numbing the pain
29.05.2007

Občas každý potřebuje utýct, vytratit se, nemyslet, blouznit a bláznit, dělat špatný věci, vyčítat si je, zasmát se jim, uronit slzu, zatlačit slzu, mávnout nad nimi rukou, neřešit je, vyřešit je, nechat je jít a nebo se jich držet jako klíště a nepustit. Protože spolu s tím uteče i něco hmotného. Paradox. Cvakám tu poslepu. Schválně mám zavřené oči a snažím se dělat minimum překlepů, které stejně nikdo neuvidí, smažu je, dřív než se to dostanou k vám. Chyby v mém psaní neexistujou. Dřív jsem všechno akorát přerovnávala, teď už mě to nebaví, všechno leží tam, kde před hodinou, včera, před týdnem... občas to zvednu, otočím, prohlédnu, vrátím, nehledám pro to nové místo. A pak běžím na autobus, patnáct, dvacetdevět, devatenáct. Kdo kope lépe levou nohou, ať zvedne ruku. Potřebovala jsem napsat něco mimo, rozcuchaná, unavená s chutí na colu. Téra

... a pak ho smočili
29.05.2007

                                                                                                    jo-o?

opilého šéfa není radno vynášet v náručí
29.05.2007

                                                                                  Karel: já musím dělat pózy, aby to vypadalo, že vypadám blbě schválně :o)))

                                                                                                   Martu zná celá parta, ahoj Karle

                                                                                                      hvězdné trio aneb tři gráááácie

                                                                                                      to be continued...... muhaha, Téra

musím být součástí nějaké ideologie, abych žila?
28.05.2007

Asi pověsím školu na hřebík a dám se na dráhu věštkyně. Včera milé xBbx, chystající se maturovat právě dnes, povídám dohromady to bude za čtyři, klidně vsadím boty...dnes se ke mně donesla zpráva, že součet jejích známek ze zkoušky dospělosti = 4. A to se dnes učím na test z češtiny. K čemu to, když se můžu nakrásně uplatnit v jiných sférách?! Aha? – Dobrý, zítra se děsím testu z češtiny – morfematicky, tvarosloví, syntax a oprava chyb v textu. Cvika jsem absolvovala, pana profesora obdivovala nejen za jeho životopis, ale i za nezměrnou trpělivost. Z třiceti zapsaných nás chodilo 9, tak věřím v dobrý zítřek. Dočítám Reportáž psanou na oprátce, zbývá mi asi patnáct stránek. Ze začátku naprostý odpor ke gestapákům a lítost nad lidmi podporující komunistický režim. Po pár stránkách odpor k oběma stranám. Za války byl sice komunistický režim utlačován, Fučík se ve svých zápiskách neustále obrací k Sovětskému svazu, Internacionále a soudruhům, doufá v lepší časy... pak ty „lepší časy" přišly, ale zemřel tu téměř stejný počet lidu jako za gestapáků. V tu chvíli, kdy si to člověk uvědomí, přestane Fučíka litovat, fandit mu v jeho víře, víře, že „dobro" zvítězí. Kór když víte, jaké to „dobro" bylo a jak tu vládlo. Zrovna včera jsem četla zajímavý názor na to, jak si představují komunismus lidé ze Západu, kteří v tom nemuseli žít a ke komunismu se hlásí chápou ho úplně jinak, než jak s ním naložili komanči v Čechách, je to spíš o rovnosti, právu každého dělat, co chce, nenechat nikoho chcípnout, když zrovna není ve vatě, chránit přírodu pro další generace a tak...Shodou náhod jsem dnes objevila rok staré číslo reflexu, kde je reportáž s názvem fučíkovy děti ... nadšenci a stoupenci komunistického novinářích, kteří odešli do Kyrgyzstánu a defacto oni založili hlavní město Biškek. Téra

přála bych si vous jako měl Lincoln...
26.05.2007

O půlnoci jsem si mohla začít tvořit rozvrh hodin na druhák. Na jednu stranu je to výhoda, že si můžu zapsat co chci a defacto i kam chci, ano správně, je tu jedno ale. O půlnoci je téměř nemožné se na stag dostat a předměty si zapsat, protože když už se člověk do systému dostane, zapíše si pár věcí a zase ho to vykopne. Takže jsem se o půl druhé rozhodla jít zase spát a dokončit to ráno. Nezbyla na mě jen anglická konverzace a kulturní antropologie. Zajímavé je, že nás chodí na angličtinu tak 130, a kapacita konverzace je jen 25, takže zbytek má smůlu. A to příští rok už není téměř žádná gramatika, očekává se, že už to umíme, pak má ta učitelská úroveň nějak vypadat, že jo. Už jen samá didaktika, morfologie a britské studie. Měla jsem vybrané reálie a historie anglicky mluvících zemích, jenže vše, co mě opravdu zajímá, učí Führer. Sice se teď line univerzitou pozitivní zpráva, že to tu balí, ale dokud ho neuvidím, jak táhne kufřík na kolečkách směrem k Maďarsku, neuvěřím. Včera ten test z Führerem. Otázky typu: popište, proč je vztah kolonizátorů s obyvatelstvem kolonizovaných oblastí podobný vztahu sexuálnímu ...proč je Tarzan emblémem britskosti. A byly tam vytržené věty z povídky o Tomu Patrickovi a my měli napsat, kdo to řekl, komu to řekl a v jakém kontextu. Prostě pět vytržených vět, a to jsem tu povídku četla večer předtím a trefila jsem toho sakra málo. Ano, všimněte si slova TREFILA! Dnes jsem se vrhla na Reportáž psanou na oprátce od Fučíka, a přelouskala jsem Život a dílo TGM. Teď se jdu probírat Pravidly českého pravopisu. A večer někam mezi lidi. Jo a taky se mi v rámci toho sestavování rozvrhu stala dobrá věc. Šla jsem si lehnout asi o půl jedenácté a dala si budíka na půlnoc kvůli tomu timetablu. A zdál se mi sen....vpustilo mě to stagu už před půlnocí a sestavila jsem si rozvrh přesně tak, jak jsem si přála, a ještě jsem s ním pomohla Martě. Nezbyla na mě jen konverzace v aj. Pak jsem se probudila a libovala si, jak je to skvělé, že to takhle vyšlo a nemusím si s tím už lámat hlavu. A do toho mi zazvonil budík, a já šla mžourat do kompu, protože to byl jen příjemný sen:o/ Téra

Maďarsko není Bělorusko, aneb proč Fuhrer neuznává demokracii....?
24.05.2007

Taky když jdete fakt pozdě spát, tak ráno máte chuť a potřebu vstát brzy?! Já teda jo. Už v neděli jsem vyskočila jako srna hned před devátou, a to jsem se uložila ke spánku ve čtyři. Včera jsem šla spát kolem druhé a ráno o půl sedmé jsem už vystrkovala hlavu z postele. O půl osmé jsem už seděla u stolu, snídala a tvořila si rozvrh na příští rok. No a kolem poledne mě přemohla už únava a padla jsem do postele. Usnula jsem nad Reflexem. Od čtyř jsem měla psychologii a asi jsem musela vypadat všelijak, protože spolužačka konstatovala, že nejsem asi ve formě a otevírala mi všude dveře. Místo referátu na předškolní věk jsem si četla článek o masmédiích, který jsem si stáhla z netu a který považuju užitečný k přijímacím zkouškám. Taky jsem si dnes pročítala nějaké podrobnosti o Nobelově a Pulitzerově ceně a v Reflexu mě pobavil, samozřejmě v dobrém slova smyslu, článek o osmasedmdesátileté paní, která má doma počítač, od vnučky už dostala webkamerku, miluje internet, díky němu přišla i na to, jakou plísní trpí její květiny na zahrádce, ráda posílá maily, nesnáší spamy, a nejlepší je prý volání přes skype, ale má i icq. Ty jo, to je fakt dobrej přístup. Protože většina dnešních důchodců říká, že něco takového k životu nepotřebuje a podobně. Nepotřebují, ale je to od nich sympatické. Jinak se příští týden stěhuju z kolejí, je to divný, nějak si to neumím představit. Nostalgicky si tu prohlížím svoje fotbalové sympaťáky všudem kolem na zdech. A taky jsem přemýšlela o svém studiu a rozhodla jsem se, že se nezblázním! Pokud se dnes paní Victoria rozhodne a "najme" si mě jako svoji aupairku na letní měsíce, vrátím se z Londýna začátkem září a zkoušku ze slavistiky a z úvodu do lingvistiky a bohemistiky půjdu dělat v září. Myslím si, že dělat každý týden tři až čtyři testíky či zkoušky až do půlky června je takové adekvátní, že víc v mých silách asi ani není, a zbylé dvě věci si hodím na září. Testík ze slavistiky si dám pěkně v červnu a pak se uvidí. Taky mě trochu hněte paní profesorka na slavistiku, která všecky čtyři termíny vypsala na jeden den a to den, kdy se účastním v Praze přijímacích zkoušek. Na můj mail, co mám dělat, mi odepsala, že si mám první termín nechat propadnou a jít až na druhý. Ovšem tam musí být má úspěšnot o 10% vyšší než by byla na testu prvním. Tfujtajxl. Jdu si pustit nějakou music a předčítat si papíry na zítřejší testík u Fuhrera. Téra

Body painting je i sekání rukou...
24.05.2007

Do indexu zapsány první dva kredity, zítra další, radostná zpráva, že po ranním zápočtovém testu z praktického anglického jazyka jsem se hned odpoledne dozvěděla, že úspěšně splněno, stejně tak biologie a dobrý pocit z vývoje českého myšlení, přestože jsme dostaly snad dvě nejnepříjemnější otázky. Ještě že nepadla otázka na Bolzanovo "Vědosloví". Večer jsem plánovala usazení svého pozadí někde v pubu a fandění AC a parádní góly Pipa Inzhaga, i když ten první byl spíše zásluhou Pirla. Celá knajpa U Váchy fandila Liverpoolu, jak jsem pochopila, jen já se zase musím být na jiném břehu, chjo. Ale nemůžu fandit teamu, který si v semifinále troufnul vyřadit moji Chelsea. Z plánovahé akce ve dvou lidech se vyloupla akce o deseti lidech, přičemž ve finále se sestava změnila. Trochu mě rozhodila slova obsluhujícího týpka čaj si běž uvařit na kolej, a další výmluva druhého rádoby pinglíka nefunguje bojler, neteče teplá voda, proboha jak se vaří čaj? Nakonec jsme zůstali jen já, Karel a Marta, chvíli na to přisedly dvě slečny známé mně z pár předmětů, které po dvou hodinách lokál opět opustily. Do třetice všeho dobrého se k nám přidal týpek v tričku Dead Kennedys´, který se ukázal býti mým spolužákem na slavistiku a jenž mi posílal pár dní předtím materiál k polštině. Takže jsme tam seděli, filozofovali, ano filozofovali! A Karel byl silně pod parou. Hospoda měla zavírací hodiny, a tak jsme se rozhodli zakoupit něco v Zanzu a jít ven. Než si nás obsluha všimla, Karel se objal s jakýmsi mužikem bez domova, který se ho optal, zda nekšeftuje s fetem a dali se do tance na někdejší hit Shut up od Sin Witche Sebastiana, nebo tak nějak. David natáčel, Marta fotila, lidi zírali a ve finále k nim přiběhl na parket pes. Tak jsme vypadli. Karel se nechal vyhecovat, opilý přelezl plot staveniště /ano, tak to teď kolem kolejí vypadá/, vylezl na jakýsi panel, nakrucoval se jak Ježíš a jal se kázat jako Mistr Jan Hus. Během té doby jsme se od kolemjdoucích stihli dozvědět, že z jedenácti bodů na britských, dá Fuhrer zápočet i za tři body. Pak páni ze šestého patra vytáhli požární hadici a Karel vypadal jak po pořadném lijáku, ale donutilo ho to slézt. A nakonec páááárty u študentíků ze šestého patra. Zítra až večer psychologie, muhaha. Takže vykompenzuju nespavost posledních dní a budu čííííst, chci dočíst mého oblíbence Amose Oze a jeho Fimu, která mi tu leží už hooodně dlouho, a taky jsem si přivezla Kurta Vonneguta a jeho Snídani šampionů, plus třetí série Přátel. Škoda, že se z Přátel nedělá nějaká zkouška, bych ji dala. Téra

Pokud nebude v pastě fluorid, vyoxiduje v tubě...?
22.05.2007

Jako zpráva dnešního rána se na seznamu objevil titulek ODS chce, aby učitelé nemuseli mít vysokoškolské vzdělání! Poslanci předloží sněmovně novelu zákona do 14 dnů a chtějí ji prosadit ještě tento rok. Tohle je dost diskutabilní. Už proto, že zrovna v pedagogice řešíme, jak by učitel měl přistupovat k hyperaktivním žákům, dětem z lehkou mozkovou disfunkcí a jinými handicapy. Prakticky během hodiny a půl jsme to probrali, a to nás tedy opravňuje učit na základních školách. V článku totiž někdo argumentoval tím, že tohle středoškoláci vědět nemůžou. Jenže ono není nic těžkého na tom sehnat si potřebný materiál a během pár dní to nastudovat, v tom určitě nebudeme my, co to studujeme, napřed. Tak třeba si myslím, že učitelé-jazykáři žádný peďák nepotřebují. Mluvím ze své zkušenosti, i když pouze zatím po prvním roce, se třemi dalšími před sebou. Nicméně  krom pár nových slovíček mi tenhle rok nic nedal. Spíš kdybych si občas neprolistovala jinou knihu než učebnici a nedívala se na kompu na filmy v původním znění, stála bych na místě. Učit jazyk, zase mluvím jen ze zkušenosti s angličtinou, by na základní škole mohl klidně člověk s potřebnou státní zkouškou či mezinárodním certifikátem. Totiž soudím, že lidi, kteří vylezou z libereckého pajďáku jsou schopni v té sedmé třídě učit, ale žádné terno to nebude. Nemám možnost srovnávat s ostatními peďáky v republice, tudíž bych nerada, aby to znělo moc pejorativně, že jako mám něco osobního proti mojí škole. Btw výhrad mám fůru. Dějepisáři, občankáři a jiní – áři vysokou vystudovanou mít musí. Být jen lekci před svými žáky je trochu potupné, na jednotlivých katedrách je alespoň jistota, že vám to natlučou do hlavinky, ať chcete a nebo nechcete, tudíž budete před žáky předstupovat s jistým vystupováním vědce, jak kdesi napsal pan Šimek. --- A jinak jsem ráda za přátelé, které mám, poslední dobou se ukazuje, kdo je fakt kámoš, který nepodtrhne Tvůj sen, přání a cíl, a naopak osoba, kterou po pár letech přátelství odepisuješ ze svého života. Park Drive hudba na dnešek. Téra

svatou pravdu mám.... já
20.05.2007

Woltrák slavil narozeniny! A když je to váš skoronepokrevní bratr, musíte se takové akce povinně účastnit. Takže jsem nechala themu themou, wollongong wollongongem, chytří vědí, že jedna akce se konala v hk druhá v „nóbl" podniku zděřina, a rozhodla jsem pozvednout sklenku na Tomášův pokročilý věk. Rozhodnutá, že kvůli studiu, dorazím domů velmi záhy. Kupa nových lidí, velká kudla, která ze mě i Toma udělala skutečné příbuzné. Pod vlivem hecování a lihovin, které se mi tea vyhýbaly, jsme se oba řízli, abychom byli jako Vinnetou a Old Shaterhend. Ale byla jsem říznutá profesionálně, holt dozor musí být. Škoda, že Tom nedošel domů po svých. Užil si své narozky až na samé dno:o) Mejdan pokračoval u Toma bez Toma, ale v rámci alkoholového opojení říkali někteří věci, které se neříkají, a tak se to před čtvrtou rozpustilo. Ve čtyři jsem padla do postele a v devět už se hrabala z postele, abych se nevybodla úplně na školu. Ani nelituju, že jsem si nechala uniknout flošnu, lvmen, themu a spol, tohle byla vypečená akce. Tak happy birthday, bro! Téra

Al Paciniho zadek se cítí nejistý...
17.05.2007

Už jsem zvyklá, že když mě někdo fakt nevytáhne ven nebo na nějakou akci, tak prostě nikam nejdu a jsem doma. Ale vzhledem k tomu, co se teď na mě kupí, jsem ráda, když o weekendu hodím nohy nahoru a maňánas. Z čehož prý plyne, že se ze mě poslední dobou stává suchar. Zajímavá teorie. Vlastně jí úplně nezavrhuju. Něco na tom bude, že už nebendím všude možně každý večer. Tohle o mě řekl člověk, který se posledních pár měsíců rochní, řekneme možná spíše topí v alkoholovém opojení, a u kterého jsem před třemi lety zapomněla diář, kde zjistil, jak to s mými společenskými „dýchánkami" je a byl překvapen, jak se to všechno dá stihnout. Nazvedlo mi to mandle. Co vám člověk, který si s vám povídá nalitej, obviňuje vás z toho, že jste egoistická kariéristka, která si jde za svým, může jinak říct milého?! Tak jsem o tom pak pár hodin přemýšlela. Nepředpokládám, že si léčí nějaký mindrák, ale vadí mi, že shazuje moje plány. Dobře, dejme tomu, že jsem cílevědomá, což se trochu pere s mým lemplovstvím většinu věcí /hlavně školních/ nechávat na poslední chvíli, chci se v životě mít dobře, být nezávislá a nemít pocit, že jsem život proflákala. Tím prý ztrácím na lidskosti. Nevím, řekla bych, že ve mně ten samaritánský duch je, takže o nějaké ztrátě lidskosti nemůže být ani řeč. Je zajímavé, jak mě dokáže rozhodit nakalená osoba. Můžeš si gratulovat. --- Jinak DC++, které mám nově nainstalované na koleji, je naprosto úúúúžasné, je to jako závislost, najít si, co chci, dát stahovat a do chvilililililinky finíto. Co se týče hudby, mám snad všechno! A přeci nemám dost. Mým novým objevem jsou Robocop Kraus. Pro některé asi žádná novinka, ale já jsem mile překvapena. Pak se mi taky hodně zamlouvají Levellers z Británie a nejvíc nejrychlejší je rakouská kapelka Mönster, kterou jsem viděla live už loni v centrálu spolu s Karlíkama a Amandou. Nááááářez. A jinak jsem tea překonala veškerou svou nespolečenskost a v sobotu kráčím na Tomášův mejdan a maximálně tak s colou, na které začínám mít solidní závislost. Jinak jsem neměla retko už dobré dva měsíce, sama si tleskáááám! tleSKAčka Téra

 btw stáhla jsem 16. řadu Simpsonů... ve španělštině

je lehčí odstěhovat pianino nebo odstavit Nashe? Canada won the Championship!
13.05.2007

Ve finále to nebyl tak špatný weekend, ačkoli se mými společníky staly skripta, knihy a stohy papírů. Ale zase mám pocit, že něco umím. Včera jsem se pro jednou vybodla v knihovně na odborou literaturu a konečně si přivezla domů to, co chci fakticky číst. Před chvílí skončilo finále MS v hokeji. Letos jsem tomu moc nedala. Viděla jsem pár našich zápasů, ale nějak to šlo mimo mě. Takže až finálový zápas mi tu na pozadí té předzkouškové atmosféry běžel. Můj favorit bylo Finsko, ale Kanada byla lepčejší. V mých očích tomu dává plus jen to, že generálním manažerem je můj oblíbenec Steve Yzerman. Moje music pro tento weekend From Autumn to Ashes. Téra

přejela jsem kočku, budu mít smůlu?
12.05.2007

Pátek se přehoupl v sobotu a já nemůžu spát. Notebook v posteli na klíně. Plánuji si před spaním pustit ještě alespoň jeden díl Přátel. Ráno jedu do knihovny pro další zásobu literatury. Přestože mám kvantum učení, rozhodla jsem se, že si přečtu od Davida Lodge Den zkázy v britském muzeu. Chystám se přes weekend zpracovat semestrálku na téma židovství. Máme to vytvořit ve skupince a odeslat do konce zkouškového období. Ale protože bych ráda zápočet dostala již přespříští týden, rozhodla jsem se to vypracovat už teď. Máme to na dvě stránky, což je pohoda. Chtěla jsem to zpracovat jako reflexi toho, jak žijí dnešní Židé, jaký zaujímají postoj k popíračům a jak se snaží bojovat za to, aby se na holocaust nezapomnělo. Čeká mě toho fůra. A hlavně zítra večer /vlastně dnes, na net vyvěsím tenhle post zítra dopoledne/ mi má zavolat rodinka z Londýna, tak uvidíme, zda pojedu k nim nebo k někomu jinému. Včera večer jsem seděla nad povídkou napsanou skotskou angličtinou a ještě zastaralou a překládala si ji na dnešní britská studia s Maďarem. Ráno jsem si přivstala a dodělala to. Celkem to bylo deset stránek. Zjistila jsem, že sice to přeložené mám, ale ani za mák tomu nerozumím. A cestou na MHD, kdy jsem vysondovala, že u minulé skupiny se na to vyptával a byl trošku nerudný /představte si, co je u hysterického Maďara míra trošku!/. A tak jsem se rozhodla vybrat si absenci. Byla jsem snad jediná z našeho kruhu, kdo si áčko ještě nehodil, tak proč ne. Test je stejně až příští hodinu, a nechat na sebe křičet jsem nechtěla nechat. Půjčila jsem Míše své papíry s překladem a odklusala na nádraží. Když už jsem byla v Náchodě, přišla mi sms, že si Maďar obešel učebnu, nahlédl do našich papírů, a kdo tam měl nějaké poznámky, tomu dal automaticky zápočet a už nemusí na test. Hmmm, a já tedy píšu za dva týdny test. Tomu se říká pech jak sviň. Naštěstí z textů, které mám načtené. Jen jsem to už mohla mít z krku. A nejhorší zážitek dnešního dne, vlastně už včerejška, je půl jedné ráno, přejela jsem kočku! Jela jsem pro ségru do pubu a cestou zpět do kopce k nám na sídliště, mi vběhla přímo pod kola nějaká zrzečka. Pokusila jsem se strhnout volant, ale schytala to. Hrůzný pohled ve zpětném zrcátku. Rozplakala jsem se ještě za volantem. Házela sebou jako při epilepsii. Teď z toho nemůžu spát. Zabila jsem kočku. Dnes mě to utvrdilo v tom, že si jednou vezmu nějaké zvíře z útulku. Sice jsem trvala na westíkovi, ale nějaký opuštěný pes si zaslouží, aby se dostal k jednomu pánovi. A tím budu já. Poslední dobou mnou hýbou samaritánské pudy. Tomáš mi v neděli vymlouval moji myšlenku, že jen co budu chodit do práce, adoptuju si na dálku nějaké dítko, které budu pár tisíci ročně podporovat. A ráda bych přispívala nějaké nadaci. Prý mě jen oškubou. Ale já věřím, že ty peníze se dostanou k těm správným lidem. Vím, že moje druhé já toužící po spravedlnosti je někdy pěkně naivní, ale nechci jen nečinně přihlížet. --- Ve čtvrtek jsem si otevřela webovou stránku Reflexu a bouchnul mě do očí titulek, že Honza Dědek dělal interview s Avril Lavigne a byl velmi překvapen. Pochopila jsem ze dvou vět, že v negativním slova smyslu. A tak jsem si dnes Reflex koupila. Usadila se v Liberci na nádraží a dala se do čtení. No, překvapená jsem byla, a pořádně. Nečekala jsem, že v hlouposti téměř dosahuje mety Britney Spears, Paris Hilton a jiných slavných kreatur. Diamantový prsten. Krásný, že? A ani se neptejte, kolik stál. Přesně to samozřejmě nevím, nemohla jsem se přece svého manžela ptát, ale odhadovala bych to tak na půl milionu dolarů. A taková žádost o ruku se přece neodmítá. Celý ten rozhovor byl neskutečně hloupý. Ona byla hloupá. Téra

.... když se Ti zdálo...
11.05.2007

Všechny mé oblíbené osobní weby mění plášť, začala s tím Charlottka, minulý týden Melony, Bee a dnes i Ailyn. Ten květen je nějaký revoluční? – Marta mi přiveze photoshop, konečně se naučím upravovat fotky po svém a „kolážovat", i když bloguje.cz se mi stále nezajídá. Téra

Miluju Friends, Rosse nejvíc!

Redukce kvantity hlásek je dle ortoepického pravidla v češtině nepřípustná
10.05.2007

Asi jsem se zbláznila, ale naflákala jsem si dobré dvě třetiny všech zápočtů a zkoušek do května, přestože oficiálně zkouškové začíná až 25. května. A to jsem dnes byla, v rámci zachování svého zdraví, spolužáky přemluvena, ať se dohlásím ze zkoušky z pedagogiky, na kterou jsem se zapsala nerozumně na 28. května na brzké ranní hodiny, a v ten samý týden mě čekají ještě tři další zkoušky. Takže jsem pedagogiku, kterou považuju za netěžkou, na 6. června. Jen musím vymakat portfolio. Jinak jsem natolik busy, že si chodím i po hospodách, dnes jsem se na chvíli vydala. Ale to proto, že mám pocit dobře odvedené práce, co se týče mého referátu na psychologii. Požadavek byl, že celá naše skupina, tedy čtyři členové, musí mít referát minimálně na hodinku a zpaměti. Sešli jsme se více jak půl hodiny před "akcí", a k velkému pobavení jsem zjistila, že ostatní tři členové mojí partičky to mají na tři stránky maximálně a nikdo to neumí. V tu chvíli jsem byla klidná jako želva, protože svých sedm stránek jsem jakž takž uměla. Naštěstí paní profesorka měla potřebu během naší řeči spoustu věcí doplňovat, takže se ten referát na tu hodinku a kus protáhl. Úsměv ve tvářích vykouzlovala /pravděpodobně nechtěně/ kolegyně, která měla potřebu seznamovat nás v rámci psychologie se svými zážitky s lidmi v okolí. Bohužel této slečně nebyla dána potřebná dávka smyslu pro humor, takže zatímco pro ni to bylo velmi vážně, my si schovávali úsměvy za papíry. Když jsem se dostala k závěru své práce a vyjmenovávala důvody toho, proč se ženy rozhodnou pro přerušení těhotenství, zeptala se mě, zda může mít dotaz. V předchozí části svého referátu jsem uvedla, že 80 milionů žen ročně ve světě otěhotní nechtěně a 50 milionů z nich se rozhodne pro potrat. Vcelku nevinně se dotázala, jak je to možné, když v Česku žije jen deset milionů lidí a všichni jsou informovaní o antikoncepci. Nevím, zda v povodí Konga mají o hormonální antikoncepci ánunk a zda mongolští pastevci posílají své ženušky na případnou prohlídku k ženskému lékaři, který je informuje o těchto zázračných pilulkách, dovolujím oddávat se milostným radovánkám beze strachu z případného nečekaného příjemného očekávání. – Jinak jsem si stáhla celou první sérii Friends, takže až zasednu k překladům na zítřejší hodinu s Maďarem, pustím si je jako kulisu. Jinak jsem vás zpravila o svém působení ve škole a zapomněla zde uveřejnit, že mám za sebou první zápočtový test, a pokud budou všichni svatí stát při mě, tak ho nejspíš dám. Ach, miluju cockney a anomálie. Téra

festivaly mě zase minou...
9.05.2007

Kua, byl to den na h..... Chytří si doplní, ostatní si doplňte, co chcete. Déšť, který mám jinak moc ráda, na mě působil uspávajícím dojmem. Jinak jsem se učila na čtvrteční zápich a tlačila si do hlavy psychologii. Sejří mě, že když se řekne mezi lidma z kruhu, že se jde do pubu, sedí se a rozebírá se škola. A když nadhodím, že je tu nějaký koncert, nikdo to neposlouchá, všichni mají jiný hudební vkus. Dnes, když už jsem si zoufala, jak vyrazím sama, se mi hrnuly zprávy, jak by všichni šli, kdyby neměli referát do školy... Některé odpovědi se trochu popíraly. Nakonec jsem vyrazila s Markétou, Mááárovou bývalou slečnou a její partičkou. U Váchy hráli H.A.T.E!, Stolen Lives a Alco Coma. Po prvních třech písničkách partička odcupitala za "lepším". Rozhodla jsem se setrvat. Poprvé jsem na takové akci byla naprosto sama a výborný. H.A.T.E! jsem už slyšela live v Centrálu a mám jejich demo, proto jsem se na ně těšila. Pak přišla liberecká partička asi študentíků, i když ten jeden vypadal jako čmelák v zeleném a gitááárista se do školy také nehodil. Věkem. Začátek slibný, music fajn. Texty lehce buranské. Čím víc se blížilo finále, tím buranství v textech přibývalo. Ale budiž. Basák z dálky vypadal jako Tomáš Vartecký. Stolen Lives, zlatý hřeb večera. Pro mě určitě. Pro lidi, kteří se okopávali při Alco Comě, asi ne, a hcboys si to užívali. Zítra ráno vynechávám cviko z angličtiny. V tomhle semestru dobrovolně poprvé. Ale já bych před šestou fakt nevstala, půjdu až na blok následující. Jinak jsem odkývala Woltrákovu oslavu narozenin, čímž jsem ho prý velmi potěšila, protože jsem byla původně přesvědčená, že nedorazím. A dnes se ozval Šimon, jestli s ním nepojedu do hk na Flošnu. Hrají tam třea Lvmen a Thema. Opět se asi opakuju, ale ubohost opilých homo sapiens, a ještě konkrétněji pár dívek u Váchy mi přišla opět odporná. Vypadají a chovají se tak uboze. Téra

Let´s go fucking crazy
7.05.2007

Weekend byl nakonec mnohem zdařilejší, než by kdo, tedy já, očekával/a. Sic jsem se děsila, že v pondělí mě čeká návrat do metropole pod nejmenovaným vysílačem a ve čtvrtek odříkávání referátu, který umím tak ledabyle. Já se fakt snažila! Ale když člověk zadá do vyhledávače svobodné matky, protože shání materiál o problematice svobodných matek, a vyjedou mu samé inzeráty, kde svobodná matka hledá amanta či tatínka pro svoji ratolest, těžko můžu vymýšlet něco do svého referátu. Večer jsem strávila očucháváním Jima Beama. Pouze očucháváním, a to spíš takovým, kolik toho vydržím. Při každém přičichnutí se můj žaludek nebezpečně zhoupl, to mě ale nutilo nasávat čím dál víc a hrozilo nebezpečí, že útroby mého žaludku nebudou udrženy na uzdě, proto jsem odcupitala na bar s jahodovým koktejlem. Nedělní plán zněl: Divokej Bill. Zalarmovala jsem Woltráka, se kterým jsem na koncertě DB byla před pradávnými časy, a on přislíbil svou případnou účast, pokud sežene vstupenku. Před touto velkou slávou mě čekala přepadovka třech přátel a jejich čtyřnohých druhů a menší výlet s kornetem, mňam. A pak už jsme s Tomášem hodnotili prezentace jeho spolutrpitelů z hradecké univerzity, zasmáli se nestíhajícímu číšníkovi v restauraci a uháněli na DB. Jsem spokojená, protože vyskákaná. Užila jsem si to. Jediným nepříjemným bodem byl dvoumetrový zapáchající muž, který neměl stabilitu v rukou a tak rozléval cocacolový mok všude kolem. Předkapela Apple Juice. Už předtím jsem mlsně pokukovala po roztomilém týpkovi, kterého jsem odhadovala na muzikanta. Trefa. Kytarista z výše zmíněných AJ, který bohužel gitááárku musel kvůli natlučené ručce odložit a koulet tak pouze očima a pokoušet se o zpěv. Music dobrá, vokály slabší, hlášky úsměvné. DB, to byla energie, krůpěje potu za krkem, škoda jen, že nezazněla skladba Pocit. Jsem nadšena. A jinak jsem s díky odmítla cestu do Děčína na Abhorrence, ačkoli jsem asi blbá. No neva, omyly se stává proto, aby se z nich jedinci lidského pokolení ponaučili, no ne? Týdžej mě měl podávat podrobné info o stavu hokejového utkání Česko-Kanada, občas tea něco do mobilu napsal, ale jinak děkuji Vašku Bláhovi z kapely DB za zpravodajský deník. Téra

O dortovi a Terezce
5.05.2007

Tak jsem zakřikla to, že umím trochu vařit. Můj nejlepčejší kamarád slaví čtyřiadvacetiny a já se rozhodla upéct mu dort. Slovo upéct je v mém případě velmi silné. Takže jsem ráno zaběhla do supermarketu, koupila tam plechovky s ovocem, tvaroh a korpus, a jala jsem se do přípravy toho monstrózního díla. Vypadalo to po celou dobu velmi slibně. Pomineme-li fakt, že se mi trochu připálil vanilkový puding. Nakonec, když jsem si dort zálibně prohlížela ze všech stran, rozhodla jsem se, že ho z boku potřu čokoládou. Objevila jsem v ledničce ledovou čokoládu – Ice Age – rozehřála ji a dala se do roztírání. Nejenže mi nestačila na posledních pět centimetrů, ale když zaschla, můj dort vypadal jako těžce spálený. Teď nevím, co s tím, jsem trošku bezradná a úplně se stydím mu to odevzdat. Jenže mi volala jeho slečna, a já jí to prozradila, tudíž teď ten dort budou čekat. Ježíškunakřížku, co s tím? Téra

porazíme Braty?
5.05.2007

Poslední dva dny jsem strávila ve školní družině, jakože praxe. Mezi prvňáčkama. Mňamka to byla. Půlka mi říkala paní učitelko, pár mi jich říkalo paní učitelko, ale přidávalo k tomu hele a tykalo, a zbytek mi rovnou tykal:o) Upletla jsem si na sebe trošku bič, koupila jsem jim hned pro začátek dva pytlíky bonbónů a hráli jsme Kufr, pak už si žádaly bonbony za všechno. V pátek jsem jako cenu pro vítěze soutěže koupila Milku a jeden pytlík bonbonů a málem se porvaly. Kluci byli správňáci, občas se sice trošičku vztekali, žalovali, plakali, ale jinak byli zlatí. Na každé ruce jsem měla pověšených pět holčiček, ale některé byly fakt milounké. Nejvíc mi dělalo problém vnímat deset dětí, které se na mě snažily mluvit naráz a všichni o něčem jiném, takže jsem poslouchala pravidla hry Orel a myšky, kterou mi vysvětloval Martin, prohlížela si digitálky, které měl Honza, zároveň jsem chválila Dominičin dres na gymnastiku, poslouchala od Kuby, jaxe hraje cukrkávalimonádačajrumbum a snažila jsem se ubránit tomu, jak se mi Hanička snaží sundat z ruky korále. Ale jinak musím vskutku uznat, že to bylo moc fajn a ještě se za nimi skáknu podívat. – Večer měla být akce v Nováči, ale nějak jsme zbyly jen já a Ester, plus se přidala Lenka s Petrem, a tak jsme si dali dostaveníčko v Seladonu a bylo to docela v poho. Dnes jdu na kus řeči se Strejdou Sokolem a pak na Týdžejovy narozky, 24 let, žádné mládí už. Jdu mu udělat dort. Téra

Modrá padla, příště snad modrá
2.05.2007

Tak 4. června se budu potit nad přijímacím testem na fakultě sociálních věd v Praze. Uvidíme, co z toho bude. Bylo mi zapůjčeno vše, co se probírá na přípravném kurzu na žurnalistiku včetně zkušebních testů. Překvapilo mě, jak precizně a do detailů je to probíráno. Byl tam i seznam tiskových zpravodajských kanceláří a veřejnoprávních televizních stanic celé Evropy. Už jsem skoro dokončila referát z psychologie, zatím ho mám na sedm stránek a nejsem si jistá, jak ho odříkám zpaměti. Sice je to zajímavé, leč v mém podání by to nemuselo být tak efektivní. Jinak jsem asi v předminulém postu zmiňovala své nové pralesní zvyklosti jako je pojídání krupicové kaše vidličkou. Včera moje nově nabrané etické způsoby nechtěně vyvrcholily. Seděla jsem u stolu a krájela si pizzu. Problém byl ten, že jsem držela v ruce lžíci a nůž a udivovalo mě, jak to jde těžce. Týnka mi vyměnila lžíci za vidličku. Hned to šlo kupodivu lépe. Večer jsem ještě, coby dlouhovlasé děvče, sledovala fotbal. Pro mě již neúnosná délka vlasů dosahující na lopatky, nedajíc se česat, žehlit ani jinak upravovat, mě donutila navštívit kadeřnický salon. Vlasy jsem si nechala tak o dobrých osm cenťásků zkrátit, hlavě to odlehčilo. Ale to jsem odbočila, protože tématem bylo neskonalé fotbalové zklamání, kdy můj team číslo 1, Chelsea, prohrál v semifinále Ligy Mistrů s borcema z Liverpoolu. Nic špatného jsem těm dobrým liverpoolským hochům nepřála, jen neproměnění pár penalt. Bohužel Robben a Gemini za Chelsea neproměnili. /*právě hraje AC Milan s Manchesterem a skóroval můj oblíbenec Ricardo Izecson dos Santos Leite alias Kaká/. Při penaltách jsem byla pekelně nervózní, ale věřila jsem Čechovi. Nutno podotknout, že jsem až do poslední chvíle věřila, že Drogba nebo Essien skórují. Především Didier je muž nastavených minut. Teď mám jasno, pokud postoupí do finále AC, fandím AC, pokud nedejbože postoupí Reds, fandím Liverpoolu. Téra

i takhle to vypadá
1.05.2007

emo = erotický masážní olej
1.05.2007

Na Stolen Lives v Nováči mi xBbx vyprávěla o tom, jak její kamarád Matěj natáčel na emo srazu reportáže s těmi rádoby emodětmi. Před chvílí jsem to objevila na youtube a bavila jsem se královsky. Děti s „ikskama" na rukou pokuřující cigaretku a pijící colu z Mekáče. Podle mě přes tu patku na sebe nemohli ani vidět. Seděli na lavičkách a rozohňovali se do kamery nad pozéry, oni samozřejmě k pozérům nepřísluší. Ale co je emo, to už nevěděli. Jen to, že je to teď velmi módní záležitost a taky to, že emo jsou My Chemical Romance a Billy Talent. Mám v kompu starší alba MCR a není to tak kýčová záležitost, jaká se z ní stává teď. A to je dost děsící. Normální slušný člověk, aby se bál jet mezi ta písklata na koncert. Dřív se alespoň od sebe dali vyseparovat pozéři a emolidi, dnes, když každý rádoby módní stánek nabízí pruhy, lebky, puntíky a hvězdičky, je za tři stovky emo každý. Deníčky si ty děti nepíší, nehty si neokusují, nepořezávají se žiletkou. Btw ať si Ti praví emopeople vytetují vlašťovku, pak se budou lišit, checht. --- Čarodějnice proběhli v lehkém alkoholovém oparu většiny společníků. Mně byla zima. O půlnoci pod třešní jsme si dali dostaveníčko s Týdžejem, Mejty a Indiánkou, přičemž Indy se svojí ladnou nožkou prošlápla sklo na skleníku nevrhlého dědečka a byla z toho po zbytek večera nešťastná. Cesta domů byla táhlá, pomalá a legrační. Bylo nad síly Indiánky, která zlikvidovala během večera a noci dvě lahve šampaňského s jahodami, absolvovat cestu přes celý Náchod, ale nakonec se zadařilo. Když jsem kdysi požívávávávála nápoje s obsahem lihu, vzpomínám si, jak jsem nerozuměla tomu, že něco vyprávím a všichni se smějí, ačkoli mně to připadá natolik vážné téma. Ale to už je pár let zpět. Včera Indiánka vyprávěla a vyprávěla, zopakovala stejnou věc několikrát a já si říkala, že mi jí je vlastně líto. Opilé děvče. – Přemýšlím, co budu dělat. Buď se pustím do knížky od Hannah Arendtové, kterou musím přečíst na filozofii, nebo si začnu zpracovávat otázky na pedagogiku, tvořit referát na psychologii a nebo se učit na přijímačky na fakultu sociálních věd, poslední varianta, zalézt si do vany, podřezat si žíly a být emo. Jdu na tu psychologii. Téra