don´t ask me about anything
31.07.2009

leje. dnes už od rána, resp. od noci. poslední čtyři dny to bylo velmi střídavé. vadí vám slunko? je libo déšť? počkejte si pět minut. už vás déšť nebaví? za pět minut je tu slunko. atd. // stala se taková nepříjemná věc. veronika, která kouří jen v hospodě a to jen za nepřítomnosti svého přítele, který o jejích kuřáckách avantýrách nemá ani ponětí, si přivezla cigarety. já jsem naivně tvrdila, že když v irsku prošel zákon o zákazu kouření v hospodách a já si zapálím pouze v hospodě, nebudu kouřit vůbec a bude to krásné pročisťující léto. jenže. verča se mi vysmála. tak jsme se o její tabák šábly a žily si tu spokojeně. když tu náhle ejhle, tabák došel. irsko má asi tak nejdražší kuřivo na světě, a tak jsem z našich tips skládaly na nejlevnější značku, kterou tu kupodivu je marlboro. a pak nás napadl ten spásný nápad! co si je takhle nechat poslat od někoho z česka? zaúkolovala jsem macmaca, protože karton cigaret z česka stojí i s poštovným tolik, co tady tři a půl krabičky. můj dobrý kamarád se zvedl, došel do tabáku, na poštu a my už jen nadšeně vyčkávaly. dnes ráno... probudila jsem se, ani narovnat jsem se nemohla, páč mi záda vypověděly službu, nicméně jsem se šla pídit potom, zda pan postman už dorazil a konečně jsme se dočkaly! věrka na mě udělala smutné oči a podala mi prázdnou "obálku". nevěřícně jsem zírala na obrovskou přelepku opened by customs. nevěděla jsem, zda se smát tomu vtipu nebo plakat zoufalstvím. koupily jsme si mléčnou rýži, vzaly muffinku, uvařily kafe a s verčou jsme se zoufalstvím v očích, jak jsme každá prokaučovaly čtyři kila a nejspíš ještě prokaučujeme, ačkoli jsem se rozhodly, že dopřejeme plicím očistku, seděly v obýváku a dívaly se asi na Flinstonovi. teď trávím už přes hodinu na netu hledáním informací a myslím, že nás ti zasraní irové vzali na hůl. protože karton = 200 cigaret je povolen. teď si tam někde v kanclu vyhulujou naše viceroyky. i když... my máme měsíc na to se odvolat, takže ještě nic nevykuřujou. jenže vzhledem k našemu brzkému odjezdu, se odvolávat nebudeme. zaplatíme každá macmacovi asi 380 kč za karton a poštovné na festival si koupíme jednu společnou krabičku. vedeme tu šťastný a pokojný život.

včera nám denise řekla, že se zúčastníme vědomostního kvízu v shamrocku. náš dreamteam, ve složení já+verča+dicko+nigel, nic nevyhrál. páč jsme prostě nezvítězili. ale musím říct, že nigel je fakt největší bedna jak kdy. s verčou jsme se kupodivu chytaly v zemáku, historii a trošku ve vědě (staň se malým vědcem, hehe), sport byl neuvěřitelně těžkej, samej kriket, rugby a sumo, tedy sporty mimo okruh mého zájmu. ale věděla jsem, kdo byl nejdražší fotbalista v historii před odchodem ronalda do realu, hehe. na kolo, které se týkalo roundstone a okolí, jsme šly na drink, páč o tom víme zhola nic, takže nigel a dicko osiřeli, stejně tak jako topic entertainment, které se týkalo pouze irských pořadů. náš čas přišel při rozeznávání obrázků, kdy jsme bez problému identifikovaly usaina bolta a michaela jacksona, když mu bylo pět asi tak. a pak vrchol večera. music. ukázky z různých seriálů. knight rider, The O.C. začala jsem si v češtině zpívat kačery, verča mě okřikla, když tu náhle, melodie z kačerů... vyjmenovat čtyři želvy ninja, pohoda jazz. no ale i tak jsme nebyli první. 

dnes mám v čudu ta záda, tak jsem zvědavá, jak obsluhuju pokafilačnící. // inga zítra na 9!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! dní odjíždí na kriket. blaho. sice budu celý týden dělat na ranní, páč si troufnu na full irish breakfast, blt a podobně, a znamená to vstávání už o půl deváté, ale za to tady bude vládnout milá atmosféra. a občas se i najíme. i když včera inga překvapila. přivezla nám každé opět pizzu a dovolila nám si ji nazdobit i zeleninou, žampiony a nastrouhaným sýrem. pane jo. xxx včera byl john opět velmi velmi opilý a ze samé radosti nám koupil drink. zase je to starý dobrý john, hehe. věrka má podle něho svatozář /hejlou, hehe/ a já jsem bad bitch, prý v dobrém slova smyslu a má mě rád, jenže já z tohoto oslovení skutečně nejsem nadšena. ale tak wkd bylo a pak už jsme měly pokoj od něho.

hodně tu posloucháme všechno možné a ze mě se stává tolerantnější člověk. na všech frontách. mám takový pocit. nikdy bych neřekla, že se tak dobře snesu po tak dlouhý čas s věrkou a hlavně verčou. ale je mi tady s nima moc fajn a bude se mi po nich potom hodně stýskat. musím říct, že spolu hodně držíme, podporujeme se a myslím, že to tu celkově spolu dobře zvládáme. // jdu dát prát naše světlé prádlo a chvíli si číst Harryho Pottera, než se vydám do práce. // v pondělí se mě zeptal pán, zda jsem Američanka. je tak skvělé, že ztrácím punc českosti. ale to jsem už psala po oslavě mých pětadvacetin. a jinak klasicky FRANCOUZKY:))) téra

don´t go away
29.07.2009

pekelně mě sejří weheartit.com a wifi, která pořád padá, auuuu. // za chvíli jdu dolů na drink, dnes se asi navrátím ke svému oblíbenému WKD. // jinak se tu nic moc neděje. inga blázní víc a víc. jdu třeba z pokoje dolů do coffeeshopu a najednou jí vidím v obýváku, jen tak tam stojí a různě si tleská. ale krásný bonus na závěr našeho pobytu. v sobotu odjíždí na kriket a vrací se až další neděli v noci. sice to bude asi blázinec, páč nebudeme mít čtrnáct dní jediný day off, ale na druhou stranu to bude blaho. poslední týden dostaneme dva dny off, dáme ještě galway, dokoupíme blbosti a dárky, pár nových kousků garderoby, já ty gepardí baleríny a velkou cestovní tašku, kterou si vezmu i do letadla jako příruční a konec šmitec. // jsem si vzpomněla, jak jsme byly posledně v galway na nákupech, mě už to neba, tak jsem si koupila smoothie, postavila se před claire´s accessories, odložila všechny své tašky s nákupy a čekala na holky. najednou vyběhla z claire´s jedna z prodavaček a začala na mě hrozně rychle mluvit. tak jsem se lekla, pochopila jsem slovo BAG, tak jsem popadla všechny své tašky a strkala je dál od obchodu, ona se začala smát a řekla mi, že mám naprosto skvělou tašku. moji bílou, na kterou jsem si v záchvatu nudy napsala my other bag is Chanel. tak to potěšilo. xxx chtěla jsem taky napsat o nedůtklivém westíkovi, který mě tu ignoruje a připomíná mi Dorotku. ale neštěká a nevrčí. // schummacher jde jako záskok za Massu k ferrari pro zbytek sezony, jsem zvědavá. VC Evropy bude zajímavá. bez renaultu a s "big"michaelem. // jinak očekáváme s verčou velkou poštu. jedinou asi. nikdo, nikdo nám sem nic neposílá, jsme tu nejvíc smutné, hehe. //no, jdu dolů pomoct věrce s úklidem, protože už nějak nezvládám verčiny telefonáty přes skype se svým žárlivým přítelem, který pláče do telefonu, protože verča je na fotce z irska na fb s různými chlapci (místními cápky, se kterými se tu přátelíme), vadí mu, že je na fotkách nalíčená, směje se, pije... nic jiného. co říct? DEBIL, no. téra

co se stalo v Roundstone, zůstane v Roundstone
28.07.2009

day off a prší a prší a prší. resp. neprší. ale pršelo. to jsme se takhle ráno probudily a bylo zataženo, tak jsme se šly o půl dvanácté nasnídat a pak jsme tak zevlovaly u televize, dívaly se na gilmore girls, četly cosmopolitan a pak nás napadlo, že bychom mohly ject do clifdenu. musím říct, že jsem nebyla velkou příznivkyní tohoto skvělého nápadu, páč většina mé garderoby visela vypraná na sušáku. počítala jsem s tím, že při mém volném dni mi postačí plavky, tílko a tepláky. leč mýlila jsem se. počasí mě dostalo. autobus do clifdenu jsme dávno propásly, jak jsme zjistily na bus stationu, a tak jsme se vrátily opět do obýváku na gauč. po chvíli přemítání nás napadla "procházka" na Inishnee, tedy ostrov naproti Roundstone, na který vede most. nakonec jsem objevila mikču, suché džíny a kecky a vyrazily jsme. když jsme se dostaly po hodině cesty přes most na inishnee a bály jsme se berana, který dáva pozor na svoje ovčí holky, začalo lejt. ale ne jako lejt, to bylo krupobití jak blázen, tak jsme to otočily a kvapily zpět do roundstone. inga měla zase jednu ze svých "báječných" nálad (je buď schizofrenik, blázen nebo nejnáladovější člověk na celé planetě; možná všechny tři possibilities), tak jsme frčely do craftshopu, kde jsme si mimo jiné daly latté a scone, resp. bread and butter pudding. bylo to hrozně příjemné, poněvadž to bylo v části roundstone, kde jsme doposud nebyly, seděly jsme u roztomilého stolečku obklopeny suvenýry a užívaly si konečně pozici hostů.

při příchodu do Ryans nás (ne)překvapila opět dusná atmosféra, kdy se ingy dotkl fakt, že si hosté stěžují na její jídlo a ona není schopna přijmout jejich výtky a zařídit se podle toho. navíc máme zakázané jíst jiný sýr než ten, který je pro nás určen a je uložen nahoře v ledničce, kam jsem zamířila, abych ho přinesla, jenže ejhle, NĚKDO ho "zlikvidoval" v naší nepřítomnosti. když jsme se chtěly optat, zda si smíme udělat hranolky a chicken nuggets, verča statečně zaklepala na ingy příbytek, ozvalo se jen podrážděné NOOOOOO. a tak jsme si v tichosti rychle dole ufritovaly hranolky, udělaly sandwich a vypadly ven na zídku, kde jsme to zkonzumovaly a odplížily se k nám do pokoje. // teď se povalujeme v posteli, nahráváme fotky na FB a nechceme už ani an minutku sejít dolů. 

asi se z nudy budu učit teorii literatury, nebo nevím. ráno jdu hákovat opět od devíti, ale tu ranní směnu mám přeci jen radši. // dnes ráno odjeli Christopher s Davidem do Belfastu, včera jsme ještě byli s nimi večer v Shemrocku. náhodou tu budou chybět ty jejich vtípky. xxx za tři týdny touhle dobou jsme už doma. frčí to. // snažím se tu vnímat ty lidi, skutečně co člověk, to víceméně originál, ale zda jde o setkání třetího druhu a nevyhnutelnost okamžiku, jak mi psala my-antihero, to nevím. jak jsem už psala, irové si žijí po svém. a já začínám obdivovat takové, kteří vymění velký seattle za maličkatý roundstone jen proto, že tady mají boyfrienda. to jsou vztahy o takových ústupcích, obětech a kompromisech? // co se stalo v roundstone, zůstane v roundstone. téra

basama fousama, co na to Usáma
27.07.2009

začínáme další týden. je pondělí. jsme tu zítra čtyři týdny. a za tři týdny to tu opouštíme. moc to letí. // v pátek byla v shamrocku diskotrysko. probíhala tam jakási pofiderní akce na výzkum rakoviny. aukce. kdy si muži mohli nechat oholit cokoliv. resp. cokoliv. nechávali si oholit hlavu, hruď a nohy. a nešlo o holení, ale depilaci. jinak celej večer byl skvělej. v pátek dorazili chris a david. u druhého mám pocit, že je věčně mimo. ačkoli nám bylo řečeno, že takový je prostě normálně. i když nevím. včera večer jsme se k nim s verčou nakvartýrovaly do pokoje a daly jsme takové brčko. když jsem se ho ptala, jak často to kouří, odpověděl all the time. takže tak. dneska tráví čas se svými maminkami, protože zítra zase odlétají, haha. jejich maminky jsou denise a joyce:) 

v sobotu to byl v práci slušnej zápřah. a já byla unavená z předchozí noci a celkově tak nějak. protože když si spočítáte, že jsem tu bezmála měsíc a měla jsem zatím jen tři volné dny, nemám vitamíny, nežeru žádné mléčné výrobky, zeleninu, ovoce, nic... , tak jsem vlastně skoro mrtvej člověk, je div, že vůbec žiju, komunikuju a tak. no a chodili lidi a pořád něco chtěli. a mně se na ně chtělo zoufalstvím křičet, ať vypadnou a nechají mě bejt, že mám dost. a tak jsem jen bezmocně poslouchala jejich objednávky, než jsem si to zapsala, tak jsem to zapomněla, vůbec jsem je nevnímala, motala se mi hlava a měla jsem dost. nějak jsem to do těch pěti přečkala a pak usnula jako to dřívko. večer jsme si přinesly drink do postele a chtěly se dívat na film, ale únava nás přemohla. dole byl neuvěřitelný hukot. protože nikoho nezajímá to, že nemáme téměř žádné volno a že se chceme vyspat. včera jsem dělala až večer od šesti do jedenácti. jenže věrka na tom byla podobně tak jako já den předtím, tak jsem přišla už v pět. jeden z místních kluků nám nabídl výlet na sky road, takže jsem mohla v devět nechat práci prací a vyrazit. a bylo to úplně super, protože tenhle rybář věděl o okolí, potažmo celém irsku dost, takže jsme se dozvěděly mnoho zajímavých informací. a já si krásně seděla vepředu, jako řidič v česku, hehe. na sky road fakt pršelo a byl vichr, tak jsme jeli dál. a já vlezla i ve svých nových keckách kousek dál do moře. resp. chtěla jsem se dotknout moříčka přeci, ale vlna mi to nedarovala. pak jsem se akčně hrnula k jedné z rybářských odstavených bárek, hups, voda uvnitř, mokro v botkách jako sviňa. no prostě byl to skvělej, téměř tříhodinovej, výlet, prý nás vezme na další. moc se mi to líbilo. 

ten novej murakami mě opravdu nebaví. je to poprvé, co mě murakami zklamal. resp. vůbec nějak nemám chuť na žádnou knihu tady. // je smutné, co se stalo fellipe massovi; stopka renaultu pro velkou cenu evropy; petr čech žije!!! páč včera přišel chris a povídá: víš co? petr čech se zabil v londýně při autonehodě. tak jsem ztuhla, ale bylo mi víceméně jasný, že musí blafovat, páč se u toho usmíval, ač se to snažil skrývat, a navíc jsem předtím strávila x minut na sport.cz a tam se žádná taková informace nevyskytovala. myslela jsem, že ho zbiju. 

donutily jsme ingu snížit cenu za latté a ještě jí musíme dokopat k tomu, aby zlevnila dorty. jinak si je už nikdy nikdo nedá.// jinak jsem si jistá, že kdyby dorazila hygiena, zavřou to tu. a já bych si teď, když už vím, jak to tu chodí, asi nikdy nic k jídlu nedala. // a bojím se, že to tak chodí i v restauračních zařízení, kam normálně v Česku občas zajdu. téra

a takhle my si tu žijeme
23.07.2009

abych pořád jen nepsala o tom, co tu pijeme, jíme, co nakupujeme, jak když nepracujeme od rána, tak spíme... // čím víc se tady mám možnost konfrontovat s lidmi z jiných zemí, potažmo i jiných kontinentů, tím mi to připadá zajímavější. irové jsou dle mého úsudku poměrně vstřícný, leč odtažitý národ, který si příliš nepotrpí na cizince. jako většiny zemí se jich dotkla hospodářská krize, a tak trpí pocitem, že cizinci jim tu berou práci. při rozhovoru s pár místními o tom, že třeba nedostáváme takové tips, nám bylo vysvětleno, že hlavně starší lidé nejsou otevřeni cizincům a neumí příliš ocenit jejich práci. bojuji tu s jednou "věcí", a to že mám problém rozumět starším irským lidem. britská angličtina a irská angličtina jsou maličko někde jinde. proto mě naprosto irituje, když dorazí postarší muž v podnapilém stavu, usadí se na bar a očekává konverzaci. i v češtině mám problém s opilými lidmi. jinak angličtina fajn. občas si přeju, aby komise při CAE dorazila do roundstone, když si večer při drincích povídám s místními plantážníky. // Ryan´s a Coffee Docks jsou absolutně neirská místa. Resp. Ryan´s má interiéry typicky irské, nicméně staff nemá s Irskem společné snad nic. Tři Češky, Inga je Holanďanka, Joyce a Denise Jihoafričanky. občas přijde pomoct justin, eamon nebo chris, to jsou teda naturální irové, ale oni nemají příliš velký zájem tu pracovat a inga nemá příliš velký zájem na tom je platit. a věřím, že kdyby to bylo možné, tak nám dává výplatu v sandwicích. // roundstone je malé městečko v "hrabství" (nevím, zda to Irové mají jako Angličané) Connemara, kde je takové hlavní město Clifden. Clifden je pro představu taková menší Česká Skalice, a jinak to spadá pod Galway, což je třetí největší irské město a zároveň nejkulturnější. což já tedy nemůžu posoudit, páč znám výborně jen primark a plácky kolem Eyre Square. 

hodně porovnávám s Anglií, kde jsem strávila přeci jen víc času, a taky Českem. kromě angličtiny, která mi přijde v podání Angličanů srozumitelnější a "hezčí", je tu i odlišná architektura. resp. spousta domků je tu podobných těm anglickým, ale anglický venkov a usedlosti mi připadají více udržované a osobitější. co se týče lidí, už jsem to zmiňovala. Irové si žijí asi víc pro sebe. Angličané jsou otevřenější. ale musím říct, že Irové jsou fajnovější než věčně nabručení a nespokojení Češi. // irské počasí se velmi podobá tomu britskému, a je velmi nepodobné tomu, co teď vládne na českém území. // je tu draho! cigarety, alkohol, jídlo. nikoli oblečení. // pokud jsem si do 30. června myslela, že Češi nemají, co se týče alkoholu, konkurenci, mýlila jsem se, to jsem ještě neznala Iry. zapomeňte na frázi: pít jako Dán. PÍT JAKO IR! tady, zdá se, je to výplň veškerého volného času -  mladých i starých. také irové neskutečně čmoudí. a mají nejlepší drinky. mnou všude propagované WKD a West Coast Cooler (teď i s novou příchudí ROSE). kdybyste náhodou někdo přišel na to, KDE se to dá v ČESKU sehnat, budu hrozně moc vděčná! 

v úterý máme v plánu vyrazit na pláž ozkoušet nové plavky. pokud tedy počasí nebude tak umíněné jako dnes, kdy neustále prší. === Inga má pocit, že hodně jíme a stěžuje si Joyce. ano, vážení, sníst toust ke snídani a odpoledne sandwich se sýrem a šunkou a večer mít hlad, to je tady hřích, který se málem neodpouští. skutečně jíme jen takto. snídaně a pak nějaké jídlo (povětšinou sandwich) během dne. ne nadarmo se úžím a úžím:XDDD // v Česku, resp. v Náchodě, mám v plánu hned po příjezdu zavést nový trend, a to nosit uggsky i v jiných měsících než je prosinec, leden a únor. 

veronika si tu založila FB, což je ohromný pokrok v našem společném pokoji, kde jsme zatím měly FB jen já a Věrka:XDDD 

teď se omlouvám, jdu dolů na cappucino, poněvadž naše zaměstnavatelka odjela nakoupit do galway, tak můžu mít i jiné kafe než to zalejvací. tralala. téra

lost in life
21.07.2009

měla bych jít zbylým myslitelkám 21. století něco ukuchtit k jídlu, leč musejí si počkat, kočičky. // máme za sebou regattu. prý oproti loňsku vůbec busy. což nemůžu potvrdit, ale můžu odkývat, že jsme busy fakt nebyly. resp. byly, ale ne tak:)) sobota klídek. až večer začali všichni chodit na nové chickenburgery s hranolkama. naštěstí i věrka mohla skončit v devět a rozhodovaly jsme se, zda dáme shamrock nebo zadní bar. vyhrál náš zadní bar, páč veronika se stihla během své šichty seznámit s realitními makléři z clifdenu a vypadalo to, že zase budeme pít grátis (no fuj, holky, teda, checht). a taky že jo. bar byl víceméně plný. a byla to sranda k popukání. vypila jsem asi čtyři WKD. myslím, že můžu mluvit za všechny tři, když napíšu, že jsem asi takovejch milion lichotek neslyšela za celý život, a teď najednou během večera. verča ještě teď řeší, že jí kevin tipoval 29 let. ona si takovéhle věci příliš bere. já prý mám sexy baby face. haha. // v neděli jsme byli v coffeeshopu teda docela byzy. byla jsem ráda, že můžu začínat až v deset. byla jsem taková čerstvá, asi jsem tu kapku alkoholu v předešlou noc normálně potřebovala. jenže odpoledne to na mě padlo takovým způsobem, že jsem myslela, že usnu ve stoje. navíc mi moc nepřidává to, jak se o mě pořád denise a joyce strachují. denise by mě pořád posílala spát, a teď donesla i tubu vitamínů. 

včera jsme vyrazily do galway. nakupovat. jak jinak. no tak... asi to shrnu jen tak, že jsem si přivezla tři obrovské tašky hadrů a bot. nicméně nebyla jsem lakomá a nakoupila jsem i pro svoji malou sis a hrozně se těším na to, až jí to dám. kromě sukně a nových legín jsem si koupila vše, co jsem chtěla. naprosto skvostné džíny, černé tenisky, uggsky, kabelku, PLAVKY, nejvíc retroplavky, sice jsem si chvílema myslela, že mi z nich možná vypadnou prsa, ale jsou naprosto dokonalé. ty plavky. prsa taky, haha. spodní prádlo, tríča, korále... // a to ještě není konec. 17. srpna v dublinu ještě něco pokoupím. kdy zase nakoupím takové množství a tak levně, aha? 

jinak srdečně zvu všechny pártychtivé do Ryans v pondělí ráno. to tam můžete na pánských záchodech najít zbytky kokainu a tak. 

eamon a nejspíš i justin skončili. eamon je permanentně nasranej. justin je feťák. // elis a co. odjeli zpátky do belfastu, takže asi budeme dýdžejky my tři. v sobotu jsem měla milou konverzaci o fotbalu s jedním britem, který žije v clifdenu. je původem z manchesteru. poté jsme se seznámily s michaelem, fanouškem AC milano, takže marek jankulovski, povídali jsme i o pavlu nedvědovi, paráda. // počasí je tu jako na houpačce // těšíme se domů // ve čtvrtek si dáme takovou malou předzvěst toho, co nás čeká po návratu domů, a to Harry Potter. takže se podíváme na fenixův řád. // v pondělí jedeme s johnem kamsi na výlet. // a to je veškeré zdejší dobrodružství. // ráno jsem měla sto chutí psát jiné věci. a napíšu. možná ještě dnes. se uvidí. jaká bude nálada a jaká bude večer kalbička. téra

proud to be atheist
18.07.2009

musím říct, že mě tady příliš nebaví blogovat. resp. není příliš času. a když je, tak se mi nechce. // dnes je tu tak pošmourno. ale začíná regatta, venku už montují jakési podium, kde budou vyhrávat kapely. škoda, že mám okno tak blízko. už si asi ani neoddáchnu. musím říct, že se tu ze mě stává pořádný kulturní barbar. a to jsem si tolik zakládala na tom, že to já nejsem. heh. protože všechna tahle "kultura" přivábí víc a víc lidí a my se tak zblázníme. nicméně ze všech těch společenských bengálů, které se tu dokáží zplodit, je regatta asi nejsmysluplnější. závod lodí na moři. xxx musím říct, že za ty tři týdny mi solidně došla energie, nemám žádné vitamíny a ploužím se. denise mi pořád jen opakuje you´re tired. a mně je to už fakt blbý. ale jsem. jsem, jsem, jsem unavená. včera jsem asi tak poprvé měla skutečně výživné, chutné jídlo bohaté na vitamíny (jak z letáku, co?). joyce totiž udělala filety a k tomu strašnou kupu zeleniny (brokolice, brambory, sladké brambory, paprika, cibule...). po těch sandwicích a podobných nevýživných kentusech to bylo naprosté blaho. resumé posledních tří týdnů zní: asi tak o čtyři kila méně, asi tak o deset kilo vitamínů méně a bez žádné energie. denise se rozhodla mi přinést nějaké pilulkové vitamíny, tak uvidíme. eamon se včera smál, že si ztěžujeme na jídlo. on jí jeden sandwich za tři dny, spát téměř nepotřebuje. uletělo mi, zda je vůbec lidská bytost a zda si na něho můžu sáhnout.  // včera byla opět ta ujetá discotrysko. tak jsme panáčkům nalily trošku alka, učily claire nějaká slovíčka česky, překřtili johna na bobTheBuildera, za což jsem schytala asi kilo listí za tríčo, domluvily výlet na 27. července a šly spát. ještě jsem se šla odreagovat k utírání pintových sklenic, ale eamon a následně inga mě málem vyhnali, že už mám to volno. 

v úterý jsme vyrazily na výlet. nakoupily jsme si v místním obchodě colu, chipsy a čokoládu, že si uděláme takovou malou párty někde na pláži. když jsme stály před obchodem, jela kolem denise a rozhodla se, že nás vezme autem a vše ukáže. tak jsme si daly takovou "malou" okružní jízdu po okolí. nakonec jsme se nechaly vysadit u jedné pláže a za deště jsme pily a hodovaly. jinak tu teda docela piju. což je pro bývalého naprostého abstinenta hardcore. ale jen WKD a west coast coolera. jenže teď má WCC novou příchuť rose a to je teda dost blaho. ale na WKD nemá nic. co budu, kristepane, dělat po návratu domů? 

vůbec tady nečtu, viděla jsem zatím jen dva filmy, rozhodla jsem se, že jednou navštívím hotel Chelsea v NY (ne kvůli tomu názvu, ale kvůli tomu geniu loci, že jo) a stane se ze mě někdo. // těším se, až v pondělí uděláme nálet na primark, ale přísahám, že víc jak sto euro pro jistotu neutratím. co při cenách, které tam jsou, si spočítejte, kolik tašek si odnesu;) asi tak osm, hehe. ne, dvě!!! 

taky jsem mírně rozladěna z transferu, který se udál mezi interem a barcou. ibrahimovič jde ze eto´a do barcy. přitom eto´o byl pro mě symbolem barcelony. teď to bude oblíbenec mourinha. xxx četla jsem "ódu na manžela" na blogu petry paroubkové. chuděrka je ještě větší pipinka, než jsem si o ní do teď myslela. a jirka, panečku, každá by ho chtěla. doufám, že už brzy, v říjnu, tu zavládne všude blankytně modrá a svět bude hned o něco krásnější. jinak asi budu nucena po škole emigrovat. téra

why do the irish people drink too much?
11.07.2009

už tu druhý den leje. // zůstáváme do 18. srpna. zabookovaly jsme si letenky na 2. srpna, že tu na to kašleme za ty peníze. ale pokud vydržíme do festivalu, tak snad za festival i regattu dostaneme penízek víc. a včera sypala diška. inga nám pak slíbila zaplatit přebukování letenek. hned večer po festivalu 16. se asi přesuneme do galway, ráno do dublinu a procajdáme capital of ireland. má to bezpochyby své výhody zůstat tu. víc peněz. budu si moct zaplatit alespoň tu krásnou keramickou korunku na zub, hehe. hned po příjezdu domů se nechám nově tetovat. a hlavně příští pondělí jedeme na velký shopping do galway. čekají tam na mě ty fejkové uggsky, které narozdíl od těch, co se prodávají v cherokee nebo NY, jsou fakt krásné, krásně přilnou a člověk nemá pocit, že se v nich "utopí", úzké džíny, a nejfešnější černou mikču s velkým límcem. koupila jsem si placky chelsea, tak chci jedny přivézt i macmacovi. 

zítra je tu ponyshow. nevím no. nejsmysluplnější akcí ze všech těch společenských bugrů, které tu pořádají, mi připadá regatta. budou money, money, money a o to jde. // včera jsme tu pořádali vzatu v Ryans baru discotrysko. verčin nápad, že víc vyděláme. takže přišli místní maníci, kteří chodí stejně kvůli nám. eamon je nasratý na nás, páč mu bereme práci a ještě se "přátelíme" s těmi, které nesnáší nejvíc. no, přátelíme. my jsme v podstatě jen milé, protože na drinkách neutratíme ani cent. zní to prvoplánově, hnusně, ale nikdo je neprosí o to, aby to dělali, a pokud jim nevadí nám je kupovat, my s tím problém nemáme. irské drinky wkd a west coast cooler nemají chybu. v česku nejsou, achich ouvej. dnes nám nějaký pán zaplatil drink a že si ho máme dát pak po práci. takže dnes mám drink grátis a druhý téže. a pak přijde john a co. a budou určo další, muhehe.  aspoň něco z toho máme. // ve středu. to byla legrande grande. denise nás vytáhla do community hall centre. byla tam nějaká irská hudba. inga nás vyhnala z práce, ať jdeme. tahle šílená sranda stála osm euráčů za jednu. tahle drahá sranda nás dost otrávila. s věrkou jsme se celou dobu nemístně řehnily, páč to bylo sice irské ale trošku falešné. navíc všichni Irové byli naprosto unešení a my musely pak nenápadně rychle odejít. 

od příštího týdne bude ještě víc práce. včera jsem měla venku s eamonem docela milý chat, ale já jsem naivka naivní, co si myslí, že lidé jsou v podstatě hodní. a tak jsem mu na těch dvacet minut fakt věřila, že nemá problém s tím, že tam makáme. asi deset minut po našem rozhovoru přišel, ať si dám voraz a necháme práci prací, že to vezme za nás. a že dokonce i uklidí. a UKLIDIL! jen mi pořád opakoval, že ten festival kvůli přílišnému hluku, na který si lidé stěžují nebude, ať odletíme začátkem srpna. že přeci nejsme žádné služky, abysme pracovaly za takovéhle prachy. a denise mi dnes povídala, že ten festival prostě bude, žádné rušení kvůli hluku, haha. a to jsem se ho na rovinu zeptala, jestli je na nás naštvaný kvůli tomu, že pracujeme místo něho. fungují tu hrozně složité vztahy. denise nemá ráda eamona, eamon nemá rád johna, johna a briana. john nemá rád johna, ale eamona má docela rád, protože je to jeho bratr, patrick nemá rád eamona. je to sranda to sledovat. takový malý sociologický průzkum /zdravím bíbí, haha/. rozvířily jsme stojaté vody roundstone. // jo dnes jsem dostala ráno nabídku k sňatku. // ráno jsem byla v robotě úplně od rána, lilo. nikde ani noha. ač mám pocit, že WKD nemůže žádné alko obsahovat, nejspíš obsahuje a mě trošku bolela hlava. v kombinaci s těma shitovskejma jídlama tady to bylo fakt na houno. tak jsem si rozhodla, že si uvařím kafe a zapálím si. jenže jsem si zabouchla dveře. pobavila jsem asi tak půlku roundstonu. nějaký pán mi nabídl mobil, abych si zavolala, aby mi někdo otevřel. jenže já neznám zpaměti ani irské ani české číslo verči či věrky a ani číslo ingy. pak šel kolem brian a doslova se mi vysmál. tak jsem se rozhodla, že zkusím volat na veroniku od okna. naštěstí mě slyšela a přišla mi dolů otevřít. asi za pět minut se vrátil brian s nějakým týpkem, dozvěděla jsem se, že jsem cute a lovely a že by si mě vzal, jestli nechci. haha. jak romantické. předtím předcházel dotaz, zda mu natočím pivo. takže jsem dál svobodná, hehe. spokojená. 

vůbec nemám čas na teorii literatury ani murakamiho. naštěstí tím, že přiletíme 18. srpna, budu mít ještě tři týdny čas. jenže do toho už asi nějak brzy pak přijde to stěhování. a tak. 

jdu se oháknout a jdu na wkd na bar. čaaaauuuuu. téra

"v pohodě, ne?"
8.07.2009

včera jsme měly day off. vyrazily jsme na nakupovací výlet do galway. primark a new look. hlavně ten primark. jsem zase o pár kousků garderoby bohatší. fotky jsou na FB. příjemný leč maličko náročný den. verča je normální shoppoholic. na konci našeho fajn výletu mě rozsekaly čtyři gracie, postarší ženy, které nás odchytly v parku a začaly nám cpát cosi o víře. když mě ty jejich řeči začaly nudit, rozhodla jsem se, že se najím a že třeba odejdou. po dalších pár minutách jsem je utla s tím, že nevěřím v boha. tak se pokřižovaly a začaly odříkávat jakousi modlitbu a pak mi oznámily, že mi pánbůh odpustí. 

po příjezdu nás čekaly nemilé zprávy. studenou sprchou byl už fakt, že jsme v pondělí dostaly jen sto euro. dozvěděly jsme se smutný fakt, že inga prostě nemá na to, aby nám zaplatila víc. že bude muset prodávat vlastní majetek, aby mohla dál mít kavárnu a hospodu. // pokud není za barem večer denise ale inga, tak k nám nikdo prostě nechodí. hospoda je prázdná, všichni chodí do těch okolních. a já se nedivím, když nám dojde i blbej heineken. situace tady je složitá. naše šéfová není žádná kuchařka a nedá si to vymluvit. vypadá to zhruba tak, jako když já dělám těstoviny nebo špenát. a ona se hrne do velkého vaření. směje se nám pak celý roundstone. // z toho plyne jediné. prvního srpna se přesouváme do dublinu, který si na dva dny užijeme a v pondělí 3. srpna poletíme do česka. škoda, že nám nenapsala dřív, že na nás prostě peníze nemá. je to tu jinak hrozně moc pěkné. všude je cítit mořská sůl, moře. vidíme na oceán, hory, všude je spousta oveček. přála bych si být něco jako byl krysař z hammeln. vzít si píšťalku a všechny místní ovečky by za mnou šly. chtěla jsem si je pohladit, ale vždycky se na mě mračí nějaký beránek. v neděli mi nabídl patrick, že si můžu přijít pohladit ovce. tak uvidím. ale nejspíš půjdu. 

koupila jsem si včera nějaké placky chelsea. jsem zase o něco víc jejich fanoušek. haha. 

jdu konečně napsat pohledy a poslat. téra

why not?
3.07.2009

téra na cestách
1.07.2009

tak jsme tu. v irsku. fotky jste viděli na FB. na to, že čekali návštěvu, vypadá to tu jako po vybuchnutí sopky. humáč. takže jsme si tu s holkama včera cídily alespoň maličko pokoj. zatím jsme z toho takové všechny rozčarované. měly jsme původně dělat jen v tom coffeeshopu, ale čeká nás taky hospoda a bar. nikdo jiný tu na to, bohužel, není. máme rozvrh na dva týdny dopředu a ani jeden jediný den volna. já dnes začínám v jednu. je tu posun času, v česku ve dvě hodiny.  // můj první let letadlem byl skvělej, hrozně se mi to líbilo. v dublinu nám hned přišly kufry, tak jsme vypochodovaly z letiště a víceméně za chvíli nám jel bus do galway. probrala jsem tam s jedním cápkem fotbal. při oznámení, že jsme z česka, vykřikl AHOJ, a řekl, že umí pár slov: brambory a kokot. jely jsme do galway asi tři a půl hodiny a bylo to fajn. bus poloprázdný, zabraly jsme pětku, spaly jsme, surfovaly po netu a tak. původní plán zněl zůstat v galway v nějakém hostelu a zapařit. jenže naše zaměstnavatelka pro nás poslala nakonec kohosi. v galway jsme si koupily irské simky, které moc nefachají, musely jsme je aktivovat a tak do 72 hodin půjdou. chjo. daly jsme si tam jídlo a pak už jely na místo činu. šok. místo práce v kavárně nás čeká i práce v hospoda a bar. v příštích dvou týdnech nemáme jediný den volný. // nohy cestu ustály, měla jsem bandáže, ale stejně jsem po šestnácti hodinách bandáží čekala jiný výsledek a ne oteklé prsty. musela jsem se nastříkat jodisolem, páč jsem byla úplně hotová a verča mi půjčila fastungel. moře, kam jsem si chtěla chodit ty nohy čvachtat, je na první pohled poměrně nevzhledná klidná čvachta. // převlékly jsme se, vyrazily do pubu, kde jsme si daly pití, sedly si ven a musely si na to s verčou zapálit. pokonverzovaly jsme s nějakou americkou paní a pak se šly podívat na tu zátoku. za chvíli jsme byly zpět. cídily jsme a pak šly spát. mezitím jsem stihla objevit tuhle skvělou wifi síť. juchůůů. myslete na mě, za dvě a půl hoďky jdu do roboty. téra