make love mentos
28.11.2009

čekalo se na parádní návrat ahonena na můstky, na přední příčky rakouských mladých komet schlierenzauera a morgernsterna, bedna od vítěze LGP simona ammanna... nic z toho. vyhrál Bjoern Einar Romoeren!!! wow. rovnou třikrát! možná že letošní mladá překvapivá kometka bude mladej pascal bodmer z německa. třetí místo bral wolfi loitzl. anders jakobsen se umístil dobře, tochimoto shohei ukazuje, že umí. jen naši příliš opět neumí, no. // včera jsem po korekturách seděla s dančou v ice-prentau a vedle nás seděl vlastimil košťál s jakýmsi pánem. nevím, zda to byl někdo z fotbalového podsvětí, špiclovala jsem ušiska, jak to jen šlo a dozvěděla se, že nejsou přílišnými fanoušky ivana haška a michala bílka. xxx večer jsem střídavě vegetila u knížky (cees nooteboom "ráj ztracený", hele jako zatím nic moc) a dívala se na amélii z montmartru. viděla jsem ten film poprvé a nějak stále přemítám, zda se mi ten film líbil nebo příliš ne. smíšené pocity. asi mě rozčiluje to mikádo a ten kulišácký výraz, a to že se vlastně do všeho plete. nařídila jsem si budíka na 7.30, asi jsem měla velké oči. nicméně v tomhle jsem disciplinovaná. každé ráno, když mi zazvoní budík, ho zatípnu a okamžitě vstávám. dnes byl další den D, workshop. přijel nám přednášet takovej potetovanej kočičák, první třetina workshopu byla velmi velmi záživná, poněvadž to bylo přesně to, co sliboval, mrtvoly, porno a nechuťárny, poté následovala rauchenpause a skupinová práce, kdy jsme dělali reklamní kampaň pro mentos. fotomontáž se ivě povedla brilantně, myslím, že jsem byli fakt vtipní, leč nedocenění. // teď jsem řešila takové menší dilema, zda zírat na poslední díl criminal minds, ale protože jsem zatím vybalila jen tak na půl a ten binec mě vskutku znepokojuje a rozčiluje, nechám si to až na později. koule slaví narozeniny, takže mu jedeme na branku přát. a u té příležitosti zavítám opět do svého starého domova pro pár věcí, brek. criminal minds hned zítra po probuzení. končím 2. sérii HIMYM, kromě rosse z friends neznám asi vtipnějšího člověka, než je barny. // po dlouhé době jsem se zase dostala na myspace, těch novinek. a obnovuji twitter. fb mě maličko přestává bavit. člověk si ani v klidu nemůže odstranit pár lidí, aby se to neobešlo bez scén. xxx mám adventní kalendář, spokojenost největší, novou ovčí "brož", v úterý si konečně koupím svoji vysněnou kabelku a večer bude pááárty, a už se taky plánují vánoční akce, což je tuze smart. ke spokojenosti mi snad chybí jen zítra dodělat seminárku na cl4, pohnout s pár knihami a vyčistit si notebook. have a nice weekend. téra

tvoje myšlenky přecházejí v slova
26.11.2009

tak už vás ušetřím toho smutného dlouhého čekání na mojí snůšku nesmyslných mozkových pochodů, hehe. // zásadní věc, včera chels porazila gólem anelky porto a postupuje z první příčky. manutd prohrál s besiktasem a sir alex měl opět problém směrem k rozchodčím, jak už se stává jeho nepsaným pravidlem hlavně letošní sezony. liverpool je venku, čekala jsem, že dojde na odchod rafy beniteze, ale má dál důvěru. príma, poněvadž je to dobrý trenér! bayern je venku ze hry. ulevilo se mi, že inter i přes prohru s barcou je o skóre před kazaní. (btw ta kniha o jose mourinhovi je opravdu výborně napsaná, všem zainteresovaným doporučuji). teď je ne programu dne sehnat biografii janne ahonena od novináře pekky holopainena. o tom, že by vyšla v češtině si iluze nedělám, takže alespoň v anglické verzi. 

vánoce jsem započala velkolepě. koupila jsem si sadu mašlí. ještě mi chybí dárky. ale objevila jsem jeden pro moji rodinnou smečku, který půjdu příští týden zakoupit. // já sama mám už doma (ač jsem je ještě neviděla) jelení náušnice od kamily-deers, takže fler.cz doporučuju. dnes budu asi vůbec jen doporučovat. poněvadž mám rozečtenou skvělou knihu o dětech československých prezidentů, už jsem u zápotockého a jeho rodinné krů. čtivé, zajímavé, neotřelé. jedu 2. sérii HIMYM. další obsese po CM. ale na dereka, penelopu, spencera a co. nic nemá. // chodím na powerjogu a mrzí mě, že není i v náchodě, protože je to pecka. už jen chvilku a omotám si nohu natřikrát kolem krku. což mi připomíná, že včera se konala u danči seance filologů, byla to hodně dobrá akce, až na chvíli, kdy jsme seděli na schodech na chodbě a kolem prošel týpek s hadem omotaným kolem krku. v tu chvíli jsem měla pocit, že to se mnou vskutku sekne, takže se za mnou zaprášilo a vletěla jsem celá roztřesená do pokoje, klepala jsem se jako ratlík a nebyla schopna ničeho jiného než říct všem, že tam byl had. téra mi okamžitě podstrčila vodku s džusem, veverka přinesla panáka vodky, druhá terka se mě snažila rozptýlit tím, jak ráda jezdila na náchodsko za přítelem a jestli je tam pořád tak hezky, ale já nebyla schopná vnímat. asi za deset minut jsem to jakž takž rozdýchala a byla schopná pět spajsky, dj boba, hurikán, pink, atd.

s náchodskýma jsem už zadobře. byla jsem překvapea, když to nakonec míra řekl petře, jak se lucka zachovala, a ona, přestože je to její sestra, se nezastala jí proti mně. třeba to nakonec nebude tak horký, jak se zdá. co se týče lidí, začínám být skoro raději v lbc. ačkoli můj vztah k evilskému městu pod ještědem se nemění, stále je mi v pondělí divně, když tam jedu. teď zůstávám do soboty, v sobotu máme další ze série workshopů k marketingu v praxi a ohromně se těším. na přednášejícího. 

chtěla jsem tady představit počin téry a téry z hodiny tvůrčího psaní, kdy zadání úkolu našich dvou kolegyň znělo: napište krátký příběh, jehož slova budou všechna začít na stejné písmenko. here we go:

Plastová panenka Pepina Pokoráková prošla pekelným průchodem pod pražským Petrem a Pavlem. Poté pokračovala Pepina procházkou podél petřínského parku. Pak předstoupila potem politá před přítele Pepu Padáka. Pepa Padák poprosil Pepinu: "Pepino, pojď, prosím pěkně, před pekárnu, pošli pekařed pro pecen, pak pecen přines Pavlíně, Pavlína pěkně poděkuje, poté políbí přítele Patrika. Poté popelášíš pryč." Pepina poslechla. "Počkej!" pravil Pepa Padák Pepině. "Proč?" "Protože prostě proto." Pak políbil Pepinu a prchl.

tak to byl náš mástrpís. a dalším dílkem byl kaligram v podobě chatky na veršík: kdyby pak nepřišla ta hloupá chatka, nemusela bych být v budoucnu matka, za devět měsíců bude to v háji, budeme vozit miminko v máji. ehm. doufám, že se zapojí všichni moji zhrzení hoši a budou tu psát cosi o mém intelektu. takže tímto rychle ukončuji dnešní post, jdu zalehnout s knihou a vyspat se na zítřejší korekturu textu. téra

o tom, jak to nakonec dopadlo kupodivu docela dobře...
21.11.2009

... jak jsem psala minule, chtěla jsem matyldu donutit k tomu, aby se sama přiznala. // předcházel tomu ale vskutku příjemný den, kdy jsem se snažila na nepříjemnosti příliš nemylset. šla jsem odučit tři angličtiny na zš, pak se v knihovně přišlo na to, že knihu, kterou po mně chtěli nutně vrátit, jsem opravdu vrátila už v září, jen mi ji zapomněli odepsat, "nevyřešenou" fakturu za sadu výukových cd angličtiny, které jsem téměř před dvěma měsíci vrátila obratem zpět, jsem taktéž vytelefonovala a za přítomnosti barnyho hlášek a vtípků v HIMYM jsem po obědě odpadla a usnula. === odpoledne dorazila martina podívat se na naše nové obydlí, a já pak vyrazila s indiánkou do pizzerky. podpořila mě v tom, že by se lucka měla přiznat sama. s matyldou bylo dohodnuto, resp. napsala jsem jí sms, že se sejdeme na osmou v MP, nicméně jak je jejím dobrým zvykem, mobil, který má na dvě věci, nechala v práci, a tak o žádné schůzce nevěděla a nedorazila. naštěstí indiánka zavolala na linku pevnou a přiměla ji, aby se převlékla opět do společenského a přišla za námi. nad mým návrhem, že se přizná sama, se moc nadšeně netvářila. spíš doufala, že z toho ustoupím. ale trvalal jsem si na svém. buď a nebo! omluvila se mi, že jí ujely nervy, a že jsem byla první na ráně, tak mi řekla to, co mi řekla. a pravila, že dorazí i mirek. dorazil a já velmi významně zírala na matyldu, doslova jsem ji hypnotizovala a nakonec do ní i pokopávala pod stolem. vysvětlila to, omluvila se, míra ji nezabil ani nezranil. poté si odešla promluvit s indiánkou a my se i přesto, bohužel, shodli s mírou na tom, že odpustit ano, ale věřit už asi ne. a myslím si, že lucka si je toho velmi dobře vědoma, že přišla o moji důvěru a bude se muset nějaký čas snažit. 

holky to poté zatáhly, my s macmacem došly do nočního fastfoodu pro hranolky s kečupem a couraly jsme se směrem ke skále, kde jsem si prostě green and blue surprise prostě dát musela. zase jsme si popovídali jako za starých nedávných časů, řekla bych, že se plní to, co jsem si myslela. je sice opět s petrou, ale zvykl si na příjemnost situace, kdy byl sám a proháněl baby. básní o nich dál a vypadá to, že jednou jí stejně asi pošle k šípku. // u holek doma všechno víří, panuje tam bojovná nálada a stavějí petru do pozice vyber si, ale to už není má starost. === mojí velkou starostí je to, jak vyndat klávesy z notebooku a vyčistit ten kentus pod tím, jak přivolat vánoce, abych už mohla nosit jeleny, a zjistit, zda D. nikde nebručí, jak trošku spekuluje macmac, chjo. to by mě opravdu mrzelo. 

zkoukla jsem tři díly criminal minds, derek je teď lídr bau-teamu, čekám, kdy začnou konečně skutečně lovit foyeta a u toho jsem se směle pustila do HIMYM. // tvořím dvě seminárky, stále u toho zívám a horko-těžko se přemlouvám, abych nezavřela oka. macmac sice chce vyrazit za zábavou, ale já vyrazím maximálně tak do vany a do postele. chels deklasovala wolverhampton 4:0, awesome, drogba je nějakej marod, tak musel skórovat essien dvakrát. ale pecka. // horká vana a stahování fotek ze ženevy. brou s kobrou. téra

žiju si jako hvězda bulváru...
19.11.2009

Chtěla jsem pirátit na mcdonaldské wifi, ale žádná tu není. Takže tu sedím u svého ice-tea a čekám, až bude čas vyrazit na vlak a ject domů. // dnes uspávačka na kultuře mluveného projevu, ale naopak super hodina marketingové komunikace. Předtím přínosný rozhovor o tom, že pracovat v usa se v dnešní době tolik nevyplatí. Ale když už tam člověk je, musí ty doláry roztočit za cestování.
Zrovna tuhle jsem přemýšlela o tom, jak se lidmi, se kterými se přátelím teď, se už budu asi přátelit napořád. Na nějaké malicherné hádky a spory jsme už přeci starší. A pak se mi stala věc jako ze špatného filmu. Asi jsem nečekela, že by se takovéhle věci stávaly v reálném životě, nebo alespoň ne v mém životě. Možná v Melrose Place. Ale mně?
Můj bestmate je macmac. To všichni vědí. S ním se odehrávají nejlepší kalby, akce, chodíme spolu sledovat fotbal, hokej, rozebíráme školu, práci, vztahy, cestování. Prostě všechno. Poslední dobou nějak nestíhám, jak bych chtěla, a tak jsem s ním už tak měsíc nebyla víceméně nikde na akci, ale na kus řeči to zase ano. On přes všechna svá extempore všude kolem se nakonec vrátil k Petře. A tady asi nastal kámen úrazu. Nevím, do jaké míry je pravda to, co se ke mně doneslo, že je ona na mě alergická a nesnáší mě, což mě na základě našich letitžých velmi dobrých vztahů mrzí, pokud je to pravda. Nicméně pokud se k němu bude chovat konečně normálně, ať s ní proboha je. Po příletu ze Ženevy jsem byla v takovém povznášejícím stavu, že svět je vlastně hrozně fajn. Resp. do té doby, než jsem otevřela na koleji notebook, přihlásila se na FB snesla se na mě snůška žalob mé kamarádky Matyldy, jak je jejich celá rodina nešťastná z toho, že petra je opět s macem. A že to musí nějak překazit. Moc se mi to nezamlouvalo, ale říkala jsem si, že to jsou jen silácké řeči mojí kamarádky. Zavolaly jsme si a ona na mě vychrlila to, že maca sice považuju za nejlepšího kamaráda, ale že mě všude pomlouvá a řekla mi takové věci, až se mi z toho chtělo brečet. A tak jsem brečela. Jí do telefonu. Nicméně jsem přislíbila mlčenlivost. Ovšem dala jsem macmacovi najevo, že vím! Bránil se a jen za pondělí a úterý mi poslal asi třicet sms, že je to přeci naprostá blbost a jestli tomu věřím. A já věřila. Protože prostě ona je moje kamarádka stejně dlouhou dobu a asi bych jí tedy měla věřit, resp. do té doby jsem vždy věřila. Večer mi od ní přišla sms, že si to všechno vymyslela! A já přemýšlím PROČ! Jestli to bylo z její vlastní hlavy nebo zda jí naočkovala Petra, protože skutečně nechce, aby se se mnou Míra přátelil. Ale proč ona se nechala pro tuhle věc potom získat? Byť byla „jen" nástrojem. Copak jí desetileté přátelství nic neříká? A klidně to hodí za hlavu, navzdory tomu, že ještě před třemi týdny jsme si říkaly, jak je dobře, že alespoň my dvě+indiánka držíme pospolu. Ona mě nechala brečet jí do telefonu a přitom věděla, že to, co mi říká, jsou lži?! A co na to míra? Nemluví víceméně se mnou. Pořád jen chce vědět KDO a nechápe, že jsem tomu dotyčnému věřila. Že přeci my dva jsme nejlepší přátelé. Nikomu jinému bych asi tak nevěřila jako Matyldě, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že si tohle mohla vymyslet. Intrikánka. Její oznamovací sms, že si to vymyslela, jsem nechala být, nenapsala jsem ani fň. Čekala jsem něco víc vysvětlujícího, omluvného. Míra se mnou nebude mluvit, dokud se nedozví, kdo mi nakukal takové blafy a já jí nechci podrazit nohy. Otázkou zůstává, když ona se je snažila podrazit mně, jestli dělám dobře, že jí kryju. Už teď vím, že pokud s ní budu i dál komunikovat, bude si moji důvěru budovat těžce, nevěřím jí v tenhle moment totiž ani pozdrav. Neozvala se vůbec, dokud jsem na to včera neodepsala, že nevím, jaké stanovisko k ní zaujmout a zda jí to nebylo trapné mě nechat věřit tomu navzdory svým zasraným lžím. Chce dát kafe. To mi vyhovuje. Můj cíl je dotlačit jí k tomu, aby přede mnou zavolala Mirkovi a sama se přiznala. Snad dělám dobře.

Zítra a v pondělí vyrážím opět na základku učit angličtinu. V tomhle školním roce poprvé. Najs. Těším se. ale co ta chůďata malá, checht. O weekendu musím stihnout milion padesátsedm věcí – referáty, seminárky a pohnout s bakalářkou. A taky musím jít vyřešit tu situaci do knihovny se „ztracenou" knihou, chjo. // v Ženevě jsem si zakoupila stříbrné masivní srdce na řetězu na krk, sic jsem chtěla ptačí klícku, ale tu nikde neměli. příště. nové párty tríčo a náušnice. když jsem si pak v libereckém cherokee nedočkavě zkoušela úžasnou černou tuniku a přetahovala si přes hlavu tríčo, náušnici jsem si vytrhla, zničila a natrhla si ucho. vyndala jsem si totiž tunely z uší. a je mi to docela líto. ale musím ušiska připravit na jelení náušnice, které dostanu k vánocům a nerada bych je hned někde ztratila, takže musím své ušní dírky nechat zatáhnout do původní velikosti, asi tak 0,00001 cm. jaj. // thiery henry a jeho ruka, taková malá smeč, nahrávka a gól, pane jo. se nedivím, že se ti irové zlobí. téra

"sesesere" aneb je to dvacet let
16.11.2009

návrat do reality. do šedé reality. doslova. kroužili jsme před přistáním nad prahou a všude bylo šedo, zataženo. nostalgicky jsem vzpomínala na slunečné počasí, když jsem z ženevy odlétala. // ve čtvrtek jsem nabrala kurs praha. odložila jsem kufr u lenky v práci a na můstku se sešla s péťou. neviděly jsme se asi stošestnáct let a předtím ještě třináct. měla jsem namířeno na výstavu josefa čapka a ji jsem přemuvila, aby se tam vydala se mnou. nadšení bylo obrovské. vřele doporučuju, protože některé obrazy mi leží v hlavě ještě dnes. poté jsme se přesunuly na anděl, kde jsme daly kafíčko a já frčela shánět krupici pro álu. zběsilý úprk na florenc, následovala pizza v úvalech a pak nepříjemné shledání toho, že v celém domě nejde elektrika a nic s tím nejde udělat. dvě peřiny, svíčky a baterka. // ráno jsem byla hodně nedočkavá. nicméně na florenci se metro zastavilo a stagnovalo. na radlické se zašprajcl nějaký muž mezi nástupiště a vagon. // let byl parádní. seděla jsem nad křídlem u okýnka. a usmívala jsem se už při vstupu do letadla. to napětí, to vzrušení, když se letadlo pomalu rozjíždí, zastaví se na pokraji runwaye a pilot zahlásí we´r ready... v ženevě mě vyzvedla ála, večer jsme vyrazily do baru. v sobotu shopping, který moc velkým shoppingem nebyl, poněvadž švýcarsko je skutečně nejdražší zemí, ve které jsem se kdy vyskytla. ale... starbucks coffee gratis díky elissiným konexím, haha. je to madame starbucks:) v neděli dopoledne jsem si dala sama samotinká okružní cestu po centru ženevy. chtěla jsem dojít na místo činu. tam, kde jsme dostali výprask od turků. ale spletla jsem si směr. a našla jen fanouškovskou zónu. na tu jsem navíc zírala celý nedělní večer, poněvadž vanessa bydlí poblíž. jo sobota večer! bar jules verne. roztomilý nefrankofonní barman:) přidala se vanessa a slovenský chlapec michal. anglicko-česko-francouzská konverazce. co se děje na právnické fakultě v plzni. xxx v neděli loď na ženevském jezeře. rebelská čtvrť, katedrála. sychravý podzim. spadané barevné listí. jízda na koloběžce. kolotoč. // a ála měla na nábřeží pravdu... ale co se týče náchodské limonády, to bude odstavec další ... // nedělní večer = fondue u vanessy a evropsko-americko-asijský večer završen švýcarským vítězstvím fotbalové mlaďoučké reprezentace nad tou nigerijskou. byla jsem u toho:) skvělej večer. dnes jsme odletěla domů... // zase ten krásnej pocit při vzletu. a když jsme byli deset tisíc metrů nad povrchem zemským, kapitán nás upozornil na silný vítr a turbulence a stewardi nám rozdali formuláře, kde jsme měli vyplnit, koho kontaktovat, kdyby se nám něco stalo a na kterém sedadle sedíme. pozitivní. ale přistání fajn:)

náhodskou limonádu updatuju příště. teď čekám návštěvu s flaškou vína. aby mi zmizely slzy z očí. téra

update: v ženevě zahajovali v HaM prodej kolekce, kterou navrhoval Jimmy Choo, takže neskutečná fronta a když otevřeli, lidi se málem ušlapali. viděla jsem pár jeho kousků na netu a musím říct, že kabelky má skvostné, ale že bych si kvůli nim někomu potřebovala šlápnout na hlavu, to asi ne. // ženeva má také jeden historický moment, a to ten, že jsem si koupila tuze milé náušnice a vyndala si tunely z uší!!! odteď budu opět náušnicová lejdy. ale smutně se na ty tunýlky tady na stole teď dívám. 

mohla jsem letět příští weekend do madridu! a neletím nikam, poněvadž na dálku deseti metrů nepřečtu velikost písma 12. // prošla jsem přes check-in, rozloučila se s álou a zařadila se do fronty, abych prošla rámem a zrentgenovali mi můj stuff. přede mnou stál takový docela roztomilý týpek a hned mě pozdravil. poté jsme se oba začali zaobírat svými mp3 přehrávači a on se vždycky nadechl jakože mi asi něco poví. a pak spustil francouzsky. hnedle jsem mu sdělila, že francouzština ne-e, a tak se anglicky podivil, jak malý je můj mp3. poté začal zjišťovat, kam mám namířeno a sdělil mi, že on do madridu. tím jsem považovala naši konverzaci za uzavřenou a šla hledat svůj gate. nicméně on mě doběhl, tak jsem mu tedy jako slušně vychované české děvče popřála hezký let, on asi běžel na poslední chvíli, protože měl naspěch a volal na mě, jak se jmenuju a jestli za ním příští weekend nepřiletím, že mi pošle letenku. na můj dotaz, jak se jmenuje, volal, že se uvidíme na FB a zvedal letenku, abych si snad přečetla jeho jméno či co. takže jsem skutečně nic neviděla, nevím, jak se můj nový milý jmenuje, haha a do madridu příští weekend neletím. 

o náchodské aféře mezi mým přáteli nemám chuť psát, jsem znechucena. theTéra

hola hola, Emma volá
8.11.2009

tak takovéhle kupy knížek, jaké má za sebou to dítko, bych potřebovala přečíst o weekendu. nebo alespoň do vánoc. chjo. no mým velkým nedělním úkolem bude přečíst výbor drobné prózy se secesními prvky a udělat z toho referát. měly jsme to s térou napůl, ale nedělám si iluze o tom, že přečetla půlku, takže si zítra musím dát těch třista stran, nějak to přeinterpretovat a ty prvky v tom najít. nadlidský úkol. kdyby se mi dnes nezdálo moc strávit nad referátem o kulturně-literární revue Souvislosti dvě hodiny, mohla jsem pokračovat v četbě secesní literatury. // dnes ráno jsem málem volala do pelhřimova, aby přijeli a zapsali mě do české guinnesovy knihy rekordů, páč jsem včera usnula ve třičtvrtě na sedm při chatu s bíbí a probudila se dnes v jedenáct dopoledne. ano, můj život mě zmáhá. naši odjeli do brna navštívit na weekend sis, já si uvařila mistrovský oběd a vydala jsem se s dorotkou na procházku. louky na Brance máme zmáklé, ale tady ve městě jsme si svoje trasy ještě nevytyčily, a tak jsme přešly křižovatku a vydaly se za řeku. když jsme se blížily k veterinární klinice, dorotka nejdřív začala brzdit, takže jsem ji musela trošku vléct, a pak najednou zrychlila a kolem veteriny jsme prosvištěly. na benzince jsem koupila bohemku. poněvadž... přišla mi sms od woltráka, že se mu narodila holčička emma. dnes mi volal, že vaří večeři a že sezval pár přátel. woltrák je můj skorobratr. kdysi pravil, že jsem ségra, kterou nikdy neměl, adoptovali jsme se navzájem. čtyři roky zpátky jsme to zpečetili i kapkou krve, hehe. a tak jsem teta! s bohemkou v kabelce jsem se vydala směrem k jeho luxusnímu megabytu, kde pekl kuře na medu, dostala jsem důležitý úkol nakrájet pažitku a chodit dolu otvírat s kartou všechny ty dvéře. byla jsem hrozně dojatá, protože mi řekl, že mě zítra vezme do porodnice, abych se na "neteřinku" podívala. když jsem slyšela zážitky z porodu, mám pocit, že jednou budu muset dítko někomu unést. // emma měla přednost, resp. její tatínek a večeře, takže jsem odsunula honzovy narozeniny na později. nicméně ležím v posteli, je jedna v noci, takže jak vidíte, moc daleko jsem nedošla. hráli jsme scrabble u woltráka a já pak frčela do beránku, kde má ples obchodka a vyskytuje se tam šárka. moje kamarádka, kterou znám z brigády v prádelnách mezi prvákem a druhákem na střední. od té doby jsme kamarádky. nicméně dlouho jsme se neviděly, a ona v půlce června odletěla za prací do dublinu. teď je na týden doma, šla na maturitní ples své sis, tak jsme se sešly na rychlokafíčko a rychlomalinovku. moc příjemné setkání po letech. (teď volal opilej macmac, kde se flákám. hehe). 

zítra hraje velký zápas Chels s ManUtd. to bude, panečku. rozdíl mezi Blues a ManUtd bude Didier Drogba!!!

scrabble v angličtině, staročeštině a citoslovštině, lol. téra

musí být člověk nejdřív dostihovým koněm, aby byl i dobrým žokejem?
4.11.2009

             s týdžejem na tahu (ať jsou tu taky nějaké fotky); ať vidíte, jak jsme střízliví. téra v klobouku.

styl psaní minulého postu zdál se mi ne příliš šťastným, poněvadž jsem byla na můj psavý vkus až příliš upřímná, leč velmi se mi to zamlouvalo. byla jsem to já. nemusela jsem nijak mlžit, nic osekávat, psalo se mi tak lehce, bez zábran. možná to zkusím častěji. // odpoledne jsem zapadla do DM a udělala si radost novým pudrem od rimmelu, tělovým mlíkem, krémem na ruce a tak. co teď dělávám a dříve jsem v lbc nedělala. jsem ostražitá a rozhlížím se. zjistila jsem, že D. se vyskytuje v lbc. je z něho stejná naplaveninka jako ze mě. D. se objevuje v mých postech z přelomu loňského roku, kdy jsme spolu... ani nevím, jak tuhle epizodu nazvat. byla krátká, dobrodružná, zajímavá a rozhodně stála za to. a pak se vypařil jako pára nad hrncem. ale byla jsem na to připravená. věděla jsem, že je takový. proto to ani nebolelo. spíš mi bylo líto, že je po dobrodružství. mám takový zvláštní "zlozvyk", dá-li se to tak nazvat. baví mě nevyzpytatelní kluci. od kterých nevím, co čekat. na D. jsem narazila loni na čarodějnice na zahradní párty u macmaca. netušila jsem, že má macmac takového kamaráda. byl tam se slečnou, které příliš pozornosti nevěnoval, přišel mi zajímavej, vrátil se po čase ze španělska, byl milovníkem rulety a celkově byl takovej životem oflákanej. ačkoli mu bylo jednadvacet. nečekaná situace, vezla jsem ho do hronova pro auto do servisu a konverzace s ním byla docela zábava. poté akci jsem na něho nějak totálně zapomněla, to se mi občas stává, aniž bych pila, ale o pár dní později jsem na něho narazila na jednom koncertě. resp. on narazil na mě. opět se slečnou, odstavil ji ke kamarádovi a přišel. občas jsem ho pak potkávala v hospodě, obvykle za ním cupitala malá brunetka, které on příliš pozornosti nevěnoval a rozebíral se mnou fotbalové zápasy na euru a přitom si řekl o číslo. hrozně moc tu pracovala chemie. znáte to, když někdy na někoho narazíte a říkáte si, že je to fakt vono? a ne jen proto, že jste domejšliví, ale proto, že to tak prostě je. a navíc zapracoval fakt, že mi VŠICHNI, ale doslova fakt VŠICHNI, říkali, abych si na něho dávala pozor a varovali mě. v ten moment mě to skutečně začalo bavit! poté zmizel. během podzimu se ke mně doneslo, že se po třech letech s malou brunetkou rozešel a slehla se po něm zem. zcela mě nepodobně, jsem mu o jednom říjnovém večeru napsala sms, co se s ním děje a přišla taková zvláštní sms. a teď si i já sama sobě připadám divná, když si vzpomenu, jak mě nepotěšil fakt, že se s malou brunetkou rozešel. mně totiž maximálně vyhovovalo to, že je zadaný, protože s takovýmhle cápkem by to bylo o hubu. macmac mi říkával, že to o hubu skutečně je, poněvadž až zase D. sestoupí dolů mezi lidi, narazíme na sebe a já si natluču. uprostřed prosince se tak stalo. už se mi vůbec nikam nechtělo, dívala jsem se na gilmorky a říkala si, jakej je ten jess kočičák, ale macmac s macmacovou zatoužili po mé přítomnosti, a tak jsme seděli v baru, povídali a já ho zahlédla na náměstí. přidal se k nám a do čtyř jsme seděli na baru a pak pokračovali dál... // hrozně ráda na ten měsíc a půl, než mi zase ze života zmizel, vzpomínám. poučilo mě to v jedné věci. a to že nikdy nemůžu říct chlapovi, že je pro mě neperspektivní a že mi s ním vyhovuje nezávazný vztah, kdy si může jít kdykoliv po svém. nedělám si iluze, že kdybych se hned na začátku nedotkla jeho ješitnosti, mělo by to delší trvání, protože nemělo. on prostě takový je. a proto ho mám i ráda. pro tu nevypočitatelnost. ale potkat ho nechci. ani v náchodě, ani v lbc. protože by to zase "nedopadlo dobře". spolu jsme pili rum s colou, kouřili veselá cigárka z toho, co přivezl ze španělska a prostě si užili skvělý měsíc a půl. sice je to prevít, ale bohužel asi s jinýma být neumím. krásně jsem si zavzpomínala, celou dobu jsem se usmívala, účel to splnilo, bude se mi hezky usínat. se vzpomínkama na D., lol. a přitom si tolik pozornosti ani nezaslouží, muhehe.

v pondělí jsem procházela kolem knihkupectví a ve výloze jsem zahlédla knihu Mourinho – anatomie vítěze. musela být moje. posledních pár stránek a mám dočteno. už jsem se někdy zmiňovala, že pro vzteklého mourinha mám skutečnou slabost? je to jeden z těch prevítů, kteří by mě zajímali:) // včera chels remizovala s atleticem, smart didier vstřelil obě branky blues, a tak jsou kluci moji zlatí v osmifinále. // o weekendu slaví honza narozeniny, nejspíš se ukážou v náchodě i brejk s filipem, takže bude nejvíc akce. a na týden z irska přiletěla šárka, takže v sobotu panáček v beránku. xxx začínám mít pomalu cestovní horečku, příští pátek zvedám kotvy a jedu si udělat hezký weekend do ženevy, kde chci rozhodně vidět bleší trhy. // ve čtvrtek zabalím školu dřív a a vyrazím dopoledne do prahy, abych se podívala na výstavu josefa čapka. retrospektiva. půjde hlavně o obrazy zapůjčené ze soukromých sbírek, některé veřejnost neviděla od roku 1946, kdy se vydražily. téra