Dějou se teda věci. Šla jsem do knihovny a dostala tam bonbon jako u doktora. Co dostala, já si mohla dokonce vybrat z mnoha příchutí. Odnesla jsem si stoh literatury, teda deset knih a většinu týkající se teorie literatury, prostě škola volá, no. Naskládala jsem to do tašky, hodila přes rameno, které mi, než jsem došla domů, málem upadlo. Škoda, že je nesplnitelné přání, aby se mi to z ramene dostalo do hlavy, uložilo se to a prostě to přebývalo v mé mozkovně. Taky jsem včera sledovala tiskovku k pořadatelství MS v klasickém lyžování v Lbc 2009, no komedie to byla. Kateřinu Neumannovou uznávám jako zdatnou lyžařku, která nás v běžecké disciplíně jako zemi zviditelnila, ale jak moudrý nápad dosadit ji do křesla prezidentky pořádající MS, ukáže čas. Feministky by mě neměly rády. Ale nevyhýbala se otázkám novinářů, to zase ne. xxx Nakupovala jsem „drobnosti" do Lbc. Pár sešitů. Usoudila jsem, že když píšu dva předměty obvykle do jednoho sešitu, jen každý z jedné strany a beztak se do půlky nedostanu, postačí sešity tenké. Také gumu jsem si zakoupila. Váhala jsem mezi dvěma, ale na té jedné bylo tak hezky napsané PRYŽ, neodolala jsem. No a pak takové ty srandy, o kterých si člověk myslí, že je to samozřejmost, a že když nás tam bude bydlet šest, objeví se to v kuchyňce šestkrát, ale nakonec se stejně cpou do košů igelitky, což mě sejří, když to vynáším a najednou se to uprostřed cesty ke koši protrhne, a tak jsem pořídila igeliťáky do koše, jar, staff na smejčení a tak. xxx Taky jsem viděla Šmidberský, poslední dobou tuhle kamionovou společnost moc nevídám, vystřídal je Willi Betz, checht. Už v GB jsem párkrát na dálnici spatřila kanárkovou žlutou plahočící se po motorway a vídám je zde téměř denně. xxx A taky se asi půjdu svlíknout a lehnout na kruháč a protestovat, aby s tím šíleným průjezdem Náchoda něco dělali. Jinak se tu do roku 2015 všichni zblázní. xxx Šla jsem na Medvídka, a bylo to bravurní!!! Recenzovat to nebudu, to udělají za mě jiní, beztak na to každý správný zvědavec šel. Miluju Hřebejkovsko-Jarchovské náměty, a stejně tak Petra Šabacha. Téra

Dnes odpoledne, když jsem přebírala papírový sběr, abych se odpotácela s obrovskou krabicí plnou novin, časopisů a krabic do místní popelnice na veškeré papírové harampádí, pustila jsem si k tomu ženský fotbal. Mistrovství světa, semifinále, Norsko-Německo. Fotbal ano, ženský až do teď ne. No, plná rozpaků. Hele, nejsem chlap, tudíž si nemyslím stejně jako dobrá polovina lidstva, že fotbal není pro ženy, ale teď zavírám oči, jako by mi měl přistát políček na tvář, a říkám NE. Nemělo to moc systém, prostě se jen honily za míčem, kopaly, občas si nahrály, a mám pocit, že i když to byl ženský fotbal na nejvyšší úrovni, i nějaký ten přebor by je přehrál. Co hodnotím velmi kladně je bojovnost a zarputilost, která někdy mužům chybí a tyhle fotbalistky se ukázaly jako osobnosti. Hodně lidí fotbalistům nadává do slečinek, kteří se neustále válí po zemi a simulují, s čímž silně nesouhlasím. Ale tyhle ženské, to byly borky, nějaký pád, faul, je nemohl odstrašit, aby se dál obětavě vrhaly po míči a ledascos překously. Ať si ti rádoby páni lidstva myslí, co chtějí, ale ženy jsou od přírody mnohem silnější osobnosti a víc vydrží, kdyby nebylo žen, lidstvo by začalo vymírat, protože žádný chlap by neporodil kvůli bolesti. Teď se ale vzdaluji tématu fotbalu. xxx Tátu napadlo, že bychom mohli jet na fotbal, protože Náchod hraje pohár proti Viktorce Žižkov. Takže jsem skočila do kalhot, natáhla mikču, štýlově obula brčálové kecky a růžové rukavice, na třikrát se omotala šálou a mohli jsme vyrazit, no jo ale... žehrám na to, aby byl postaven obchvat Náchoda, protože jinak se brzy může stát, že se od nás do centra města jednou už vůbec nedostaneme. Prostě to nešlo. Všechny zkratky zacpané auty, a ani ten nejtrikovatější trik nevyšel, takže vidina toho, že přijdeme o první poločas, nám vehnala slzy do očí a poslal nás domů. Až k nám jednou pojede nějaký veeelmi důležitý politik a jeho auto se zastaví v kopci do Vysokova a uvízne v hodinové koloně, pak možná se začne něco řešit. Doufám, že já už u toho nebudu, moje bydliště bude někde jinde, protože jinak, jinak vyletím z kůže. Nasrat. Téra

Asi nikdy mě nepřestane fascinovat, jak země, která leží severovýchodně od nás a v mém městě je dokonce hraniční přechod, je tak neskutečně puritánská a dá se říct, že i nesvobodná. A ani další přečtená reportáž na toto téma mě nezrazuje od touhy navštívit Krakov a Osvětim. Je zvláštní, tedy zvláštní v rámci mých přátel, kdy nemám potřebu navštěvovat země typu Tunisko, Turecko, Djerbu či Egypt. Nelákají mě tuny a duny písku, čtyřicetistupňová horka a třicetistupňová teplota moře. Ač moře považuji za jakýsi osmý div světa, takové to dovolenkování ve spojitosti s ním nevyhledávám. Čímž nechci říct, že bych si žádnou dovolenou na jihu neužila. Lákají mě pobaltské země, státy Beneluxu, Francie, Německo, Rakousko, Skandinávie, hodně moc Irsko, a taky jsem probádala zatím jen zlomek britské monarchie. A právě poslední dny na mě padla cestovatelská touha víc než kdy předtím. Ale dávám to do spojitosti s mojí obsesí podzimem, který považuju za nejvhodnější pro tápání amsterodamskými uličkami, návštěvami muzeí v Londýně, focení větrných mlýnů přehrabováním se ve věcích na bleších trzích na Západě. Kača mi v pátek vyprávěla, jak si užila čtyři dny v Londýně dva týdny zpět. Já tam žila půl roku a myslím, že jsem toho tolik neviděla. Asi záleží na lidech, se kterými se člověk vydává za poznáním. Unavené aupairky touží o weekendech po klidu a utrácení pracně sesbíraných libřiček. Ale teď přeháním. xxx Včera jsem cestovala do Lbc na zápis. Ach, byla to šaškárna, přes tři stovky jsem procestovala, abych dostala razítko, stala se regulérní druhandou a užila si poslední týden volna. xxx Taky jsem dnes navštívila zubaře, achich ouvej... můj již dááávno mrtvý zoubek je opět v zánětu, a tak mě čeká nejdřív čištění kanálků a pak případná sekání kořenů zubu. Člověk se pak kapacit v bílých pláštích a rouškou na puse nemá bát, že jo. xxx Ve čtvrtek se chystám na Medvídka. Odmítám číst recenze a strkám si prsty do uší, jakmile slyším, že se o tom někdo baví, já se těším, víte?! A jinak tak tápám a bloumám, přemýšlím, co číst, co mě chytne, zaujme. Od příští týdne už mnoho času nebude, počítám opět s kvantem literatury povinné, takže co přečtu jen sama pro sebe, bude k plusu. Zítra budu v knihovně pátrat po Ohlasech písní ruských. A zjišťuji, že poslední dobou si knihy víc užívám tím, že na ně není tolik času. xxx Dnes jsme už asi po stopadesáté dumaly s Bb nad tím, proč někdo, kdo chodí jako kachna a chová se jako cvok, má chlapa jako je Collin Firth, abych uvedla na pravou míru pro Neználky, Mark Darcy, a tou kachnou je Bridget Jones. Člověk, který je po injekci u zubaře takový nablbý, se rád dívá na takové věci, jeho truchlivou mysl to alespoň trošku pobaví. Téra

Zítra jedu na zápis. Dostanu razítko do indexu a zase můžu jet zpátky. Dopoledne jsme tu s Indiánkou společnými silami překládaly jakousi business english pro její seminárku, po dvou prohýřených dnech mi to moc nemyslí, a odpoledne jsem se věnovala spánku a tenisu. Dva sety, kdy Tomáš Berdych prohrál s Federerem (řekla bych, že tentokrát než famózní neporazitelnost Federera stála při něm paní Štěstěna), jsem udržovala pozornost, ale pak mi víčka spadla. Taky dorazila Bb, dívaly jsme se na Bokovku, což by se mi asi za jiných okolností líbilo, takhle nemůžu posoudit, znovu jsem usnula /v týdnu plánuju celý film od začátku a při plném vědomí/, takže mi Bb nosila čaje a mluvila na mě a nakonec jsem si přinesla index, abych si zapsala předměty na celý druhák a tím dala spánku najevo, že o něho na chvíli nestojím. Já se fakt do školy těším!!! Čímž si občas trochu protiřečím. Ale mám takové ty záchvěvy, kdy už zase prahnu po vzdělávání a lidech v Lbc, a pak zase takové ty ponuré myšlenky, jak společnost vysokoškolské vzdělání nadhodnocuje a já jsem pouhou obětí dnešního hierarchického systému hodnot potenciálních zaměstnavatelů. Taky jsme se s Pavlem bavili o jeho angličtině v armádě a možných či nemožných absencí – jedna nemoc by zrušila celý jeho tříměsíční kurz, je to asi docela dřina ta vojna, a když mi tak vyprávěl, začala jsem se místy ztotožňovat s textem songu Armáda. xxx Na Míráku v parku sepisovali na mém románu Na cestě od Kerouaca tři chlapíci z Dálného Východu v tmavých oblecích jakousi smlouvu, beat generation vede, *lol*. Téra

Ve čtvrtek film Irina Palm, ukápla mi i ta slza, paní Maggie zvládala vše s grácií, i některé choulostivější chvilky, vlastně pár týdnů svého života, a to jen proto, aby získala peníze na léčbu vnuka. Bylo to dojemné, chvílemi úsměvné a donutilo mě to přemýšlet nad tím, co až je člověk z lásky k blízkým schopen udělat. xxx Dva dny jsem teď strávila v Praze, dvě dámské session a pak Letná se Sokolíkem, kterého jsem neviděla tak milion let /čti od března/, chachá, cesta do Buštěhradu k Pavlovi, mejdan v pěti, čtyřhodinový spánek, jedna ze dvou přítomných slečen byla tak hloupoučká, že jsem některé její otázky a řeči chodila rozdýchávat na zahradu. xxx Už jsem si nějak zvykla na to, že jednobarevné věci bez všech těch nápisů a nevzhledností prostě neseženu a proto mě opět!!! překvapil HaM Divide, kde jsem už podruhé sehnala hned při vstupu to, co jsem sháněla, tentokrát obyčejnou černou mikču s kapucou. Dnes pořádná dávka ledového kafíčka v Coffee Heaven, a srázek se slečnami z Anglie, na rozdíl od minulé sešlosti, tohle bylo velmi podařené a milé setkání. Pak spánek na dálnici, energie žádná, takže se odlifruju na gauč, kde budu tupě zírat na televizi, ani nevím, po jak dlouhé době, pominu-li fotbaly. V pondělí v Abatonu Walls of Jericho, mám pecha. Téra

V době, kdy se rozbíhá Liga Mistrů a všichni se zajímají především o fotbalové výsledky a předvedený výkon, mě „ohromila" zpráva na teletextu Novy. Tak si tam ležím na gauči, listuji teletextem, zkoumám výsledky, a pak se dostanu i na teletext Novy. Jednou z hlavních dnešních zpráv, tedy modrou, je pecka, že Wayne Rooney si za dvě stě liber nechal udělat nové tetování – hrdý Angličan. Ještě nezapomněli uvést, že už má na předloktí vytetované jméno své snoubenky Colleen a keltský kříž či co. Plnohodnotná zpráva jak sviňa, checht. Pak se mi diví, že se vysmívám sportovním novinářům na Nově. Téra

Přečetla jsem si docela zajímavé interview s Anetou Langerovou. Moje favoritka první řady Česko hledá superstar na mě vždy působila jako velmi nezávislý samorost, dodržela, to co slibovala, dělá si hudbu podle svého gusta, neobchází estrády, neprodává se v televizních reklamách. Ale překvapilo mě, jak se mladý člověk jako je ona může díky hudbě vzdát defacto všeho a izolovat se od přátel a lidí. Přiznala, že opravdové kamarády má dva, a to ještě z hudební branže, se spolužáky se téměř nestýká a když má jít do kina, přemýšlí, zda jít, aby ji někdo neobtěžoval. Snaží se být tak hrozně nenápadná, až je až moc nápadná. Kdyby se chovala přirozeněji, řekla bych, že by si jí lidi všímali méně, což by jí mohlo vyhovovat mnohem víc. Chápu, že zpěv byl její celoživotní sen, za kterým si šla, ale izolovat se od celého světa, tomu moc nerozumím. Nechce se mi věřit tomu, že její opravdoví přátelé by se od ní po úspěchu, který se dostavil, otočili, hleděli na ni jinak, považovali ji za tvora z jiné planety. Podle toho, jak si vždy postaví kapelu a časem ji smete přes palubu a nahradí kapelou novou, mám pocit, že nechce, aby ji lidi poznali moc zblízka, dobře, nenechá lidi u sebe moc dlouho. A co mě mrzí, že po úspěchu prvního alba, ač nebylo autorské, přišlo druhé, a na to první ona nahlíží trochu s despektem. Podle mě ho až shazuje. Jestliže se mladý člověk jejího typu hlásí do soutěže Superstar, podepisuje smlouvu, musí předem vědět, že po případném úspěchu do tří měsíců vydá album a na jeho autorské songy moc prostoru nezbude. Deska Spousta andělů byla kvalitní, a deska Dotyk mi přijde moc „muchovská". Ale už mlčím, poslední dobou nějak moc do všeho šťourám. xxx Ráno jsem si do postele vzala Reflex Interview, kde mě zaujala spisovatelka Helen Epsteinová, původem Češka žijící v Bostonu, píšící knihy o generaci holocaustu, jak nazývá lidi, jejichž rodiče si prožili holocaust a oni /jejich děti/ si ten syndrom jako by nesou dál. Má na svět typicky americký pohled, a lidé v Česku se podle ní nesmířili s holocaustem, ačkoli se to týká víceméně Židů a Romů, a „komfort" typu objednám si thajské/indické/čínské jídlo o půl noci domů se vztahuje pouze na Ameriku. Ach ta jejich sebestřednost, my Evropané jen spěcháme, bojujeme s minulostí a chybí nám psychoterapeut. Čím jsem to zlehčila. Nemám židovské předky, tudíž se o holocaust můžu zajímat pouze jen tak, nemusím si na prsou nést tíhu minulosti a těžce se s ní vyrovnávat, protože jsem dítko roku 84, které si z doby bolševické pamatuje jen střípky, thajské jídlo o půlnoci mi nechybí a jako Evropanka se cítím dobře, *lol*. xxx Přičemž jsem Pavlovi vysvětlovala po smsce ne/počitatelnost anglického slova homework, a jako odpověď mi přišla jsou to trubci, už několik století se šukaj mezi sebou na tom debilním ostrově, tak co z toho asi může vzniknout? xxx Slavia si odbíjí premiéru v Lize Mistrů, a já mám zapsaných 18 předmětů na zimní semestr. Tfujtajxl. Téra

Hned po poledni jsem si koupila Sport, abych měla v buse co číst. Zapomněla jsem si totiž jakýsi extraReflex položený na pračce vedle vany, ačkoli jsem si asi stokrát opakovala, že to zapomenout prostě nesmím. První tři stránky Sportu řeší Řepku, Abraháme, Spartu a neustále se vrací k Horváthovi. Myslím si o tom své a nesouhlasím tak úplně s tiskem. Vím, že je Řepka blázen, ale podle mě se na Spartu nahlíží jinak než na ostatní kluby, protože Sparta je prostě Sparta. Víc k tomu psát nebudu, protože jsme na toto téma dnes doma vedli sáhodlouhou diskuzi xxx Tak a co se týče Horvátha, vsadím se s kýmkoli o cokoli, že to nebylo míněno jako nacistický pozdrav. A líbil se mi nedávno jeden takový fejeton v MF Dnes na toto téma, ztotožňuji se s tím. Horváth není hulvát a jako nazi gesto to určitě nemyslel, jen ta ruka vylítla. Do jaké míry je legální vojenský pozdrav? To už moc bazíruju na detailu, ale stačilo by v rychlosti zasalutovat, nekontrolovat ruku a kde je ta hranice, aha?! Oukej, fotbalista je veřejně a mediálně profláklá osoba, proto by měl přemýšlet, co dělá, ale tohle jsem už interpretovala na skokanské stránky, když se Adam Malysz vyjádřil o pádu Jana Mazocha jako zapříčiněný vlastní vinou skokana, ačkoli celý skokanský ansábl byl rozhořčen tím, do jakých podmínek jury skokany pouští. Jediný Malysz si na domácím můstku v Zakopaném přihřál polívčičku tím, že závod je zorganizován dobře a jury chybu neudělala. Když se stromy ohýbají málem k zemi, je zřejmé, že je tady hrozící nebezpečí a závod neregulérní, tudíž si velikán typu Adama mohl něco odpustit. Neudělal žádné protizákonné gesto, neútočil na přítomného kameramana, ale nezastal se „kolegy", ačkoli se to samé mohlo stát komukoliv jinému, i jemu samotnému, a je otázka, zda by na závodech mimo vlast měl stejně otevřený názor.Tvrdím, že má veřejně známou tvář, tudíž má přemýšlet nad tím, co říká. Ale teď si zase ohřívám polívčičku já, abych nějak ospravedlnila to, čeho se sparťanští už během této sezony dopustili. Názory pod post typu vylízaní fotbalisti, neberu. Když už, tak konstruktivní kritiku, prosím. xxx Jinak jsem byla v hk, je mi líto Jany, která se dřív nebo později rozvede, protože mít za manžela takového hulváta, už jsem pryč dávno, kór když takový stav přetrvává již od svatby, což je třičtvrtě roku. Koupila jsem si nějakou tu garderobu, mega anglický slovník, malý španělský, AC Milan vede 2:0, a Goodbye Lenin je bezva! Téra

Včera jsem vyrazila do víru hudby. V internetce pořádali Sulk koncert, kde mimo nich zahrála ještě Zkouška Sirén a Elektročas. Sulk v poho, přestože jsem je dlouho neslyšela a přišlo mi to krapet jiné, ale něco bylo staré a známé. Taky už mě pár dní pobolívají uši z hlasitého poslechu mp3, tudíž mě hned třetí skladba Sirén málem připravila o bubínky, byla to pecka, takže jsem musela spolu se svýma ušima opustit na mmnt lokál a dát jim oddáchnout venku. Následoval Elektročas, jedním slovem masakr!!! Neumím to popsat, ale byla v tom melodičnost, hluk, hutnost... vše, co by správný hardcore neměl postrádat. Prapodivné bylo, že když jsem dorazila domů, nejvíc načouzenou od smradu jsem měla tašku. xxx Během pár hodin jsem přelouskala Betonovou zahradu a trošku to se mnou zamávalo, bylo to dost silné na to, jak staří jsou hlavní hrdinové. === a dnes hned po ránu jsem se v jednom starším Týdnu začetla do článku o Tomáši Rosickém, resp. co se od jeho zmizení z české ligy v našem fotbale změnilo, porovnávání s ligou anglickou, a o tom, jak i mezi hráči jsou lidé nesnášenliví, kteří cizince mezi sebe těžko pouštějí. Zklamání nad výrokem srdcaře F. Straky, který se nechal slyšet, že on má v týmu nejradši Čechy, protože cizinci, resp. hráči z Afriky, jsou nepřizpůsobiví, jednou jim je zima, pak něco a něco, a pak se beze slova sbalí a zmizí. Zvláštní, já tvrdím, že jen zima v tom nebude, viďte Františku? A taky to, že sparťanští hráči mají o sobě velké mínění jen proto, že hrají ve Spartě. Přesto je Sparta můj top v Česku. Ale tetovat na nohu bych si ji fakt nenechala, checht. Ať si říká, kdo chce, co chce, pánové Hřebík a Hašek byli ti nejlepší. A to si třea Franz Straka může prolívat hrdlo olivovým olejem jak chce, a křičet jak chce, ale jakmile má ortodoxní sparťanské jádro jeho podporu, ztrácí on osobně u mě sympatie. Téra

Klíčový zápas o postup na EURO 2008 dnes čekal českou fotbalovou reprezentaci. Nechci psát žádnou reportáž, protože to beztak většina národa viděla. Sledovat takový zápas v leže na gauči není moc šikovné. Tahala jsem se za vlasy, rvala si je a ve finále si uhryzla nehet, naughty Téra. Až do dnešního večera jsem měla za to, že se dívat sama na fotbal neumím. To, že při skocích na lyžích si to sama sobě komentuju, při hokeji křičím a při fotbale řvu, to je stará věc, ale dnes jsem teda ještě přišla o ty vlasy a nehet, a ani nevím kdy. A číst Sartrea při fotbale není moc rozumné, viď sestři?! *checht* A taky, *červenám se*, jsem opět typická trapně ženská, líbí se mi irský gólman Given. A podezřele často posledních pár měsíců sleduji, jak se plní to, co předvídám, aha --- maturita drahé Bb, vůbec ne trapně, že ji udělá, ale já vyřkla rovnou skóre, určitě mezitím další spousta předvídaných věcí, ačkoli mi žádná teď zrovna nevyvstala na mysl, haha, no a pak pískání na Hunta ze strany českých fandů a přepokládané faupax, tedy „překvapivý" kiks z jeho strany, a nastavované minuty, tedy čtyři, Nostradamus byl proti mně trapný amatér, checht. A jinak, ať žije Keane, tedy alespoň ten můj na zeleném tríču s desítkou na zádech, což je vlastně úplně někdo jiný než ten dnešní Robbie, muhaha. Taky jsem se dnes stala houbařkou a během hodiny jsme nasbíraly s maminkou koš a tašku, jen jsem dřepěla na zemi a usekávala nožičky a kloboučky. A zítra, zítra nastane kýžený den D, budu péct klasickou anglickou pochoutku – cramble. Všichni svatí při mně, pls. Téra

Víceméně zděšeně, ale i trochu nadšeně sleduji, jak září utíká mílovými kroky do října. Žádné babí léto, jen déšť a občas nějaký ten paprsek. Takže když se odhodlám jít na procházku se psem a svítí slunko, než si na sebe natáhnu mikinu a posbírám vše, co s sebou potřebuji, zatáhne se a tak zase jen čekám. Do školy se docela těším. Opět nechuť k Liberci a k celé fakultě, ale jsou předměty, na které se s chutí těším, asi proto, že jsem si je víceméně navolila, jak jsem chtěla a s mým oborem toho do činění moc nemají, prostě mě zajímají. No a vrcholem všeho je španělština, kterou jsem nikdy neměla, začínám s ní a je pouze jednoletá. Pochybuji o smyslu, ale jak už mi někde bylo řečeno, nesmím to, co si na té škole vše vymýšlejí, tak řešit, i kdyby to byl sebevětší nesmysl. Dobře. Ale voblafnout se už od nich v ničem nenechám. V pondělí jsem strávila s Bb a Machym, tea odpoledne a večer. Večer jsme si u nás pouštěli od Ivana Passera film Intimní osvětlení, a pak nějaké dokumenty o 11. září, kde mě děsně iritoval jakýsi pan průvodce a hledání nových a nových důkazů. Machy se divil, zda se takhle obvykle na filmy díváme, že u toho neustále meleme, tak jsme mu to s bb odkývaly, protože jsme fakt hrozný, ale film byl fajn. Včera jsem se vypravila s Koulem a Bb do bazénu a sauny. Poprvé mě zaskočilo to vedro, odhaduju, že jsem nikdy předtím nebyla v sauně, alespoň se mi nic nevybavuje, a na konec jsem neměla odvahu obrátit na sebe vědro s ledovou vodou. Večer jsme seděli u nás, místy velmi intelektuálský rozhovor mě uspal. Spíš jsem přišla uondaná z té vody. Koule, čti MUDr. Koule, by nás mohl učiti. Prý bychom mohli pořádat undergroundové večery ve stylu Vlasty Chramostové a každý večer se učit něco z medicíny, počínaje slepákem. Takže mi opravdu nezbývalo nic jiného, než jít spát, slepák už holt nemám. Jinak čtu rozhovory Honzy Dědka s významnými kulturními osobnostmi, nejlepčejší zatím byli páni, kteří tvořili Monty Pythony, a týpek je Nick Hornby. Pánové Coelho a Pratchett jsou na pěst. Tím neupustím od četby Maškarády, na kterou mám zálusk, ale, ač je to nejspíš silně povrchní, z Coelhových děl na mě dýchá prvoplánovost knih a moc mu to, co píše, nežeru. Ačkoli jsem jeho knihy čítávávávávala v takových melancholických rozpoložení a tehdy mě docela sedly. Tenhle rozhovor mě utvrdil v tom, že je to vypočítavej jihoamerickej idiot a v jeho literatuře již pokračovat nebudu. Btw jsem se těšila do Beránku na jakousi diskuzi a křest knihy Putování k Port Arturu s Tomášem Mazalem, jenže to připadlo na 29. září, sobotu večer, a to se stěhuju na kolej, jak pak má mít člověk rád ten Lbc, že jo. Aha. Nooo, a v říjnu bude hrát v Mandlu Balaclava se Stolen Lives, muhahahahahahahahahaha, a ve stejný den Thema v Jetřichově, jak si člověk pak má sakra vybrat. Tím bych řekla, že má kultura na náchodsku na nějaký čas vybráno. Ještě jsem neviděla HP5, Simpsonovi ani Medvídka, a jedu na vejlet a nákup do hk příští týden a na tři dny do Prahy. Ještě že mám to volno. Téra

Od wimbledonských bojů je mojí favoritkou Jelena Jankovičová ze Srbska. Celkem nedávno jsem si oblíbila roztomilou chorvatskou výškařku Blanku Vlašičovou, která po vydařeném skoku předvádí jakýsi břišní taneček. A dnes jsem listovala včerejší MF Dnes, kde jsem si přečetla článek o srbském tenistovi Novaku Djokovičovi, který je velmistr v imitování svých tenisových kolegů a kolegyň. Vede u mě Hewit a Nadal, hlavně Nadal je vydařený... na youtube.com je toho háfo na zkouknutí. === Včera jsem se vydala do společnosti a dozvěděla jsem se o mládenci, který svoji slečnu pozval na oběd do rubenské jídelny /pro nezasvěcené, jedná se o místní vývařovnu patřící fabrice Rubena, takže zaměstnanecká obědárna/, za to že ukončila voš!!! A aby oběd vyšel levněji, tedy ne na 28 káčé, ale na 23 korun českých, oblékl si rubenský mundur a získal slevu pro oba. Považuje to za věc, se kterou se musí chlubit, vždyť to byl přeci husarský kousek, ne?! A je to jeden z mých spolužáků ze základní školy, chjo. Téra

Pročítala jsem po sobě poslední tři posty, mazat je nebudu, ale jsou takové nicneříkající, prázdné. Nemyslím, že ty ostatní mají hodnotově pro vás nějaký větší smysl. Zpětně vidím střípky svého života posledních dvou let, a navíc nemám sílu cuknout a začínat na zelené louce od znovu, takže to nechám tak, jak to je. Pravda je taková, že co jsem se vrátila z Anglie, nemám chuť něco rozepisovat a nimrat se ve svém nitru. Stačí, že své sebedestruktivní myšlenky řeším jen tak. A nechci si tím zasírat blog. Když listuju svými oblíbenými stránkami, mám pocit, že podzimní emo nálady asi přepadávají každého, haha. Osobně si užívám toho, že mě teď čeká ještě tři týdny volna a plánů je fůra, proto se asi depresemi přepadnout nenechám. Ale nevím, s jakou četností budu mít chuť psát sem. Nicméně pokračuju. Jen se mi nechtějí popisovat nudné všední dny. Až zase něco načtu, zkouknu, naposlouchám a poznám, popíšu to. Téra

 Vše, co má kola a kozy, s tím jsou jen problémy === xxx to včera mělo na skle nějaké auto, když jsem šla plavat. A taky už vím, jak je to s tou svěcennou vodou.

 

To, nad čím jsem už pár měsíců přemýšlela, jsem včera uskutečnila. Dnes, první ráno, co nevypadám jako nasraný lev, ale jen pročísnu vlasy, které mi dál drží krásně rovné, blaho. Bb se uvolila, že tam se mnou stráví dopoledne, což bylo od ní velmi hezké. Tedy nudila se, a tak usoudila, že se může nudit i v kadeřnictví se mnou. Nejsem zvyklá na takové vysedávání na kadeřnické židli, chodím tam tak dvakrát třikrát do roka a za půl hodiny vždy vymajznu. Tentokráte to zabralo dobré dvě a půl hodiny a nebýt Bb, asi bych tam usnula. No ale narovnali mi vlásky moc hezky. Odpoledne jsme byly plavat a bohužel jsme asi vyděsily půlku osazenstva v bazénu našimi debatami. Večer jsem byla po dlouhé době s Gabrem v hospodě, zrovna měl narozeniny, tak jsem ho obdarovala librou a jednou pencí k tomu, checht. Jinak čtu a myslím, že i dnes dočtu, knížku Betonová zahrada, a pak mám nachystanou knížku od Arnošta Lustiga. Sháním knihu od Davida Zábranského Slabost pro každou jinou pláž, což nemůžu nikde sehnat, ani knihovna tím nedisponuje, takže budu muset nejspíš vydržet do té liberecké. Taky uspořádám jedno dopoledne se seriálem BlackBooks, což prý musím vidět, mi bylo řečeno. Téra

Včera tu byla xBbx s rodinkou a přítelem, a tak jsme při prohlížení fotek přemýšlely nad tím, zda když se svěcená voda převaří, je stále ještě svěcená?! K ničemu jsme nedospěly. A se vší úctou k mé roztomilé kamarádce, ikska jí odebírám, už jen Bb zde, chjo, i Ty jedna:o// Zítra v nehoráznou denní/noční/ranní, vyberte si dle libosti, pro mě je to prostě doba nehorázně časná – pět ráno – odjíždím do Lbc. Tak moc mi nechyběl ty dva a půl měsíce. Ale pak víc jak tři týdny prázdnin snad. Spousta plavání a vlastně nevím, co prý budeme s Bb podnikat. Nicméně její budoucí život v Opletalce mě velmi těší, protože člověk jen vyskočí z vlaku a je u ní, asi toho budu hojně využívat:o/ Taky mě přestala bavit image nasraného lva, když nepoužiji žehličku na vlasy, tudíž mě ve čtvrtek čeká permanentní žehlení, které mi nějaký ten měsíc vydrží. Taky jsem opět aktivní, prohlížím sylaby na příští semestr a plánuji, co přečtu ještě v září s předstihem. No uvidíme, jak dlouho mi takový zápal vydrží. No a v listopadu jede DB turné, a půlku jedou s Die Happy a půlku s The Levellers, a to je právě kámen úrazu a moje dilema. Nejvýhodnější je pro mě jít v Lbc, jenže tam hrají s Die Happy. Tuhle kapelku mám samozřejmě ráda, ale raději bych na The Levellers, tak přemýšlím, zda jet místo toho do Pardubic. Ale k přihlédnutím k tomu, že co se týče cestování, je to pro mě jednodušší v Lbc, asi to vyhrají Die Happy:o/ --- Četla jsem Kmotra. Výborná záležitost. Poprvé jsem to po čtyřech stránkách zavřela, ale pak jsem to zhltla během dvou dnů. Film jsem neviděla, možná chyba, protože jakmile se k němu dostanu, budu na základě literární předlohy opět velmi kritická. Kniha byla famozní. Dokonce jsem četla, že když Mario Puzi pak byl pozván na nějakou sešlost, kde se vyskytli i dva mafiáni z NewYorského podsvětí, jeho knihu četli a nevěřili mu, že informace získal pouze z archívů, měli za to, že Puzi musel někdy k mafiánům patřit. To dokládá sugesci knihy. Go 4 it!!! Téra

Jsem doma!!! Tak to nakonec všechno tak nějak dobře dopadlo. Stihla jsem ještě Chichester, moře, moře, moře, Pulborough, pár výletů z Thiemou, hádku s Gail... nakonec přišlo loučení, překvapili mě její slzy, dostala jsem nový mp3 přehrávač, jak kompenzaci toho, že jsem ztratila ten svůj, milé přání a tradá domů. V Belgii jako obvykle zácpa na dálnici, u Gentu, padesát km od Bruselu, noční tour po Gentu a nakonec šťastné proražení kolony a kurz Česko. Jela jsem vlakem a na Gatwicku nastoupil pár, pán vypadal naprosto jako Sadam Husajn, typuju ho na nějakého povedeného dvojníka, a jeho paní byla Ally McBealová za deset let. Pardon, jsem háfo unavená, jdu zalehnout. A jinak 15. září haaardcoooore, Sulk, Zkouška sirén a Elektročas, muhaha, Téra