chystám se na Billa
29.04.2007

Krom včerejšího dopoledne, kdy jsem si na myspace pouštěla No Limits, trávím teď čas s Divokým Billem. Příští neděli jdu na jejich koncert a docela se na tu jejich chytlavou muziku těším. Tak jsem si mládence prohlédla na jejich oficiálním webu. Už jsem na jejich koncert zavítala před pár lety, ale nějak se mi tváře nevybavují. Pamatuju si, že jsem odcházela velmi velmi rozhořčená po takovém malém neslušném extempore, kdy jsem si dodala kuráže a poprosila Máru Žežulku o paličku a on na mě vybafnul, že když mu předvedu svůj dekolt, není problém, tak jsem se otočila a vymajzla i bez paličky. Zpívá tam s nimi takový hezoun s kšiltovkou, řekla bych nejživější člen skvadry, Štěpán, který bohužel nedorazí, podle toho, co jsem se dočetla, má jakási trable s návykovými látkami a snaží se toho zbavit. Jsem sama dost zvědavá na rock-folk v secesním Beránku. --- Jinak hledám info k referátu na psychologii – problematika svobodných matek, nechtěných dětí, postižených dětí, drogově závislé matky, kdy může dojít k interrupci, a nějak se toho zase nikde tolik nevyskytuje:o/ A taky jsem dnes jedla krupicovou kaši vidličkou a nějak jsem si to vůbec neuvědomila. Až ke konci. Je pravda, že možná budu vzdělaná, když chodím do školy, ale trochu se obávám, že se ze mě stává slečna z džungle. Život na koleji mi nenabízí dostatek kultivovanosti. Téra

No Limits aneb jak jsem potkal ryby
28.04.2007

S asi čtyřicetikilovým báglem jsem dorazila domů, kde Týnka a Bára vařily sóju na paprice a pečené brambory, božská to mana, po dvou týdnech těstovin. Nic moc jsem ani nestihla vybalit a už jsem fičela na Dorazku. Hráli tam Stolen Lives, slovinská kapela No Limits a Bojkot. Byla to legrace, protože jsme tam dorazily s Bárou první, naloživší frontmana SL na Rychtě. Pohostil nás jahodami a hroznovým vínem a pak už pomalu začli hrát Bojkot. Punk z České Skalice, upřímně, není to můj šálek kávy, nicméně to bylo vcelku fajn. Asi i proto, že mi kytááárista uprostřed připomínal jednoho úředníčka z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a tak jsem celou dobu dumala nad tím, zda by takový pán byl ochotný chodit po světě v károvaných kalhotách a martenskách. Pak hráli Stolen Lives. Ty jo, líbí se mi, že mají ke každému songu tolik, co říct. A když už člověk občas nerozumí „zpívanému" textu, může dumat alespoň díky „editorialu" nad obsahem, ha to jsem to ale koumácky sepsala. A po nich Slovinci. Co k tomu říct? Nepopsatelné. Strašně se mi to líbilo. A když říkám strašně, myslím tím strašně!!! Hardcore, trash, metal, punk, chvílemi ska. Tahle kapela hraje pospolu už patnáct let a byli fakt dobří. Ani nevím, jak to pořádně popsat, ale dlooouuuuho, předlooooouuuuuho mě takhle žádná kapela neoslovila!!! Jinak bych v tom klubu vyvětrala a vyhodila ožralé. To, že sama alkohol nekonzumuju, neznamená, že do toho nutím i ostatní, nicméně pokud v sobě máte nějakou tu kapičku přesahující větší než malé množství, prosím, nemluvte na mě, nedívejte se na mě, nepokoušejte se se mnou komunikovat. A klidně si myslete, že jsem netolerantní, to já totiž v mnoha ohledech taky jsem. Ti, kteří mě znají, vědí. Téra

--.. .. - .-. .- -.- --- -. -.-. . .-. - ... - --- .-.. . -. .-.. .. ...- . ...
26.04.2007

Tak jsem vzhůru. Důvod? Prostý. Spolubydlící od vedle si od časných ranních hodin /čti sedm ráno/ fénovala vlasy. Už druhý den po sobě, s tím rozdílem, že dnes tea jen půl hodiny, včera hodinu. Nechala si otevřené dveře do koupelny a už "jela". Dnes je volný den, jako žádná škola. Na večer jedna přednáška. Jsem na ní ještě ani jednou nechyběla, ten pán, který přednáší je sice fakt bedna, ale pořád jsme se nějak nehnuli z místa, takže mám háfo zápisků, které se točí stále kolem toho samého. Traduje se, že Ti, kteří ho mají i na cviko, což já nejsem, mají již dva měsíce úvodní hodiny. Já k němu nechodím, tudíž už ve starší české literatuře probíráme renesanci a humanismus. Včrea spolužačka slavila narozky a sezvala k tomu celý náš kruh. Vzhledem k tomu, že jsme samé females, čímž se omlouvám Karlovi, jedinému jedinci mužského pohlaví, šlo nás směrem k hospodě Březovce deset slečen. Docela trefně jsem to nazvala kurníkem, a Žanda prskala, ale jinak to byla hodně povedená akce. Nikdy mě nenapadlo hrát v hospodě hry, jenže Žanda, takový tvořivý tvor s nádechcem infantilnosti, jich měla v rukávu spoustu, a tak nás chodil nepříjemný pan hospodský napomínat. Při jedné takové hře spolužačka Verča vypadala, že rodí. Brečela, její tváře byly červené, chytala se za břicho a kdyby to nebylo vlivem smíchu, podezírala bych ji z náhlé prasknutí plodové vody a následných stahů. A jináč zítra jedu po dlooouuuhé době domů. A hned večer frčím do Nováče na koncert Stolen Lives, Bojkot a No Limits. Přemýšlela jsem, jak se tam dostanu, tak jsem zmobilizovala Gabříka, ten ale bude v práci, takže mi byla přislíbena jen cesta domů. K tomu všemu jsem si vyškemrala na sestřičce, že mi uvaří něco dobrého, protože po dvoutýdenním bytí na těstovinách a kuskusu, věřte-nevěřte, zvedá se mi kufr jen už když to vařím. Navečer mi psala xBbx, zda bych nejela do Nováče na koncert a vzápětí rychle dodala, že ví, že přijedu v pět, proto mi u nás se ségrou uvaří vegevečeři a pak hned odfrčíme směr koncert, muhaha. Btw Chelsea porazila Liverpool!!!! Téra

mým novým spolunocležníkem je Iker Casillas
24.04.2007

U všech slušných lidí, začínám zjišťovat, že napsat test z jazykového prosemináře bude velmi heroický výkon. A to jsem jen nevěřícně kroutila na začátku semestru hlavou, že více jak půlka loňských prváků vyhořela. Protože prostě nerozeznávám příslovečné určení výsledku děje, původce děje, prostředku a látky. Klasifikovala bych to jako obyčejný předmět, ale to bych vyletěla nejspíš hned, chjo. Na šestou hodinu jsem dorazila na angličtinu se Syrenou. Naprosto zbytečná hodina jako obvykle, nic se nezměnilo, všichni jsme byli zoufalí. Měla sekeru, tak jsem vylezla vzadu ve třídě na židli, posunula ručičku u hodin o pár minut dopředu, to jest jako že už uběhla ta povinná akademická čtvrthodinka, spakovali jsme se a vyrazili pryč. Bohužel, zhruba tak pět brzdiček, nejspíš ze strachu, nešlo. Takže Syrena dorazila a my se ze třetího patra museli vyšplhat na hodinu zpět do pátého. Naštěstí o chvíli později opustila na moment třídu, a tak dredatý chlapec mohl posunout hodiny ještě o pár minutek dopředu. Ke konci tři týpci alternovali hodinu, protože si troufli mluvit při hodině česky. Přijde mi dost pod úroveň, že si vydupává pozornost a respekt vyhrožováním, že nám dá absence. Naštěstí jsme díky fíglu s hodinami odešli téměř o půl hodiny dřív. Ještě jsem zašla u kolejí do hospy. Manchester United-AC Milan. A nostalgie teenagerovských let. Úplně se stydím. Michal Doležal, 8. v Naganu na velkém můstku, ten si se mnou, chudák, musel vytrpět, tolik autogramů, fotek...:o)) Jeden sportovní komentátor mi pro změnu po tři léta posílal péeefky na Nový rok, checht. Ale houževnatá to já jsem:o) A protože je tu teď v pokoji nějak prázdno, "dovylepšila" jsem to dalším fotbalem. Nalepila jsem si na zeď plakát Ikera Casillase a české repre, a chtěla jsem si ještě "dozdobit" trošku toho volného zdiva nad postelí, tak jsem tam plácla Beckhamma. Na druhé straně byla volba anglické repre, ale bez Terryho, tak k čemu to:o/ Téra

spolubydlící dostala otázku, zda tu s ní bydlí nějaký kluk:o)

Věstonická Venuše je dobrá partie, přežije zimu...
23.04.2007

... nebo ne? Poprvé jsem měla fakt pocit, že je v mých silách dát zápočet i zkoušku z anglické fonetiky a fonologie. Dostali jsme zpět zkušební test... docela mi teď jdou, ale tenhle se extra podařil, ztráta pouze dvou bodů brilliant work, pochvala, hups. Taky nám odpadla slavistika, profesorka je nemocná, další hodina bude až za tři týdny. Dnes nám odpadnout neměla, pouze jsme ji měli absolvovat bez ní. Tak jsme si na chodbě rozdali hand-outy a šli pryč. Vždy mě znovu překvapí, že některým lidem stačí k životu tak málo. A to nemyslím kus žvance, nějaký ten vzduch a voda. Pokaždé mě úplně rozdrtí, že tomu dotyčnému jde jen o maturitu nebo titul, jen o ten papír. Ukončení studia vidím hrozně daleko, spíš nevidím, je to v nedohlednu, o nějakém titulu ještě vůbec nepřemýšlím. Spíš se snažím něco pochytit, dozvědět se, rozšířit si obzor. Vůbec nechápu, že někomu stačí žít bez toho, aby měl potřebu něco dokázat, něco vědět, něco číst... zasírat planetu pouze svým bytím je hrozně jednoduchý, jen od toho tu snad nejsme?! Takže mě to dnes zase nadzvedlo. Ten, kterého se to týká, to ví. 8. května hrají tady na Harcově Stolen Lives a H.A.T.E!, zupr! Téra

podívám se a zmizíš
22.04.2007

Weekend je pryč, začíná weekend. Skoro, protože lichý týden je ten "oddychový" týden. Je úplně v poho říkat školnímu týdnu oddechovej? Pociťuju tlak ze strany blížícího se zkouškového, takže pilně sepisuju do diáře knihy, které si musím půjčit příští týden v knihovně a nejlépe během pár dní, které strávím doma, je přečtu, předsevzetí hezké, leč asi nesplnitelné. Včera jsem přijela do lbc a přemýšlela co a jak. Naštěstí se ozvala Věrka, takže cajk, vypadla jsem do "víru" harcovské zábavy. Mlsně jsem pokukovala po vodnici u vedlejšího stolu. Jeden z místních mládenců vypadal, že by se nebránil, kdybych přisedla na tabák, ale moje abstinence téměř všeho začíná být podezřelá. Mně samotné. Přestala jsem se zahalovat do tabákového dýmu. Ráno jsem si popovídala na icq s kamarádem odlétajícím na pár dní do Viga, přidala si do přátel na myspace abhorrence, a nostalgicky vzpomínala na dobu LP, takže jsem si na youtube pouštěla nějakou jejich music, střídavě s HC3, jejichž inside se mi úplně zaryl pod kůži a pořád si ho broukám. Vydala jsem se na tři hodiny do centra, podívat se co a jak, znáte to, prostě jsem weekendové město pod Ještědem ještě nezažila. Jsem alergická na hejsky, kteří si mě přidávají do icq, aby si mohli hrát na pány tajemné a kérovat do mě. Si klidně myslete, že mám vyleptanou mozkovnu, nemám potřebu cokoliv vysvětlovat, zpovídat se. Jedno mi to není, leží mi to v žaludku, ale na druhou stranu, není to můj boj, od čeho slouží ignorlist, že jo? Téra

to be foppish is one of my faces, and i enjoy it
21.04.2007

Ve čtvrtek ráno sbalivší svůj raneček, vydala jsem se ku Praze stověžaté. Když se autobus elegantně odpíchl od asfaltu libereckého nádraží, rozproudila se ve mně krev. Pryč z města pod Ještědem, směrem k městu, které je srdcem Evropy. Čtvrteční odpoledne jsem strávila v kavárně divadla Archa, následně v Coffee Heaven nad výborným kafem a malá tour po místních lokálech byla završená návštěvou Louvru, popitím americké limonády a sledováním pozadí sličného číšníčka. Svoji marnivou dušičku jsem odměnila v HaM na rohu Jindrišské a Václaváku, kde jsem si téměř "za hubičku" koupila mikču přesně dle svého gusta. Páteční sraz se slečnami z Anglie nedopadl dle mých představ, víceméně jsem byla zklamaná. Odmítám blíže specifikovat. I tak jsme ale zbylé dvě třetiny srazu absolvovali výlet po Praze. I s Eviným manželem. Ípák – Karlák – Národní třída – Smetanovo nábřeží – Karlův most – Malostranské náměstí – Nerudova ulice - Pražský hrad – Malostranská – Rudolfínum – Staroměstské náměstí – Příkopy – Florenc. Po scházení ze schodů z Hradu na Malostranskou nás zaujal jeřáb. Ano, jsme neklasičtí turisté. Na vršku v kabině seděl pan jeřábník, který vypadal, že je nahý. Takže jsme všichni čtyři dali hlavy dohromady a skrze digitální fotoaparát, který nám byl schopen ledascos přiblížit, jsme zkoumali, zda-li je pan jeřábník opravdu jen v nedbalkách. Minuli nás tři mladíci se slovy ty jo, fakt je na vostro? přidali k nám hlavy a pozorovali jsme. Pak směrem k nám pan jeřábník použil gesto nepříliš lichotivého rázu – normálního fakáče. Dnes jsem si užila příjemný den, marnivka si zakoupila parádu. A teď už je opět v nepříliš oblíbeném městě pod Ještědem, v sobotu večer, vyrazí někam. Téra

dýchánek ála mississipi
17.04.2007

Tak už se mi začínají rýsovat zápočtové termíny, což mě těší, hlavně ty, které se píší v první půlce května. A fakt to nemyslím ironicky, ale jsem ráda! Příští pátek prý máme psát test s Maďarem, tak už musím přečíst celou knihu Srdce temnoty, protože o tom prý test bude. Chtěla jsem si vybrat povolené jedno áčko a třeas jet domů dřív, ale ten jeho test mi zkazil plán. No jenže jak ho znám, přijde do třídy a řekne, že to byl přeci jen vtip. Je to fakt cvok. Stačí, aby někdo jen kýchnul a on už rudne a je vidět, jak ho to vytáčí. Táňu, chuděrku, rozplakal, křičel na ní hned po příchodu do třídy, jak si dovoluje jíst tic-tac, když on ho nenávidí a nejí, no komédie, checht. Když se Táňa, která předtím utekla ze třídy, vrátila, Maďar nám dal na výběr, buď on zůstane, nebo ona. Odešel ze třídy s tím, že za pět minut přijde a my mu máme říct své stanovisko. Shodli jsme se na tom, že to je jeho věc a nemá to co házet na nás. Přišel, dělal jakože nic a hodina pokračovala. – Dnes byla hodina se Syrénou, připravila si pro nás culture lesson, ukuchtila nějaké jídlo typické pro Mississipi, odkud pochází. První chod chleba s burákovým máslem a jahodovou marmeládou, další chod sladké brambory /nedoporučuju/, třetí chod bumbu – jungle juice – plastový květináč v něm litr a půl džusu, láhev šáňa, láhev rumu a láhev vodky. Děkuji nechci. Vzhledem k tomu, že většině stačil kelímek k tomu, aby jim bylo teplo a červenaly se jim tvářičky, Syréna do sebe obracela již kelímek čtvrtý a byla v neuvěřitelně opojné náladě, dalším chodem byla jakási kukuřičná kaše smíchaná s mletým masem a smaženými vajíčky, což jsem si tea taky odpustila,  nakonec citronový zákusek s jakousi blemcou na vrchu, který byl tea šmakozní. Dnes měla Syrena i přes svůj vzhled fešnou halenku a kdyby se oholila, poznala bych v ní ženu. Ale i tak si cením téhle hodiny, bylo to od ní milé gesto. --- V pátek už uvidím aupairky, muhaha. Téra

don´t discuss if u don´t like my opinion
15.04.2007

V sobotu jsem naklusala do knihovny, jsem tam už stálá návštěva, odevzdala jsem knihy a jala se hledat další. S pozdviženým obočím si mě pan knihovník prohlížel, když jsem před něho postavila kupu obsahující Bulharštinu pro samouky, Ruštinu pro samouky, Historickou mluvnici češtiny a jiné „fajn" čtivo. Dnes jsem se věnovala azbuce. Nemusím jí rozumět, ale musím být schopna přečíst ruský text. Příště se k tomu navrší ten bulharský, makedonský, ukrajinský... azbuka mi jde, holka jedna, ztuha, ale docela mě to baví. Jinak jsem se naučila o weekendu spoustu zajímavých věcí díky čtyřletému chlapečkovi, který rozeznává druhy dinosaurů, přiřazuje jim období a porazí mě ve slovním fotbale. Na oplátku jsem mu to vrátila v šachách. Ano, čtyřleté dítko velmi rychle pochopilo, jak se hrají šachy, stačilo mu to jednou vysvětlit a už se hrálo. Skákali jsme po jedné noze, hráli na schovku, konečně člověk, který ocenil bublifuk, checht. A taky... zase se ukazuje, jací jsou někteří lidé nacionalisté, a nedá se s nimi diskutovat ani na téma skoky na lyžích, vedou si jen svou, chjo. Téra

nebezpečná Praha 10
13.04.2007

Ráno se mi zdál hrozně divný sen, který nebudu popisovat, ale utkvěla mi na mysli jedna věta... procházeli jsme s rodinou jakýmsi temným lesem a mamka nám všem oznámila „ Tady to je Praha 10, tady se hodně vraždí...". Tyhle sny já ráda nemám. Téra

miluju fotbalové komixy
12.04.2007

Včera jsem si to pyšně kráčela do školy, protože jsem vytvořila esej na writting, což mi zabralo fůru času... living in a dorm can be hard... chtěla tu svoji stupidní osnovu, tak jsem jí vyhověla. Hned první věc, která se jí nelíbila, že to mám označené dle outlinu jako introduction, 1st, 2nd and 3rd body, conlusion, jenže to už se jí nepozdávalo. Tak jsme jí to odevzdali, a ona, protože je švihlá, nám řekla, že máme napsat esej znovu, stejné téma, jenom zase jiné názory. Vyděšeně jsme na ni vytřeštili oči. Ta holka nemá nápady, nemá nachystané hodiny, neví, co s námi. Tak jsem si kreslila. Což je v posledním půl roce má oblíbená činnost. Nakreslila jsem takový fotbalový komix. Na jedné straně Temže Stamford Bridge, na druhé stadion Arsenalu, oba trenéry na střídačce, národní banku a hned vedle stánek, ve kterém sedí Roman Abramovič a rozhazuje bankovky a křičí, že si může koupit jakéhokoliv fotbalistu. Na to reaguje Jose Mourinho slovy: kup mi Morientese, a pak jsem tam vytvořila takový cíp, který zobrazuje Španělsko, kousek stadionu Valencie a tamního manažera halekajícího do Albionu, Morientese vám nikdy neprodáme. A opodál plačícího Arsene Wengera. Do toho jsem přimalovala londýnské oko, po Temži plavící se loď s týmem Manchesteru United. Mám na koleji ve stole uschovanou slušnou sbírku svých malůvek, jednou to vydám, a to bude teprve něco:o)) Večer jsem šla do baru, nechala jsem se přemluvit a bylo to fakt v poho, dívala jsem se na AC Milan-Bayern Mnichov a bylo mi hezky:o) Téra

v koutku komixu sedím já, na předměstí ve čtvrti Mill Hill, plačíc, že nemám na vstupenku na fotbal

... chci umřít obutá v converskách
10.04.2007

Tenhle týden mám vcelku minimum školy, zítra odpoledne máme děkanské volno, a tak mi odpadnou tři celé bloky. Přivezla jsem si do lbc bágl plný knih, plus nějakou novou music a film, takže si občas odběhnu do školy, jinak klídek. Včera jsem dočetla Frištu, celá kniha výborná a najednou to mělo takový zvláštní konec, rychlý spád, pořádně jsem to nestihla pobrat a byl konec. Pořád o tom musím přemýšlet. Večer jsem tedy sáhla po knížce Závoj a džíny, což je o ženách v islámském světě, takže se mi pak v noci zdálo, že mám na hlavě burku a procházím se kdesi, pro mě exotickém městě, bylo to Kábul a působilo to na mě dost děsně. Tenhle týden chci dočíst Čekání na Godota, a taky protože mám rozepsanou seminárku, musím dočíst Dcerku od Husa a jeho Čítanku pro lid. A co se týče té knížky, kterou po nás vyžaduje v pátek Maďar, obsah si stáhnu z netu. --- Včera jsem absolvovala tříhodinový výlet s Dorotkou. Na Ostrovech bylo hodně psů a ona, proběhnuvší se v Metuji, byla celá mokrá a třepala kosu, takže jsem si ji posadila na klín, a při odchodu z Ostrovů jsem i já vypadala, jakože jsem se proběhla v Metuji a vyválela v písku. A totálně se mi rozpadly conversy, jsou už spíš pro ostudu než na parádu, brekeke. Téra

hokejová sezona finišuje, fotbalová začala
8.04.2007

ouplně si lebedím, Sparta vyhrála nad Pardubicemi i 3. zápas a nechci si hrát na vědmu, ale řekla bych, že bude konec, muhaha --- a ta skóre v zápasech, ta skóóóóre.... sympatické je, že padá spousta gólů --- jinak když už jsme už sportovního tématu, pečlivě sleduji hned po ránu teletext a výsledky NHL a k mé spokojenosti oblíbené týmy jsou v play off, zatím nemá své jisté jen NY Islanders, a bohužel Avalanche tam letos nebudou:o// v tom případě, Milane, pojď hrát na MS!!! Téra

velikonoce zaspím, checht
8.04.2007

Už se asi dištancuju od pořadatelství třídních srazů. Všichni naslibují, jak přijdou, a pak se najednou dovídám, že se někdo učí matiku, další peče beránka, třetí musí jet nakrmit kočku, čtvrtý je z neznámého důvodu v Brně na nádraží, aniž by měl s Brnem co do činění... Kdybych se sama nezačala zajímat, ani se to nedozvím. To je vděk. Ale pokaždé mě to rozhodí a pokaždé do toho jdu znovu. Holt jsem ten vůdčí typ:o)) Ty, které jsem chtěla vidět hodně a nevídám je tak často, jsem viděla, zbytek mi tea může políbit šos, ha. Nejlepčejší vzpomínky na lyžák – slečna Macháčková, slečna Značková a seriozní slečna Manychová. Moc mě bavilo poslouchat, co mají ostatní v plánu, jak žijí, jak se mají... vzpomínky se vracely jako bumerang. --- Teď mi xBbx přivezla odkudsi z moravských luhů a hájů /čti z Uherského Hradiště/ placku JohnBall, stává se ze mě solidní pozér. Tahle kapelka má nejenom fajn music, ale ještě roztomilejšího frontmana, s každým očkem jinak barevným. A včera, včera jsem se konečně dočkala. Zkouška sirén, respektive jejich deska, mi říká na pár dní pane!!! Téra

a nevodevřu a nevodevřu a nevodevřu

koncert v Baracudě
7.04.2007

Baracuda super!!!
Sulk, Zkouška sirén, Human Steak.
Tak nás i se Sulk jelo dohromady devět, jakože support, plus přijel na „kus řeči" i Koule. Nejdřív jsme ovšem museli přes zkušebnu, kde si Sulk dali ještě zkoušku a my zapadli do obecního hostince, kde Romu pokousala kočka, nevyplácí se strkat ruce do neznáma, checht. Tím myslím kočce do tlamičky. Baracudu mám ráda. Jsem kdysi už psala, že mi to asociuje školní třídu, takové ty rozviklané židličky, sedneš, spadneš, propadneš se. Místo dvacky mi tam vrátili slovenskou pětku. Lidi přišli, což bylo fajn. Sulk hráli první, ty jo, už se asi fakt budu opakovat, super, i zvuk! Ani jsme s Machym nestihli pořádně poklábosit, viď? Myslím, že se fakt líbili. Pak Human steak odkudsi z Jihlavy, a to se mi líbilo hodně. Sedla jsem si dozadu na zem a i tak málem přišla o sluch. Bohužel jsem toho poslední dny moc nenaspala, takže když před půlnocí začali hrát Sirény, docela na mě padla únava. Na Durchfallu jsem je slyšela poprvé a byli snad nejlepčejší kapelou tam. A teď to bylo stejně dobrý, dnes konečně budu mít desku. --- Za chvíli frčím na třídní sraz od střední, jsem zvědavá, v jak hojném počtu se nakonec sejdeme. Téra

btw akcí večera budiž jmenována cesta domů s Márou, který řídil, nářez 

Good Riddance a "rasismus"
6.04.2007

Večer jsem šla do kina na film Babel. Těžko popisovat, asi jen jestli máte čas, tak na to jděte, můžu k tomu jen říct byla to síla! --- V předmětech multikulturní výchova a pedagogika teď rozebíráme minority u nás, respektive hlavně Romy. Jak nemít předsudky, jak jim pomoct s integrací. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, nikdy se předsudků nezbavím. Prostě s nimi mám negativní zkušenost a asi je to smutný, ale nemám ani nejmenší chuť se svých předsudků nějakým způsobem zbavovat. A co se týče jejich integrace, oni se integrovat ani nechtějí, jsme pro ně jen gádžové, berou si všechno moc osobně, cítí se utlačovaní. Fakt mě pobavilo, že motivace, aby navštěvovali pravidelně školu, by byla taková, že by jim stát přiřknul velkorysá stipendia. To ty prachy můžou rovnou vyhodit z okna. U nás dostávají romské rodiny každé léto, když je pouť od městského úřadu kačky, aby na poutích nekradli. Takže jejich..... hmmmm, jak to napsat slušně...ratolesti si drandí na kolotočích gratis. Bavili jsme se i o tom, že by třeba nám, budoucím učitelům, měla být přiblížena romská kultura. Fajn, tak přijde romský koordinátor, pustěj nám na videu nějaký dokument o jejich kultuře, temperamentu, zvycích, řeči.... a pak nám pan koordinátor bude vyprávět co a jak... což je teda fajn, ráda se na to podívám, ale tím to pro mě hasne... příště si opět přimáčknu tašku víc k tělu, když je potkám, nebo respektive přejdu na druhý chodník. To je jen ostražitost a chování na základě zkušenosti. Všichni obviňují Jiřího Čunka z vystěhování Romů. Konečně někdo něco udělal. Prokristepane, u všech slušných lidí, za deset let budu splácet hypotéku na x let, a oni žijí na úkor státu. --- Obraťme list, poslouchám Good Riddance, kteří jsou moc fajn, a večer jedu do Baracudy na Sulk a Zkoušku sirén, to bude legrande, *lol*. Téra

if u want to be my buddy, trust i can cook and wear a pinny
5.04.2007

Chtěla bych, aby vyšlo najevo, že mít blog neznamená, být osamělý. Čtenáři blogů jsou šmíráci, které zajímají životy jiných. Což není myšleno pejorativně. Ale dnešní člověk tráví u kompu háfo času a když už tak bloumá po síti, občas se začte do života jiného bloumajícího. Prostě blog je něco navíc. Pro někoho jsem káblíkový člověk, ale mám přátelé a můj život není kybernetový, jsem opravdová, „real", tohle je jen „něco navíc", co mě baví. Však jsem si říkala už tolikrát, že končím, že změním doménu a budu pokračovat anonymně někde jinde, ale dala jsem do toho už tolik, že nechci... je to určitá závislost, od které se nelze odpoutat. Téměř dva roky kyberživota s větší či menší pravidelností. Tak a to je vše. A donutil mě k tomuhle xChaos. --- Mám velikonoční prázdniny, po několika letech a pomalu nevím, jak s nimi naložit. Začala jsem tím, že jsem vstala v jedenáct, četla si, koupala se, slunila se a odpoledne jdu na inliny. Zápočet z angličtiny napsán úspěšně, výsledky vlastně ještě neznám, ale předpokládám. Fraška. Šla jsem ještě na multikulturu a pak už to zatáhla a odjela domů. Tenhle předmět prý nebyl určen prvákům, jenže to jaksi taksi zapomněli vyvěsit na stag, a tak nás tam chodí po vícero. A je to nejzajímavější předmět vůbec. Včera se vedla diskuze o filmu Most přes Wadi, hodně jsme řešili, zda mají právo západní země, hlavně Spojené Státy, zasahovat do vzniku těchto škol, zda o to tamní lidé vůbec stojí. Ano, za vznikem této školy stojí Američané. Nějak jsem si myslela, že to je opravdová snaha izraelsko-palestinských rodičů, ale ve skutečnosti zatím stojí organizace Hand In Hand. Není mi příliš sympatické, že tam s námi chodí dvě třeťandy studující občanku, které absolvovaly předměty jako religionistiku a nad každým jiným názorem neslučujícím se s jejich, koulí očima jak vodník Česílko. Půjčila jsem si od profesorky knížku Frišta od válečné novinářky Petry Procházkové, se kterou jsem četla rozhovor minulý týden. Kniha o afgánské ženě. Zatím moc dobré. A ač se mi nechce, musím napsat seminárku na Mistra Jana Husa a k tomu přečíst jeho Čítanku lidu a Dcerku. A taky Dalimilovu kroniku, bože kriste. --- Jo a vařit umím a ne že ne. Dnes jsem ukuchtila špenát a hranolky, šmakóza, koťátka. Téra

belgický povzdech je Joooon
2.04.2007

Ve středu píšu zápočet z angličtiny. A večer pak jedu zase domů, dostali jsme dva dny děkanského volna. S pátek hraje v Baracudě spolu se Sulk Zkouška sirén, když mi Lukááááš, prosím, prosím, brouku, půjčí to cd, taxi je třebas i pustím doma. V sobotu máme třídní sraz od skvadry ze střední školy. Vypadá to na hodně lidí. Weekend byl v poho, přijela Martina z Belgie, takže jsme v neděli byli s lidma v pizzerce, a já celé čtyři hodiny seděla v hospodě a neměla ani jedno retko, což je fakt hustý!!! Ty jo, takových věcí jsem se dozvěděla o týpcích z jiných evropských zemí, a tak no. Taky tam dorazil Bany, kterého jsem neviděla 4 ages, pracuje v Pardubicích, bydlí v hk, a přes weekend v Náchodě. Dnes ráno jsem šla na neurologii, a krom toho, že teda asi trpím nějakou migrénou, tak největším mým problémem je prý tzv. civilizační choroba, což je nemoc způsobená koukáním do počítače a klikáním na myš. A kvůli tomu prý asi budu brát léky do konce života, "paráda". A podařil se mi konečně pořádný stencil, takže nosím Jeroan Drive na tríču. Lovely, checht. Včera jsem byla poprvé letos inlinovat a hned jsem si odřela nohu v bruslích, chjo, ale parádně jsem si zajezdila. --- No a dnes jsem se dozvěděla od Ivy, že se Eva vdala. Btw patří mezi mé nejlepší přátelé, známe se z Londýna. Dnes jsou to dva roky, co jsem odtamtud odjela. Prostě se Evča vdala a my se to dozvěděly teď!!! Po půl roce. Nechtěla nám to psát v smsce, mailu, nechtěla nám to říkat po telefonu. Každá bydlíme na jiném konci republiky, takže jsme se to měly dozvědět až za pár týdnů na srazu. Solidně jsem to obrečela. Asi jsem moc velkej cíťa, ale není dne, kdybych si na Anglii a holčiny nevzpomněla, a jsme hodně v kontaktu, proto mě to tak nějak sebralo. Ale na fotkách je  krásná nevěsta, a má naprosto skvělé a odpovídající příjmení Jahodová!!!! Téra