, ale přímo z dějiště závodů. Věřte tomu, že pro opravdové fandy je to rozdíl. Cítí to, že ten komentátor je k tomu blíž a cítí víc tu atmosféru. Letos se do role spolukomentátorů postavili Jan Matura v Oberstdorfu, kde neprošel kvalifikací do závodu, a František Jež, bývalý vynikající skokan a nyní manažer Jakuba Jandy, v Ga-Pa a Innsbrucku. Marek Svačina už podává mnohem fundovanější komentář. Líbí se mi na něm, jak je takový vážný, „studený“ a pak ho najednou popadnou emoce a on zvýší při skoku Ammanna hlas a jeho skok nazve suprovým. František Jež je tam naopak od toho, aby okomentoval skok po technické stránce – odraz, letovou fázi, dopad, telemark… Je to zajímavé, protože laik v tom vidí jen sjezd, odraz a letíííí. Buď blízko nebo daleko. Pokud skokanovi po odrazu vibrují lyže, znamená to špatný odraz. Někdy už sami můžete poznat, že odraz byl pozdě, brzy, nebo že skokan skáče tzv. šipku. Vadí mi neustálé opakování některých fakt v každém závodě. Ale je pravda, že já jsem mnohaletý fanoušek skoků a tohle všechno už vím, někdo, kdo si televizi zapne jednou za čas náhodou, pro něho je to novinka. Každopádně, letošní Turné je velmi dramatické a napínavé, vedoucí muži se neustále střídají a můj tip na celkového vítěze je Švýcar Kuettel. Kluk, který se skoky baví!!! Téra

Bergiesel ovládl Jacobsen
4.01.2007

Velmi vyrovnaný a dramatický závod se odskákal v rakouské části turné v Innsbrucku. Na tamním Bergieselu, který ještě nedávno Rakušané přezdívali Goldbergiesel kvůli Andreasi Goldbergerovi, který na něm několikrát po sobě zvítězil, se na start postavili i dva čeští závodníci. Z kvalifikace postoupivší Jakub Janda na 29. místě a proti němu Ital Sebastin Colloredo. Druhý z našich byl Jan Matura a jeho soupeřem byl rakouský skokan Manuel Fettner.

Celý článek

Připíšem´si další vroubek
1.01.2007

Asi nejlepčejší Silvestr vůbec!!! Vcelku komorní akce u Woltráka doma, kde nás bylo sedm až jedenáct a krom rozbité vázy a skleničky nevznikly žádné škody na majetku ani na životech. I když na životech jen těsně. Půlnoční ohňostroj na náměstí, kam jsme se vypravili, bo to bylo od Tomášova bytu asi tři minutky, byl trošku nebezpečný. Lépe řečeno to, co mu předcházelo. Magoři házející petardy lidem pod nohy. Silvestrovské veselí zahrnovalo tataráka, lahůdka pro nás vegetariány, Člověče, napij se, které abstinenti zapíjeli čajem a zbytek proléval hrdlo i za abstinenty. Půlnoční poskakování po podkově, hluku na Kamenici, který jsme produkovali, vodní dýmka, a postel s Magdou, tak jsme pojmenovaly s Důšou a Jíťou figurínu navlečenou v pardubickém hokejovém dresu, paruce. Oddělily jsme jí trup od nohou a sundaly ruce a spravedlivě si to rozdělily. Ve třičtvrtě na pět jsem se dostala do postele, o půl druhé vstávala, bych byla schopna napsat reportáž ze závodu v Garmisch-Partenkirchenu. Tak šťastný nový rok, milí zlatí! Téra

Jednokolový závod vyhrál Kuettel
1.01.2007

Závod v Garmisch-Partenkirchenu se vinou nepříznivého počasí odskákal pouze jednokolově. Silný vítr, který se neustále točil, teplé počasí a déšť znemožnily skokanům usednout ve 2. kole na nájezdovou lavičku a spustit se z věže dolů. Koordinátor Mezinárodní lyžařské federace FIS Walter Hofer je poslední dobou kritizován za svá stanoviska, a za podmínky, do kterých skokany pouští. Jeho dnešní stanovisko a konečný verdikt zrušit závod byl ale jediný správný.

Celý článek