Už jsem tu tolikrát skučela nad údělem mít Maďara na britská studia... despota, cholerik, cvok... dnes jsem seděla v experimentálním studiu a čekala na film, no a předtím běžely různé reklamy a upoutávky... a jedna byla obzvláště trefná ....více než milion maďarských žen prožívá domácí násilí! Pokud jsou všichni manžílci jako Ferenc, není divu. Téra
Dost emotivní záležitost! Izraelští a arabští rodiče se rozhodli založit školu, kterou by mohly navštěvovat jak ratolesti arabské, tak židovské. Což je velký pokrok ve státě Izrael. "Pokrokoví" rodičové se možná přiblížili k tomu, že by jednou mezi Palestinci a Židy mohl nastat mír. Přestože se někteří arabští rodiče vyznali z toho, že byli vedeni k tomu, aby nenáviděli Židy. A i když v nenávisti vyrůstali, nechtějí, aby i jejich děti nenáviděly. Hodinový dokument probíhal během jednoho školního roku. Nejdojemnější na tom bylo, jak to vnímají samotné děti. Berou se za kamarády. Příkladné to bylo právě na záběru, kdy si židovský hošík pozval domů na návštěvu arabského spolužáka a hráli spolu počítačové hry. Do pokoje vešla babička a ptala se vnuka, co je to za kamaráda. Vzala je do kuchyně na večeři a nepříjmně vyzpovídávala arabského klučinu otázkami typu: když terorista na tržišti spáchá atentát, měl by jít do vazby? učili Tě rodiče, že terorismus je svinstvo? souhlasíš s tím? Čpěla z ní absolutní nedůvěra, skepse a částečně i nenávist. A pak se vnoučka zeptala, zda je to jeho kamarád. Vnuk odvětil no jasně, s lidma, se kterýma se nekamarádím, si domů nevodím. A usnuli spolu na jedné posteli. Hodně se tam vyjadřovali k situaci rodiče, učitelé, ale i děti. Až na židovskou babičku, to tak nějak lépe "nesli" Židé. Rozumněji. Pravda je taková, že Židé se po dvou tisících letech vrátili do Svaté země, kde po celé dvě tisíciletí žili Palestinci, a stali se opět pány. Jeden židovský tatínek to dcerce vysvětloval když se teď odstěhujeme z našeho domu a nikomu ho neprodáme, za pět let se sem vrátíme, bude stále náš? Když ho neprodáme a vrátíme se do něho za deset let? A za dvacet? Pořád bude náš. Bude. Stejně tak je to se státem Izrael. Arabové na to nahlížejí zase tak, že do země se jen tak ze dne na den vrátili Židé a je vyhnali. Přestože se dvatisíce let ve Svaté zemi neukázali. Chápat lze obojí. Hodně emotivní bylo to, jak rodiče přenášejí svá traumata na děti. Děti se navzájem nevidí jako nepřátelé, a na osm devět let mají neskutečně srovnané myšlenky, nebo se je alespoň snaží škatulkovat a ptát se, polemizovat, diskutovat a je hrozně viditelné, jak jim to není lhostejné a něco o tom ví. Arabská paní učitelka chvílemi taky zažívala velmi emotivní chvíli, kdy chtěla dějiny podávat nestranně, ale emoce převládli a židovské děti měly na krajíčku. Oni nechtěli Palestince vyhánět... Zajímavé bylo, když se učili o holocaustu a Hitlerovi. Malý Palestinec o tom vyprávěl do kamer, co se dozvěděl, a nemohl si vzpomenout na Hitlerovo jméno, proto řekl..... něco jako Bush. Celkově popisovat ten film dost dobře nejde... Arabové slavili se Židy Chanuku, zpívali na besídce židovské písně, stejně tak Židé Rammadan. Takových škol je už v Izraeli více a možná skrze další generaci by se vztahy mezi oběma národy mohly nějakým způsobem urovnat. Ty jo, jestli bude Jeden svět někde poblíž vás, jděte. Téra
pan řidič si zapomněl přetočit hodinky na letní čas... z toho plyne, že jsem v hk čekala pekelně dlouho a pak jela vlakem... jak mi řekla holčina ze druháku, která se mnou chodí na angličtinu a na ten bus čekala taky, řidič přijel, opravdu si zapomněl přetočit švýcarky, takže byl doma a pomáhal mýt okna a vyrazil o hodinu později... checht, Téra
Vratné lahve, Durchfall fest, divadlo Lávka a Čtyři polohy a jedna Vesna... dlooouuuhý weekend a od každého trochu, paráda. Ty jo, tak už šestý Durchfall to byl, no dobrý. Jako že fakt jo. Loni na jaře to tam byla parádní skvadra, bo přijeli Piráti, Pan Willis a Paviloni, ale jinak tenhle Durchfall byl úúúplně nejlepčejší. Sulk, to je dejavue pro ty, kteří na jejich koncertech už párkrát byli, ale je to moc fajn. Milkman je žůžo. No ale nejvíc se mi líbila Zkouška sirén, Elektročas a taky Fetch a Cocoon byli fajn. No tak bych mohla pokračovat ve výčtu. Vas Szuszanne jsme s Bárou, myslím, proposlouchaly z chodby, a taky přijel týpek z Gora, říká si jon la tash a hrál na španělku, tak jsme na něho foukaly s Bárou bubliny z bublifuku, které k němu povětšinou stejně nedošly, což mě navedlo k tomu, že jaro to je čas bublifuků, aha?! A Elektročas má roztomilého frontmana, kterého předtím neměli. Ty jo a Gabr má demáč či co od Zkoušky sirén. Pujčíš!!!! i hope. V neděli Praha, Andulka, divadlo, při kterém mi prvních deset minut ospalostí padala očka, pak mě ale probudila ségra, takže jsem se už prochechtala až do konce. A taky ze tří sportovních weekendových akcí mě potěšila pouze jedna. A to výhra Sparty nad Libercem. Jsme prohráli s Němcema. Jsem si myslela, že když tak nabubřele říkají, že si nejedou pro remízu a že máme špatnou defenzivu, takže vyhrajou, že jim to za to prostě nandáme. Ostuda, nemít Čecha, tak to mohlo být i pěkné bůro. Ale já teď moc kecám, bo jsem ten zápas neviděla, korespondoval se stejným časem jako Durchfall. No a Adam Malysz vítěz SP ve skocích na lyžích, chjo. Chcete mě? Téra
pozdrav pro strejdu Sokola, muhehe... jsem to slíbila, když to tady prý čte
v rybářských a loveckých potřebách dnes sundali vánoční výzdobu a nahradili ji výzdobou velikonoční.... Téra
Je to na pytel, minulé úterý jaro, šla jsem do školy jen v tílku a mikče, dnes jsem třepala kosu v zimním kabátě a zasypávala se superlativy díky tomu, že jsem byla prozíravá a ten kabát ještě nevezla domů. Je tu bílo, chjo, a to jsem si chtěla přivézt conversky a plánovala vítání jara. Dnes jsem vydržela ve škole čtyři celé bloky v kuse a docela to bylo v poho, třešničkou na závěr měl být prakťák se Syrénou, která poslala jednu slečnu na hanbu do oslí lavice. Ty jo, taky bych chtěla na vejšce do oslí lavice. Zítra mám writing, tak bych se mohla pokusit. Ale jsem teď vzorňák, checht. Jinak tu kolují zvěsti o konci katedry angličtiny. A prý nejde jen o Maďara, ale o to v jakém katastrofálním stavu se tu angličtina nachází, žádná kvalitní výuka, což nesměle potvrzuji. Učíme se vyjmenovat garderobu a vše, co patří do kuchyně, učivo 7. třídy ZŠ.... huh, docela silné kafe toto, to mi třeba jako ve třeťáku oznámí slečno, je nám líto, tři roky jste studovala na houno, teď z vás stejně nic nebude...? Mighty Morpheus mi poslal film Na dotek, taxi jdu zalézt do postele a čučet. Téra
V pátek jsem nechala v buse Životopis Karla Kyncla, který byl mimojiné z knihovny. Uklidňoval mě jen fakt, že bus v Náchodě končil a že se mnou v buse sedělo už jen pár lidí, kteří dojeli na konečnou. V sobotu jsem udělala pár dopravních přestupků za volantem, kdy jsem téměř uháněla dispečery na ČSAD a CDS. Vjela jsem do jednosměrky, otáčela se přes chodník před budovou policie, parkovala na rezervovaných místech, překročila rychlost... až dnes mi zavolal jeden strašně ochotný pán z rychnovské ČSAD, že moje kniha je tam a že mi ji přivezou. S pánem s CDS jsem měla domluveno, že mi ji můžou nechat u nich na vrátnici. Po příjezdu do Lbc mi volal ten pán znovu, že CDS tam moji knihu odmítá přijmout, takže mamka frčela na nádraží za busem, naštěstí se knížka úspěšně vrátila k Téře. Dnes jsem jela s řidičem do hk, který byl podle mě nakalenej. Nebyl do mikrofonu téměř ani schopný říct, že jsme v Nováči, v Rohenicích, v Černčicích, zastávky avizoval už deset minut předem... a jezdil v protisměru... no občas se stane, že vás zatáčka vynese do protisměru, ale ne na půl minuty... a vrcholem budiž jmenováno předjíždění kamionu s návěsem ve vsi ve chvíli, kdy se v protisměru blížila oktávka. Pan řidič asi četl příručku pro závodníky, a jeho řešení situace mě překvapilo. Zašlápl to a v protisměru vyčkával, auto naproti velmi zpomalilo, a my se nakonec zařadili do správného pruhu. Seděl vedle mě nějaký cizinec-kravaťák, a byl tak gentelmanský, že mi pomohl vynést bágl málem z busu, hurááá, bohatýři ještě nevymřeli. Další šofér nebyl o moc lepčejší než ten první. V Turnově sjel babičku za to, že mu pouze ukazuje slevovou průkazku, ale nehlásí. Byl na ni vcelku sprostý. Jak kdyby se nemohl podívat, o co go. Zajímavé je, že co se týče převážených zavazadel a jejich velikostí, je bystrý jako ostříž, a zda studentík má opravdu průkazku studentskou taky pozorně vypozoruje, nestačí mu jen nahlásit. Vrcholem této jízdy bylo vracení peněz mladíkovi na tisícovku. Ten si to ovšem nenechal líbit. Nejdříve tiše mlčel a usadil se, nicméně po příjezdu do Lbc, při opouštění busu, kdy jsme s Míšou byly poslední, řekl panu šoférovi, že to nechtěl řešit před lidmi, ale že za a má povinnost se chovat k cestujícím slušně a za b je povinnen vracet na jakoukoliv bankovku, že je to ve vyhlášce a pan řidič ji asi nemá v malíku. Haha, ať žije čtvrteční pan šofér, který jezdí o půl třetí. Téra
Dnes jsem četla postarší Premiere, čtyři stránky o filmu Goyovy přízraky. V USA se vůbec neprosadil a je promítán pouze v klubových kinech. Španělé naopak film nevzali proto, že Goya je ve filmu vlastně vedlejší hrdina a že národního hrdinu hraje Švéd. Nominován právě na Goyovu cenu byl snad jen za kulisy a make-up. Vehementně tenhle film bráním. Ne snad, že bych byla až takový patriot a bila se za Miloše Formana. Osobně tenhle film považuju za jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděla. Pravda, nejsem měřítko, jsem trochu filmový barbar, a upřednostňuju literární předlohu, ale nějaký vkus snad mám. Nevím, jaké filmy upřednostňují Španělé, ale v USA „projde“ ledascos, a Goyu pak promítají jen pro úzký okruh lidí. Jo a příští sobotu bude Durchfall fest, myslím, že snad už no. 6, panečku, samý dobrý kapely. Už dva dny poslouchám Pavilon M2 a jsem přepaviloněná, ale to je mi nic moc platné, když teď nehrají:o/ Téra
Ty jo, třetina semestru fuč, to frčí. V pátek jsem měla háfo vítr z Maďara, ale tentokráte se hodně krotil. Asi ho děsil fakt, že nejen že zde není nejoblíbenější jako na univerzitě maďarské, ale není zde oblíben vůbec. Diktafon na Tánině lavici ho držel v šachu. Choval se falešně a svým způsobem podlézavě. A bylo očividné, že se hodně krotí. Vzteky nadskočil, když kolem budovy projela houkající sanitka. Rozčílil ho prostě zvuk. A nebo ho přepadl strach, že ho ve svěrací kazajce odvezou do léčebny, checht. V pátek, po příjezdu domů, mě čekal hokejový dýchánek, aneb stihněte dva zápasy v jeden čas. Když Pardubice skórovaly po čtvrté, přepnuli jsme na zápas Liberce se Třincem. Kdyby Třinec dovedl zápas do vítězného konce, medila bych si víc. No a zlatý hřeb weekendu, včerejší vyhlášení nejlepšího sportovce královéhradeckého kraje. Hradecká filharmonie, Vojtěch Bernatský a Petr Svěcený. Některé jejich hlášky a výroky hraničily mírně s trapností, ale byla to sranda. Dan Bárta, Vašo Patejdl, David Kaprchcíp a splátka peněz za případné olympijské hry, *lol*. Pak se taky losovaly tři výherci vyhlídkového letu se společností, která byla partnerem galavečera. Naše rodina vyhrála ty lety dva. Kdysi se prodávaly takové ty otvírací losy, tak jsem vyhrála buro, no a teď teda máme asi na patnáct let vybráno, chjo. Téra
V říjnu, když jsem se nastěhovala na koleje, panovala v lbc již čilá vánoční výzdoba.... a někde je stále... takhle si to po ránu kráčím na workshop v rámci pedagogických dnů a rybářské a lovecké potřeby mají stále vánoční výzdobu, umělé borovicové větve, vánoční ozdoby, řetězy... už bych to nechala, říjen je za humny, že jo. Večer jsme s ženami vyrazily na jedno, jaxe říká chlapsky, odklonily jsme debatu od školy, skončily u náboženství, inkvizice, minorit a sexu ve filmu. Ta víra to už načala na pokoji.... Papež, který mi silně připomíná ďábla, zase hlásal cosi o tom, jak církev ani nadále nehodlá podpořit homosexuální svazky, eutanazii a interrupce. Asi jsem láteřila polohlasně, protože jsme na jednou na toto téma začaly s Míšou debatovat. Až do včerejška jsem se tomu vyhýbala. Prý zda si umím představit, že by dva homosexuálové vychovávali dítě. Samozřejmě, že umím, a naprosto to podporuju. Vždyť co může být pro dítě lepší než láska, ač od dvou tátů? Při katastrofální situaci českých dětských domovů, kdy na patnáct dětí připadne jedna sestra, která snad rodiče ani nealternuje, je tohle řešení, jak se dítě dostane do fungující rodiny. A co na tom, že tam jsou dvě matky nebo dva otcové? Míša tvrdila něco v tom smyslu, že by to děti mohly "chytnout" nebo spíš to brát jako správný vzor. Já vám nevím, ale myslím, že co se týče sexuálních radovánek, určitě budou páry natolik schovívaví, že si to nechají na pozdější hodiny a soukromí, a nebudou dítěti poskytovat sexuální výchovu z první ruky. Btw to nedělají ani heterosexuální rodičové. – Jinak jsem dnes byla na workshopu o evropském občanství, vedl to docent z pražského peďáku a bylo to bezvadné. Spousta nových a zajímavých věcí. Téra
Celý weekend jsem se piplala s hand-outama a přípravou na slavistiku a jazykovědu. Jsem si říkala, jaká to je výhra rozebrat Pražský lingvistický kroužek, a vono ne. Ale byly jsme pochváleny, jen bych ocenila větší spolupráci zbylého osazenstva třídy. Ve čtvrtek mi byl zakoupen Encyklopedický slovník češtiny, je tam celá cyrilice, paráda. Budu zase o něco chytřejší. No a v pátek jsem si z knihovny přinesla Dalimilovu a Kosmovu kroniku. Veršíky, checht. Za celý weekend jsem se nějak ani nevyspala, a to jsem kromě toho vejletu s Lukem nikde netrajdala. V neděli jsem se po dlouhé době dívala na skoky na lyžích, večer hrála bowling a prožila hodinovou střevní chřipku, kdy můj žaludek pekelně stagnoval. Dnes cestou busem do lbc jsem přečetla Tři sestry od Čechovova. Už jsem to viděla jako divadelní hru. Zajímavé je, že když zadám pojem Tři sestry do googlu, vygoogluje mi to grupu kolem Lou Fanánka, děkuju nechci. Nic proti "super songům", ale připadá mi to stejný vesnický rock jako Kabáti. Je to dost ostudné, že nás na eurosong jedou reprezentovat vidláci jako oni. Ačkoli jsem to neviděla, vše ostatní by bylo přijatelnější. Se Češi zase předvedou. A jinak jsem byla na nejlepší přednášce vůbec, biologie dítěte, celou dobu jsem se řechtala. Téra
v praze je syn průměrně o 6,1 cm vyšší než otec, dcera o 4,0 cm vyšší než matka
Jsem byla na Turově! Pro Neználky, mezi které jsem patřila ještě do nedávna i já, je to vrch, „Blaník Jiráskova kraje“ vysoký celých 602 m. Co to znamená, aha? O kiláček nižší než Sněžka. Nicméně kopec jak hrom. A protože jsem dlooouuuho neviděla Lukáše, tak jsme se rozhodli, že pojedeme spolu na výlet. Bylo mi pouze řečeno, že je to pověstmi opředené místo, a už jsme jeli. Slušný kopec, nahoře zarostlé minigolfové hřiště, barák s nápisem Rádio Metuje a vlek. Obešli jsme to tam a ádié dolů. V šest dávali v kině Grandhotel, který jsem jen četla, ale neviděla. Do Náchoda to bylo z Turova všehovšudy 10 km, ale Lukáš se rozhodl, že si nutně musí koupit párek v rohlíku, který tak dobrý prodávají jen v Trutnově na Jetce. A po ujištění, že kino stíháme, jsem kývla. Naivka. Trutnov vzdálen celých 30 km, Trutnovem se táhla kolona aut, a na Jetce si můj milý spoluvýletník koupil jen kyselé bonbony. Tímto ho zdravíííím:o)) A jeli jsme zpět. Malé bloudění přes Úpici, takže jsme jeli přes Hořičky a následně Ratibořice, kde jsme museli zastavit, couvnout a podívat se na souložícího kocoura a kočku. A Grandhotel nám upláchl. Tak jsme si alespoň půjčila dýfka v půjčovně, ale u nás vinou stěhování obýváku nějak nefachčí přehrávač, takže jsme se dívali na jakémsi programu na Scary Movie 3, a teď už tu jsem sama, bo rodinka jela na otočku do Prahy. Téra
jsem byla s Janou a Pájou na obědě a povídačky ze života tři měsíce vdané Jany mě sebraly i veškerý zbytek iluzí o instituci manželství
Tak jsem dnes dorazila i s domácím úkolem na multikulturní výchovu. Jinak jsem byla čečenský uprchlík žádající marně o český azyl. A dostali jsme další dú, jít se podívat v rámci festivalu Jeden svět na dva filmy. Jeden je izraelský. V kontextu s arabskou kulturou a druhý o slovenských romech. Datum 28. března. Chjo, to já jdu totiž na fotbal. V Liberci se hraje kvalifikační zápas na EURO 2008, hrajeme s kyprýma Kypřanama. Takže jsme se s pár lidmi dohodli, že jdeme. No jo, jenže jak skloubit úkol s fotbalem? Tak mi paní profesorka poskytla odkaz, kde si první filmek stáhnu a budu jukat na kompu. Bylo mi hloupé použít jako omluvenku fotbalový zápas. Snad kdyby mi trenér Bruckner byl ochoten napsat omluvenku: omluvte, prosím, Terezu z návštěvy filmového festivalu, z důvodu fandění na tribunách a podpoře národního týmu, podepsán Karel Bruckner. checht. Míša se rozhodla vydat se s námi na fotbal až na základě toho, když zjistila, že na zelený trávník s největší pravděpodobností vyběhne Tomáš Rosický a Milan Baroš. Začala být tak chtivá po fotbale, že začala hledat informace o vstupenkách. A tu mi náhle zablikalo icq a přišel mi roztomilý dotaz: Terko, prosím tě, jseš si jistá, že se to hraje v Liberci? Na netu se píše, že se to hraje v Rakousku a Švýcarsku!!! Zaječela jsem smíchy a padla na klávesnici. Ach jak je roztomilá tahle neznalost, lol. Teď jsem se právě vrátila z Žita. Byly jsme na pííízzze. A taky jsem odkoukala půlku playoffového zápasu mezi Zlínem a Spartou. Sparta ruuulllezzzz, na nájezdy vyhrála a vede 3:0 v sérii, muhaha. Brou s kobrou, Téra
Tak mě komp za věčné vysedávání před monitorem pěkně vytrestal. Bolí mě oči, následně z toho hlava a slzím. Očařka se na mě může těšit, chjo. Weekend byl v poho, bo jsem viděla Týdžeje a spol, a díky novému satelitu jsem zkoukla část zápasu Arsenal-Reading a shrnutí páteční NHL. Kolem půlnoci jsme leželi v K3 hlavama téměř na stole a těžce filozofovali, což je někdy sakra nebezpečné, řešit věci téměř mezi životem a smrtí a rychlost metabolismu. Ráno se z mojí ségry vyklubal Bob the Builder, nebo-li Bořek stavitel, bo naši mění obývák, a ona dirigovala tátu, který si chvílemi připadal ztracený. Týnka mu připravila šroubky, řekla co a jak a už montovali. Díky tomu jsem si mohla odtáhnout jednu skříňku k sobě a vyhodit psací stůl, který u mě zastává funkci pouze odkládací, tudíž zbytečnou. Stůl jsme prozatímně dali dolů do vchodu s lístkem, že za odvoz přenecháme, za pár minut už byl fuč. Byl to holt fešák. --- Dnes jsme měli slavistiku a jazykovědu. Včera jsem nad tím strávila třičtvrtě dne a připravila si dvanáct stran výpisků. Fakt jsem se nezbláznila, o sociolingvistice, psycholingvistice, etnolingvistice a ostatních .....lingvistikách je toho všude hrozná fůra. A byla jsem fakt bičoun. Spolužačka z vedlejší lavice se mě ptala, zda jsem tak připravená vždy, a vysvětlit jí, že já jsem vcelku flink, se mi, myslím, nepodařilo. Teď tu studuju cíle rámcového vzdělávacího programu, taky lahůdka, juknu na zítřejší pedagogiku a jdu tvořit něco o pražském lingvistickém kroužku. Téra
víte co je kobylinec? hejno kobylek
Ještě dříve než jsem začala, končím s předmětem britské studie. Cholerický, despotický Maďar, který snad musí mít papíry na hlavu, že je cvok. Když vešel do učebny, bylo takové ticho, že by bylo slyšet i, jaxe říká, upadnout špendlík na podlahu. Rozdal nám jakousi báseň o třiceti slokách s tím, že devět se jich máme do příště naučit zpaměti. Nejsem špatný angličtinář, ale tuhle angličtinu pocházející ze začátku 18. století jsem moc nepobírala. V první sloce jsem identifikovala pouze slovo sova, farmář a dva členy. Urážel nás, vztekal se, dělal z nás blbce a stále dokola opakoval, že je docent. Jediný, kterého katedra má, dojíždí sem každý týden 14 hodin z Maďarska, má doma tři děti, spoustu peněz, takže tu vlastně nemusí být, a tím naše katedra padne. Neustále se pochechtával a říkal nám, jak to bude jen naše vina. Už jsme končili, balili si věci a Markéta vzadu špitla cosi Táně. Tenhle pošahaný rádoby kantor dostal hysterický záchvat, praštil pěstí do stolu, až jsme nadskočili a začal řvát, urážet Markétu, osočovat ji z toho, že je třetí nejodpornější člověk, kterého v Česku poznal… holčina chudák plakala. Nářez. Odešel a my seděli jak zařezaní. Katedra angličtiny nemůže přeci stát na hysterickém Maďarovi? My jsme akreditovaní do roku 2010, tudíž se jeho výhružek bát nemusíme. Jako opařená jsem odjela domů. Příští týden naklušu na vedení katedry. Víte, čtu knížku o rasismu, xenofobii a antisemitismu. A přestože nemám ráda jednu skupinu obyvatelstva tady v ČR /nápověda: moc se jim nechce pracovat/ a dá se říct, že tímhle směrem rasista jsem, začínám se po pročtení pár kapitol tohoto slova děsit. Jsem netolerantní k některým lidem, ale tam to nerozlišuji na barvy kůže a tvar očí, spíš chování a názory. Odsuzovala jsem takový ten vtípek, jak vznikl Maďar. Ale už tomu rozumím a podporuji!!! Téra
berte mě s rezervou, za pár dní to rozdýchám
btw ale lidi, kteří nazývají knihovny posranými primitivy nazývat můžu, ne? zdravím
Už dva dny tu téměř bez ustání leje, je to takové uplakané, ale maximálně mi to vyhovuje. Mám kapucu, checht. Včera jsem se vypravila na sedmou na angličtinu a hned poté následoval writing se Syrenou. Ta holka udělala pokrok. Ale nejsem si úplně tak jistá, zda to mám brát jako lichotku, nebo se začít bát. Pamatuje si, jak se jmenuju! Ono to možná je naprosto normální, ale po zimním semestru, kdy po nás házela papíry a bučela, a většinu lidí stále jménem nezná a neustále hledá v papírech, je tohle mega úspěch. Dokonce když dělala docházku, řekla moje jméno a hned nato já vím, ty tu jsi. A to jsem nebyla ani žádná aktivka. Ten fakt jejích znalostí mě natolik zarazil, že jsem celou dobu jen tiše seděla. Dokonce mi pochválila můj první napsaný paragraf v tomto semestru. A spolužačka mi k tomu udělala kytičku:o) Jinak jsme včera měli poprvé starší českou literaturu. Dostali jsme opět mraky povinné četby, ale pořád je to o půlku milosrdnější než dětská literatura v zimním. A navíc úúúplně nejvíc povinných knih je jen třináct, zbytek můžu vyhledat a dočíst pouze v ukázkách, a to prý klidně i v čítankách pro střední. No, abyste si nemysleli, že mě čeká tenhle semestr flákárna, tak ty knížky jsou poměrně /ne/čtivé – Dalimilova kronika, Kosmova kronika, Život Konstantinův, Život Metodějův... nejlepší budou cestopisy. A pak jsem měla milou přednášku z předmětu vývoj českého myšlení. Fakt, že musím chodit na tenhle předmět, kompenzuje to, že máme úplně největšího kocoura. Žanda seděla vedle mě málem s rukou pod bradou a celou přednášku na něho civěla. Teda jen do doby, než si začala zapisovat kredity do indexu. Byla to přednáška, ale nemusel by tolik mluvit. Opět povinná literatura. Nebude to taková sranda, jak jsme si myslely, když jsme se na to s holkama hlásily. Vypracovat seminárku a dá nám zápočet, pěkný omyl... bude normálně test. Jenže... to je právě jádro pudla, v sudý týden máme ve stejnou dobu přednášku ze slavistiky a jazykovědy a ta je důležitější, takže k tomuhle kolouškovi budeme moct chodit jen v lichý týden, a nikoho tam neznáme, abychom si opsaly přednášky. Takže jsme se se Žandou pěkně rychle rozhlížely po učebně, s kým se seznámíme. --- Večer jsem plánovala jít poměrně brzy spát, ale... znáte to skutek utek. Shodly jsme se se slečnami, že tu žijeme jako čuňátka a v devět jsme začaly uklízet. Nejvíc mě pobavilo, že nějaká z mých spolubydlících měla v ledničce načnuté mléko, které procházelo už 26.12.2006. Jinak kdyby bylo po mém, začala bych nejdřív s likvidováním pralesa u nás v pokoji. Kytky jsou fajn věc, ale jen pokud jich je pohromadě maximálně pět. Ne osmdesát. Téra